#: locale=sk ## Action ### URL LinkBehaviour_56683136_05AD_8458_4167_672345377A28.source = https://appvr.lamavr.sk/ LinkBehaviour_51750B1F_05AD_8447_4196_8C68B6BD4F6D.source = https://b17.lamavr.sk/ LinkBehaviour_501DC382_05AE_8438_4194_43B754140386.source = https://b24.lamavr.sk/ ## Media ### Audio audiores_B245CE87_9C64_0896_41E3_2A883FEE2D38.mp3Url = media/audio_ADB07133_9C6C_198E_41E2_968A5E8CB456_sk.mp3 ### Audio Subtitles ### Image imlevel_79DE1524_6FE3_5173_41C3_C2773533E43F.url = media/popup_B0343C9F_9C3C_08B6_41DA_BE1D482A553F_sk_0_0.jpg imlevel_79DE0525_6FE3_517D_41BC_4D4BA59C6D9F.url = media/popup_B0343C9F_9C3C_08B6_41DA_BE1D482A553F_sk_0_1.jpg imlevel_79DFF525_6FE3_517D_4196_182E3116FFD1.url = media/popup_B0343C9F_9C3C_08B6_41DA_BE1D482A553F_sk_0_2.jpg imlevel_79DFE525_6FE3_517D_41D7_6E0468942832.url = media/popup_B0343C9F_9C3C_08B6_41DA_BE1D482A553F_sk_0_3.jpg imlevel_7990163F_6FE2_D34D_41B3_FF63FC0E0EE0.url = media/popup_B0833F95_9CFC_088A_41C6_10F814EF0C3D_sk_0_0.jpg imlevel_79900640_6FE2_D333_41D5_BF7481DDF86C.url = media/popup_B0833F95_9CFC_088A_41C6_10F814EF0C3D_sk_0_1.jpg imlevel_79903640_6FE2_D333_41CA_033A08517059.url = media/popup_B0833F95_9CFC_088A_41C6_10F814EF0C3D_sk_0_2.jpg imlevel_79902640_6FE2_D333_41B9_0B003180272D.url = media/popup_B0833F95_9CFC_088A_41C6_10F814EF0C3D_sk_0_3.jpg imlevel_798B11D8_6FE2_D0D3_41D3_6F4184469702.url = media/popup_B16CACD3_9CFC_088E_41E2_4CF1944327D5_sk_0_0.jpg imlevel_798B01D8_6FE2_D0D3_41D7_CB6DEC31A38B.url = media/popup_B16CACD3_9CFC_088E_41E2_4CF1944327D5_sk_0_1.jpg imlevel_798B21D8_6FE2_D0D3_41A1_4B0FD5E935CF.url = media/popup_B16CACD3_9CFC_088E_41E2_4CF1944327D5_sk_0_2.jpg imlevel_798B41D8_6FE2_D0D3_417D_20027E1713CC.url = media/popup_B16CACD3_9CFC_088E_41E2_4CF1944327D5_sk_0_3.jpg imlevel_79835D6E_6FE2_B1CF_41D9_065B2B04D476.url = media/popup_B1D0AEAA_9C64_089E_4192_78A833BBD88B_sk_0_0.jpg imlevel_79837D6E_6FE2_B1CF_41D1_C6CFA7C4D11D.url = media/popup_B1D0AEAA_9C64_089E_4192_78A833BBD88B_sk_0_1.jpg imlevel_79839D6F_6FE2_B1CD_41A5_A20BA9D33327.url = media/popup_B1D0AEAA_9C64_089E_4192_78A833BBD88B_sk_0_2.jpg imlevel_7983AD6F_6FE2_B1CD_41C4_79F39A125BA6.url = media/popup_B1D0AEAA_9C64_089E_4192_78A833BBD88B_sk_0_3.jpg imlevel_79A89E64_6FE3_53F3_41D1_A8C478E1E4F8.url = media/popup_B2BD44DD_A247_3BA5_41C0_7A8C398777A5_sk_0_0.jpg imlevel_79A88E64_6FE3_53F3_41D8_BB9A1F851FF2.url = media/popup_B2BD44DD_A247_3BA5_41C0_7A8C398777A5_sk_0_1.jpg imlevel_79A87E64_6FE3_53F3_41BA_6034DB8A31D1.url = media/popup_B2BD44DD_A247_3BA5_41C0_7A8C398777A5_sk_0_2.jpg imlevel_79A85E65_6FE3_53FD_41D8_DD01571546D5.url = media/popup_B2BD44DD_A247_3BA5_41C0_7A8C398777A5_sk_0_3.jpg imlevel_79ABDF6E_6FE3_51CF_41A6_F03C7D15AF99.url = media/popup_B31D53D3_A241_7DBE_41D1_D6D4FF2E2CC6_sk_0_0.jpg imlevel_79AADF6E_6FE3_51CF_41D0_80B6B361F1B3.url = media/popup_B31D53D3_A241_7DBE_41D1_D6D4FF2E2CC6_sk_0_1.jpg imlevel_79AACF6E_6FE3_51CF_41C1_6209616ADE53.url = media/popup_B31D53D3_A241_7DBE_41D1_D6D4FF2E2CC6_sk_0_2.jpg imlevel_79A6A993_6FE3_5155_41DB_1D3D695AC85C.url = media/popup_B3E1B5A5_9C3C_788A_41BA_8BF52695B2DD_sk_0_0.jpg imlevel_79A69993_6FE3_5155_41D3_A7D275E9329E.url = media/popup_B3E1B5A5_9C3C_788A_41BA_8BF52695B2DD_sk_0_1.jpg imlevel_79A67993_6FE3_5155_41D5_56277A2922E3.url = media/popup_B3E1B5A5_9C3C_788A_41BA_8BF52695B2DD_sk_0_2.jpg imlevel_79A66993_6FE3_5155_41A5_FE6E9A7D7646.url = media/popup_B3E1B5A5_9C3C_788A_41BA_8BF52695B2DD_sk_0_3.jpg imlevel_7980DD62_6FE2_B1F7_41D1_7C19018EAC3A.url = media/popup_B4A4F1DB_9C6C_38BE_41DF_5037AE2CA416_sk_0_0.jpg imlevel_7980FD62_6FE2_B1F7_41B3_FFFEE0DBF67F.url = media/popup_B4A4F1DB_9C6C_38BE_41DF_5037AE2CA416_sk_0_1.jpg imlevel_79830D62_6FE2_B1F7_41D4_1419A802FE5D.url = media/popup_B4A4F1DB_9C6C_38BE_41DF_5037AE2CA416_sk_0_2.jpg imlevel_79831D62_6FE2_B1F7_41B1_8481A422D1BD.url = media/popup_B4A4F1DB_9C6C_38BE_41DF_5037AE2CA416_sk_0_3.jpg imlevel_7974475A_6FE2_F1D7_41BB_56F9FC8514A0.url = media/popup_B6016C42_9C64_0F89_41DE_5EE042C25ACA_sk_0_0.jpg imlevel_7974575A_6FE2_F1D7_41B8_78C9119C56E7.url = media/popup_B6016C42_9C64_0F89_41DE_5EE042C25ACA_sk_0_1.jpg imlevel_7974B75A_6FE2_F1D7_41C7_3FC81D3026E4.url = media/popup_B6016C42_9C64_0F89_41DE_5EE042C25ACA_sk_0_2.jpg imlevel_7974975A_6FE2_F1D7_41CA_A8C60F6294FA.url = media/popup_B6016C42_9C64_0F89_41DE_5EE042C25ACA_sk_0_3.jpg imlevel_796F92FD_6FE2_F0CD_41DA_552A67C34F58.url = media/popup_B6BC3CB2_9C64_088E_41B1_B4E6364E2F24_sk_0_0.jpg imlevel_796FC2FD_6FE2_F0CD_41D3_B5900EA7ECFF.url = media/popup_B6BC3CB2_9C64_088E_41B1_B4E6364E2F24_sk_0_1.jpg imlevel_796FD2FD_6FE2_F0CD_41D8_276537FF72A1.url = media/popup_B6BC3CB2_9C64_088E_41B1_B4E6364E2F24_sk_0_2.jpg imlevel_796E22FD_6FE2_F0CD_41C8_6B3DE569B0B8.url = media/popup_B6BC3CB2_9C64_088E_41B1_B4E6364E2F24_sk_0_3.jpg imlevel_79BF5505_6FE2_B13D_41D2_2782251CBA2E.url = media/popup_B782CE0B_9C24_0B9E_41A9_030C0677CF18_sk_0_0.jpg imlevel_79BF7505_6FE2_B13D_41C1_F14D18B0FDDE.url = media/popup_B782CE0B_9C24_0B9E_41A9_030C0677CF18_sk_0_1.jpg imlevel_79BF8505_6FE2_B13D_41D8_55E46B8CD14F.url = media/popup_B782CE0B_9C24_0B9E_41A9_030C0677CF18_sk_0_2.jpg imlevel_79BF9506_6FE2_B13F_41C6_2FCA16D09A65.url = media/popup_B782CE0B_9C24_0B9E_41A9_030C0677CF18_sk_0_3.jpg imlevel_79721B94_6FE2_F153_41C5_D173F52F6A5D.url = media/popup_B7CF3EE7_9C6C_0896_41A7_8FD4C3D48B5A_sk_0_0.jpg imlevel_79727B95_6FE2_F15D_41C8_B8E9775EFF5B.url = media/popup_B7CF3EE7_9C6C_0896_41A7_8FD4C3D48B5A_sk_0_1.jpg imlevel_79724B95_6FE2_F15D_41D1_87F7D6225373.url = media/popup_B7CF3EE7_9C6C_0896_41A7_8FD4C3D48B5A_sk_0_2.jpg imlevel_7972AB95_6FE2_F15D_41D0_7D534DF33106.url = media/popup_B7CF3EE7_9C6C_0896_41A7_8FD4C3D48B5A_sk_0_3.jpg imlevel_79A26C86_6FE3_573F_41D2_23F50498DAD0.url = media/popup_B7DDDAC2_9C24_088E_41C9_FC8EDB340D55_sk_0_0.jpg imlevel_79A25C87_6FE3_573D_41CE_873E5F2E64CC.url = media/popup_B7DDDAC2_9C24_088E_41C9_FC8EDB340D55_sk_0_1.jpg imlevel_79A24C87_6FE3_573D_41D7_2A28B33C8626.url = media/popup_B7DDDAC2_9C24_088E_41C9_FC8EDB340D55_sk_0_2.jpg imlevel_79A22C87_6FE3_573D_41D9_7ACEF0D32A70.url = media/popup_B7DDDAC2_9C24_088E_41C9_FC8EDB340D55_sk_0_3.jpg imlevel_79999A78_6FE2_D3D3_41D1_DD74327426E4.url = media/popup_B7E72058_9C7C_17BA_41CC_1769493CE928_sk_0_0.jpg imlevel_7999BA78_6FE2_D3D3_41DB_CABEF1091875.url = media/popup_B7E72058_9C7C_17BA_41CC_1769493CE928_sk_0_1.jpg imlevel_7999AA78_6FE2_D3D3_41B1_FE9FEBB42390.url = media/popup_B7E72058_9C7C_17BA_41CC_1769493CE928_sk_0_2.jpg imlevel_7999DA78_6FE2_D3D3_41BA_8680B4C67A60.url = media/popup_B7E72058_9C7C_17BA_41CC_1769493CE928_sk_0_3.jpg imlevel_79B0C236_6FE2_B35F_418F_E6AC670AF186.url = media/popup_B7FCA365_9C3C_398A_41AE_6BD539DF18A7_sk_0_0.jpg imlevel_79B6B237_6FE2_B35D_41D6_F6045FC86A47.url = media/popup_B7FCA365_9C3C_398A_41AE_6BD539DF18A7_sk_0_1.jpg imlevel_79B6C237_6FE2_B35D_41CE_6C065C3155CD.url = media/popup_B7FCA365_9C3C_398A_41AE_6BD539DF18A7_sk_0_2.jpg imlevel_79B6F237_6FE2_B35D_41D4_98E2FF7EDD56.url = media/popup_B7FCA365_9C3C_398A_41AE_6BD539DF18A7_sk_0_3.jpg imlevel_79F2ABC8_6FE3_5133_41C8_2A97A5E4CEEE.url = media/popup_B808F4C3_9C24_788E_41C7_5647BC7FE8A7_sk_0_0.jpg imlevel_79F25BC8_6FE3_5133_41D9_00738733DB1A.url = media/popup_B808F4C3_9C24_788E_41C7_5647BC7FE8A7_sk_0_1.jpg imlevel_79F24BC9_6FE3_5135_41CF_499FDF4A1CC3.url = media/popup_B808F4C3_9C24_788E_41C7_5647BC7FE8A7_sk_0_2.jpg imlevel_79F27BC9_6FE3_5135_41C6_93C639CD6CDA.url = media/popup_B808F4C3_9C24_788E_41C7_5647BC7FE8A7_sk_0_3.jpg imlevel_79C6B4A9_6FE3_7775_41D3_C448483A6492.url = media/popup_C657A7CB_D1A7_A71F_41E6_FD7EC2E35810_sk_0_0.jpg imlevel_79C684AA_6FE3_7777_41B5_518B562A9DE6.url = media/popup_C657A7CB_D1A7_A71F_41E6_FD7EC2E35810_sk_0_1.jpg imlevel_79C694AA_6FE3_7777_41BA_20BB9670B090.url = media/popup_C657A7CB_D1A7_A71F_41E6_FD7EC2E35810_sk_0_2.jpg imlevel_79C664AA_6FE3_7777_41C6_8D016D95064C.url = media/popup_C657A7CB_D1A7_A71F_41E6_FD7EC2E35810_sk_0_3.jpg imlevel_79CC97B2_6FE3_7157_41DA_4062A55C3D04.url = media/popup_C6759163_D16A_BB0F_41D2_A7054BB43E61_sk_0_0.jpg imlevel_79CC67B2_6FE3_7157_41C1_EABE74F3F602.url = media/popup_C6759163_D16A_BB0F_41D2_A7054BB43E61_sk_0_1.jpg imlevel_79CC77B2_6FE3_7157_41B6_6809E712287E.url = media/popup_C6759163_D16A_BB0F_41D2_A7054BB43E61_sk_0_2.jpg imlevel_79CC47B3_6FE3_7155_41DB_84B580BB04B4.url = media/popup_C6759163_D16A_BB0F_41D2_A7054BB43E61_sk_0_3.jpg imlevel_79F9BFFD_6FE3_50CD_41C5_603041572EA4.url = media/popup_C70DBFC6_D1DA_E708_4191_D0FE566939F3_sk_0_0.jpg imlevel_79F9AFFD_6FE3_50CD_41B5_F7C6E4D12BF1.url = media/popup_C70DBFC6_D1DA_E708_4191_D0FE566939F3_sk_0_1.jpg imlevel_79F95FFE_6FE3_50CF_41D3_393066028BD5.url = media/popup_C70DBFC6_D1DA_E708_4191_D0FE566939F3_sk_0_2.jpg imlevel_79F94FFE_6FE3_50CF_41C8_DA26179E59FA.url = media/popup_C70DBFC6_D1DA_E708_4191_D0FE566939F3_sk_0_3.jpg imlevel_79D18108_6FE3_5133_41D9_A15487A1F84E.url = media/popup_C78B606C_D1A6_5919_41DD_0F178B6CA4AA_sk_0_0.jpg imlevel_79D17108_6FE3_5133_419D_D3ED9BFFBA44.url = media/popup_C78B606C_D1A6_5919_41DD_0F178B6CA4AA_sk_0_1.jpg imlevel_79D15108_6FE3_5133_41D2_88D4C4E94A63.url = media/popup_C78B606C_D1A6_5919_41DD_0F178B6CA4AA_sk_0_2.jpg imlevel_79D14108_6FE3_5133_41D4_8E1DFD9626A1.url = media/popup_C78B606C_D1A6_5919_41DD_0F178B6CA4AA_sk_0_3.jpg imlevel_79CA5BEB_6FE3_70F5_4177_EEB25A48958F.url = media/popup_C7AD8C2A_D1AA_A919_41E7_A237EA22B807_sk_0_0.jpg imlevel_79CA2BEC_6FE3_70F3_41DB_BC72213ACEFA.url = media/popup_C7AD8C2A_D1AA_A919_41E7_A237EA22B807_sk_0_1.jpg imlevel_79CA3BEC_6FE3_70F3_41C9_C1732C6C5F87.url = media/popup_C7AD8C2A_D1AA_A919_41E7_A237EA22B807_sk_0_2.jpg imlevel_79CA0BEC_6FE3_70F3_41D9_D43FCBE473BA.url = media/popup_C7AD8C2A_D1AA_A919_41E7_A237EA22B807_sk_0_3.jpg imlevel_7966EEC1_6FE2_D335_419D_9448A01D1F68.url = media/popup_C99CB44F_D17E_F917_41E8_3D7F603AE426_sk_0_0.jpg imlevel_79611EC1_6FE2_D335_41D3_30F4317A1F08.url = media/popup_C99CB44F_D17E_F917_41E8_3D7F603AE426_sk_0_1.jpg imlevel_79610EC1_6FE2_D335_41C0_122F1D94AB20.url = media/popup_C99CB44F_D17E_F917_41E8_3D7F603AE426_sk_0_2.jpg imlevel_79613EC1_6FE2_D335_41DA_ED83B74EB426.url = media/popup_C99CB44F_D17E_F917_41E8_3D7F603AE426_sk_0_3.jpg imlevel_797B2E9C_6FE2_F353_41D4_68ACD16A0C5F.url = media/popup_CD37F708_D0BE_A719_41C5_C0977B9179CF_sk_0_0.jpg imlevel_797B0E9C_6FE2_F353_41C0_707C85B2373C.url = media/popup_CD37F708_D0BE_A719_41C5_C0977B9179CF_sk_0_1.jpg imlevel_797B6E9D_6FE2_F34D_41C9_B73A02A2B237.url = media/popup_CD37F708_D0BE_A719_41C5_C0977B9179CF_sk_0_2.jpg imlevel_797B7E9D_6FE2_F34D_41BD_74A8F568C3E3.url = media/popup_CD37F708_D0BE_A719_41C5_C0977B9179CF_sk_0_3.jpg ### Popup Image ### Subtitle panorama_8FE9634F_9347_207A_41D1_7FB4D5135ED8.subtitle = Biskupice panorama_89199134_9345_E02E_41C1_4E52D0B0CD4D.subtitle = Biskupice panorama_9E60FBC5_92C5_206E_41E0_C14A572D5D0D.subtitle = Biskupice panorama_8867634D_9345_207E_41DF_1F6D776A3903.subtitle = Biskupice panorama_8A78A78F_9345_20FA_41DA_22A78F002F6A.subtitle = Biskupice panorama_99EDF453_92C5_206A_41D3_1383B2ACF433.subtitle = Rudice panorama_99E8B5EA_92C5_603B_41A0_CC1125C061FC.subtitle = Rudice panorama_99E9A8D4_92C5_606E_41B3_6E8361A078DE.subtitle = Rudice panorama_B784DE50_92FF_6066_41C7_32BF33AD291A.subtitle = Rudice panorama_B01C16ED_92FF_603E_41E0_1CD9D1522EE3.subtitle = Rudice panorama_8D3EADC0_935D_6066_41C5_5AA0FA5DD716.subtitle = Vlčnov panorama_8D3EB009_935D_1FE6_41DB_BB5B3BB0DA29.subtitle = Vlčnov panorama_8D3E5EF1_935D_2026_41E2_5EA50807258B.subtitle = Vlčnov panorama_8D3E6880_935F_60E6_41DB_D3039E283335.subtitle = Vlčnov panorama_8D229919_9345_21E6_41D2_EA2A84D4E509.subtitle = Vlčnov panorama_8CC3CED0_9345_2066_41D6_DD33DA4C3CF1.subtitle = Vlčnov panorama_8CA5D974_935F_E02F_41AE_6A44CCB4D634.subtitle = Vrbovce panorama_8D3FC880_935F_20E6_41DC_6854CF1009FA.subtitle = Vrbovce panorama_B0DDAE99_92DF_20E6_41D7_3C220C5E5E3C.subtitle = Vrbovce panorama_B023B069_92DB_2026_41D3_82FCBC024EEA.subtitle = Vrbovce panorama_8D3FB758_935F_2066_41CE_C1359AF5A5EA.subtitle = Vrbovce ### Title video_3560FBF9_275A_6440_41C0_2167B5742B26.label = 21.04.1945 video_BCAB3D49_9C24_099B_4176_66D646EB5DDC.label = 22.08.1944 Liberator video_356EC1BB_2759_A4C1_418E_83020D7B64EB.label = 24.04.1945 video_354EADF2_2756_BC43_41BB_54B198E00B38.label = 27.04.1945 video_3519FBC3_2756_6440_4186_21678ABE3046.label = 29.04.1945 photo_F566DB2E_E019_43F7_4162_CEE2C7DA9F37.label = 2_logolink Interreg-SK-CZ video_BCAFC620_9C24_1B8A_41E2_30170B78A516.label = Big Time panorama_9E60FBC5_92C5_206E_41E0_C14A572D5D0D.label = Biskupice 29.04.1945 - 1 panorama_8867634D_9345_207E_41DF_1F6D776A3903.label = Biskupice 29.04.1945 - 2 panorama_8FE9634F_9347_207A_41D1_7FB4D5135ED8.label = Biskupice 29.04.1945 - 3 panorama_8A78A78F_9345_20FA_41DA_22A78F002F6A.label = Biskupice 29.04.1945 - D1 panorama_89199134_9345_E02E_41C1_4E52D0B0CD4D.label = Biskupice 29.04.1945 - D2 panorama_BC05B95E_957D_201A_41E1_873B71F333B3.label = Bojkovice Muzeum - 1 panorama_BC0501AD_957D_203E_41D1_48FA46C0A2B4.label = Bojkovice Muzeum - 2 panorama_BC06E9E1_957D_2029_4195_EBF417DCED1C.label = Bojkovice Muzeum - 3 panorama_BC06D251_957D_6066_41D1_B1374A70B4D8.label = Bojkovice Muzeum - 4 panorama_BC040642_957C_E06A_41D4_5B7D91F6F2D7.label = Bojkovice Muzeum - D1 panorama_BC05F063_957D_202A_41DF_2535018833A9.label = Bojkovice Muzeum - D2 panorama_CBDB2CFD_D0AB_EAFB_41D6_BD2A089961D1.label = Brno 1 cintorin Rumuni panorama_C983B701_D0AB_E70B_415B_7DE493E73FF6.label = Brno 2 cintorin Cesi panorama_99D280DB_92C4_E01A_41C1_FFA09FD1913A.label = Brno 3 cintorin Nemci panorama_99D28F7F_92C7_2019_41D3_6AEBAD43C133.label = Brno 4 Cintorin Obete panorama_C82A2F99_D0A5_A73B_41C0_1E69DE526ECC.label = Brno D1 panorama_C65F9452_D0A6_7908_41E8_4BFBF896D106.label = Brno D2 panorama_8D3EADC0_935D_6066_41C5_5AA0FA5DD716.label = Bánov 26.04.1945 - 1 - Cintorin panorama_8D3EB009_935D_1FE6_41DB_BB5B3BB0DA29.label = Bánov 26.04.1945 - 2 - Cintorin panorama_8D3E5EF1_935D_2026_41E2_5EA50807258B.label = Bánov 26.04.1945 - 3 - Cintorin panorama_BA6FB7A2_95CF_202A_41C1_18ABE550BB3D.label = Bánov 26.04.1945 - D1 - Dopad panorama_B8670115_95CF_21EE_41D5_0368A6402567.label = Bánov 26.04.1945 - D2 - Dopad panorama_8D3E2B29_935D_2026_41DF_768D9BC85BE4.label = Ivanovce 27.04.1945 - 1 panorama_8D3E8B2B_935D_E03A_41C3_C5E1219F080C.label = Ivanovce 27.04.1945 - 2 panorama_8D3ED86F_935D_E03A_41D7_984FB4C62CA5.label = Ivanovce 27.04.1945 - 3 panorama_83E47245_9705_2FAB_41D7_D29BE424A9D5.label = Ivanovce 27.04.1945 - D1 panorama_84AA0CC4_9705_34A9_41DA_B02D27AB1C7C.label = Ivanovce 27.04.1945 - D2 panorama_99D89F30_92C4_E027_41BA_72F568B13A45.label = Krnov - Queen - 1 panorama_B957D558_95CB_E066_41C6_D8A2CF6FB1B2.label = Krnov - Queen - 2 panorama_B9DDAC8B_95CB_20FA_41DC_5953179B62FC.label = Krnov - Queen - 3 panorama_B9FF3ECC_95C5_207E_41C6_D8578AED5980.label = Krnov - Queen - D1 panorama_B92E186A_95C5_203A_41D5_DACE451B5FA5.label = Krnov - Queen - D2 panorama_8CA8AD87_973B_14B7_41B8_10FC0CC0371B.label = Lednica 11.12.1941 - 1 panorama_8CAA5A6B_973B_3C7F_41E0_B5B404CF0ACB.label = Lednica 11.12.1941 - 2 panorama_8CAA0BAC_973B_1CF9_41CF_30A73D705DB7.label = Lednica 11.12.1941 - 3 panorama_8B69FEFC_973B_7459_41DF_CD3FCEFAA65D.label = Lednica 11.12.1941 - 4 panorama_8B801F91_9705_14AB_41D2_8DCC396B977A.label = Lednica 11.12.1941 - D1 panorama_8C8AF815_9705_3BAB_41D9_D00A48C133DD.label = Lednica 11.12.1941 - D2 video_BCAF5A8B_9C24_089E_41D3_C8B3D2261861.label = Lovely Ladies panorama_99D78CCE_92C4_E07B_41DC_BD70E7CAC9BD.label = Luborča - Nemšová - 1 panorama_99D4AFAD_92C7_203E_41D3_DA763745AB53.label = Luborča - Nemšová - 2 panorama_8F28137C_9707_EC59_41E0_4C29F000CC31.label = Luborča - Nemšová - 3 panorama_8FED4D4D_970B_15BB_41AF_8EB9437D31B0.label = Luborča - Nemšová - D1 panorama_80933637_970B_37D7_41DE_77BF2644A4A3.label = Luborča - Nemšová - D2 panorama_99D4A0A5_92C7_602E_41E0_89C8EF389A31.label = Luborča - Rough Cobb - 1 panorama_99D480B5_92C7_602E_41D1_F280D785EAF9.label = Luborča - Rough Cobb - 2 panorama_80BD789A_9707_1CD9_41D7_483DFC15976E.label = Luborča - Rough Cobb - 3 panorama_8E93800C_9705_EBB9_41C0_9ACE12F540F0.label = Luborča - Rough Cobb - D1 panorama_8E6AF2E8_970D_6C79_41C9_A55D0384FE4C.label = Luborča - Rough Cobb - D2 panorama_19C5DDFE_04CA_9F87_4182_71AFEEF78E6F.label = MAPA panorama_99EDF453_92C5_206A_41D3_1383B2ACF433.label = Marinellův strom 1 panorama_B01561CC_92FD_207E_41DA_4167F6580222.label = Marinellův strom 2 panorama_B753FAB8_92FD_6026_41B2_C947F68F125E.label = Marinellův strom 3 panorama_B73CAFD9_92FC_E066_41D4_3C1A38630369.label = Marinellův strom D1 panorama_B01518A1_92FD_2026_41DF_43A74023DD67.label = Marinellův strom D2 video_B6E4624C_9705_EFB9_41C7_B2E0F8EE326A.label = Memento panorama_99E8B5EA_92C5_603B_41A0_CC1125C061FC.label = Meyrickův strom 1 panorama_B015D91F_92FD_201A_41C4_7D0D6C934209.label = Meyrickův strom 2 panorama_B7200426_92FD_602A_41D5_E5CCAD543485.label = Meyrickův strom 3 panorama_B706DE83_92FD_20EA_41E1_2E4034BA388F.label = Meyrickův strom D1 panorama_B01B6730_92FD_2026_41BB_5CF99B9FE254.label = Meyrickův strom D2 video_10DC9165_22FA_C210_4188_B7E1306D0653.label = Mini Dokument video_BCAEFCFB_9C24_087E_41D5_09686EFDABB0.label = My Baby video_B79DA354_9705_2DA9_41DA_0639E5A2D716.label = Najväčšia letecka bitka panorama_8D3EA981_935D_20E6_41C3_13AD514E6F6E.label = Nova Bošaca - Cintorin - 1 panorama_8473BAC7_971C_FCA8_41CD_714C8CD31FF7.label = Nova Bošaca - Cintorin - 2 panorama_844A377B_971D_145F_41C3_DCC9CD10779D.label = Nova Bošaca - Cintorin - 3 panorama_84D769A4_971D_1CE8_41C8_AA331AA5E5D0.label = Nova Bošaca - Cintorin - D1 panorama_844A53F9_971D_2C5B_41A4_F8E5004BFB72.label = Nova Bošaca - Cintorin - D2 video_BCAE5022_9C24_178E_41D3_2FB712BB6312.label = Rough Cobb panorama_8D3F41EE_935C_E03A_41A0_15D97B9EAE45.label = Rudice - Cintorín - 1 panorama_8D3FA04D_935C_E07E_41C4_CB033769A6F7.label = Rudice - Cintorín - 2 panorama_8D3F7E71_935C_E029_41D3_A5A6DAEEB309.label = Rudice - Cintorín - 3 panorama_B01C16ED_92FF_603E_41E0_1CD9D1522EE3.label = Rudice - Cintorín - D1 panorama_B784DE50_92FF_6066_41C7_32BF33AD291A.label = Rudice - Cintorín - D2 panorama_99EDE575_92C5_E02E_41C7_72CB19E6A0BF.label = Sanov - Letecke srdce - 2 panorama_BD77F4B9_955B_2026_41CC_066D28AA16FA.label = Slavičin - Cintorin D1 panorama_BCEE5AA7_955B_E02A_41D7_225EB4A73AB3.label = Slavičin - Cintorin D2 panorama_99ED6070_92C5_6027_41C7_7E9E40435DED.label = Slavičin - cintorin 2 panorama_BE6FD35F_955F_E01A_41C0_8940AD7BFCAE.label = Slavičin - cintorin 3 panorama_99EC81E7_92C5_602A_41C6_AA7782564BB6.label = Slavičin - cintorin 1 panorama_BCF91801_9544_EFE6_41CF_DCE4B464B60E.label = Slavičin Muzeum - 1 panorama_BCFB6A10_9547_63E6_41DE_4CCF193B4305.label = Slavičin Muzeum - 2 panorama_BCFBD53C_9547_201E_41D9_815C5FADFC3B.label = Slavičin Muzeum - 3 panorama_BCD2FE81_955B_20E9_41DF_F495344AD161.label = Slavičin Muzeum - D1 panorama_BCEEB38E_955B_E0FA_41D4_B893741F6E42.label = Slavičin Muzeum - D2 video_34C9F326_275B_E5C3_41A8_A95F14266C4C.label = Strategicke a Takticke operacie panorama_B89C77B1_95C5_6026_41C6_F28D3BD0EFC8.label = Sucha Loz 22.08.1944 - D2 panorama_8D3EEA0F_935D_23F9_41E2_56DC8E78E5EB.label = Sucha Loz 22.08.1944 - 1 panorama_8D3EFABA_935D_601B_41DB_F9030EF245A7.label = Sucha Loz 22.08.1944 - 2 panorama_B89C6123_95C5_202A_41E0_4B2EC9BFF608.label = Sucha Loz 22.08.1944 - 3 panorama_B92A5E48_95C5_6066_41B2_59C27038AFFA.label = Sucha Loz 22.08.1944 - D1 video_BCAE794D_9C24_099A_41DC_B2B5C622E2CC.label = Tail End Charle panorama_99E9A8D4_92C5_606E_41B3_6E8361A078DE.label = Tail End Charlie - Dopad - 0 panorama_B7BB3089_92CC_E0E6_41D6_C09D8B0A0029.label = Tail End Charlie - Dopad - D0 panorama_8D3FF4B5_935F_202E_41AD_6470A646FB01.label = Vlčnov 21.04.1945 - 1 - Cintorin panorama_8D3FF6CE_935F_207A_41DA_58034BF6FCF3.label = Vlčnov 21.04.1945 - 2 - Cintorin panorama_8D3E6880_935F_60E6_41DB_D3039E283335.label = Vlčnov 21.04.1945 - 3 - Dopad panorama_C724B3FA_D16A_5EF9_41E4_95D0D874CCA5.label = Vlčnov 21.04.1945 - 4 - Pomnik panorama_8D229919_9345_21E6_41D2_EA2A84D4E509.label = Vlčnov 21.04.1945 - D1 - Dopad panorama_8CC3CED0_9345_2066_41D6_DD33DA4C3CF1.label = Vlčnov 21.04.1945 - D2 - Dopad panorama_8D3FB758_935F_2066_41CE_C1359AF5A5EA.label = Vrbovce 13.09.1944 - 1 - Cintorin panorama_8CA5D974_935F_E02F_41AE_6A44CCB4D634.label = Vrbovce 13.09.1944 - 2 - Dopad panorama_8D3FC880_935F_20E6_41DC_6854CF1009FA.label = Vrbovce 13.09.1944 - 3 - Dopad panorama_B023B069_92DB_2026_41D3_82FCBC024EEA.label = Vrbovce 13.09.1944 - D1 - Cintorin panorama_B0DDAE99_92DF_20E6_41D7_3C220C5E5E3C.label = Vrbovce 13.09.1944 - D2 - Dopad panorama_99EC9FD6_92C5_606A_41CE_22B941271364.label = Vyškovec - Lovely Ladies - 1 panorama_872FCAB0_973C_FCE9_41CD_2DF3218F7169.label = Vyškovec - Lovely Ladies - 2 panorama_87646823_973D_1BEF_41DF_5D2E27F1CB0F.label = Vyškovec - Lovely Ladies - 3 panorama_87AF93EF_970F_2C77_41E1_7A5879EB3612.label = Vyškovec - Lovely Ladies - D1 panorama_98AD8CB1_970F_74E8_41E1_506E5176AF49.label = Vyškovec - Lovely Ladies - D2 panorama_99ECEF5A_92C5_201A_41DF_C196F3A43BC9.label = Vyškovec - My Baby - 1 panorama_98E03035_970B_2BEB_41D2_3AF103613BD9.label = Vyškovec - My Baby - D1 panorama_9878F60E_970F_17B9_41DE_684ADE5DC73C.label = Vyškovec - My Baby - D2 panorama_99D4D01A_92C7_201A_41D5_5D8622D26779.label = Vyškovec - My Baby - dopad - 2 panorama_99D2FFA2_92C7_202A_41D0_57FC2B5B3A71.label = Vyškovec - My Baby - kabina - 2 video_352F18D9_275A_E441_41B2_1818B18C7A99.label = Zapojenie Rumunskej Armady video_BCAE2671_9C24_3B8A_41D3_26C49290741D.label = queen panorama_99ED2662_92C5_202A_41DE_AF41DFD6774E.label = Šanov - Big Time - 0 panorama_C91CC8EA_D16A_6918_41DE_258320B38FBC.label = Šanov - Dedinka - 0 - pomník panorama_A5C70AA3_954B_2029_41C4_B9358A1B390F.label = Šanov - Dedinka - 2 panorama_A5C686A0_954B_2026_41E2_1CACA36525D5.label = Šanov - Dedinka - 3 panorama_BAF55D80_95DD_60E6_41D2_9A15F9538E4A.label = Šanov - Dedinka - D1 panorama_B9C077D7_95DD_606A_41C1_F575FB04A9CE.label = Šanov - Dedinka - D2 panorama_99EDD5BA_92C5_E01A_41E0_38D3B565CF35.label = Šanov - Letecke srdce - 1 panorama_A684F0AE_954B_203A_41D8_DC7EDFAA4A1F.label = Šanov - Letecke srdce - 3 panorama_B9C1B22C_95DD_203E_41CC_AB52D01B9755.label = Šanov - Letecke srdce - D1 panorama_B9C02C59_95DD_2019_41E2_0CDF97C6C791.label = Šanov - Letecke srdce - D2 panorama_99ED2163_92C5_202A_41D9_617EB033691B.label = Šanov - Pomník - 1 panorama_A5C6F767_954B_602A_41C6_2636745CE041.label = Šanov - Pomník - 2 panorama_A5C6497A_954B_601A_41DE_06CBC2F11CCE.label = Šanov - Pomník - 3 panorama_A2F36E3F_9547_201A_41D6_ABD01D6C82B7.label = Šanov - Pomník - D1 panorama_B9C0E149_95DD_E066_41DF_6223277ACA35.label = Šanov - Pomník - D2 ### Video videolevel_905A85DB_8B1A_CBB2_4197_E81C930D82CB.posterURL = media/video_10DC9165_22FA_C210_4188_B7E1306D0653_poster_sk.jpg videolevel_905A85DB_8B1A_CBB2_4197_E81C930D82CB.url = media/video_10DC9165_22FA_C210_4188_B7E1306D0653_sk.mp4 videolevel_9059D671_8B1A_C971_41A1_D56A29B6937B.posterURL = media/video_34C9F326_275B_E5C3_41A8_A95F14266C4C_poster_sk.jpg videolevel_9059D671_8B1A_C971_41A1_D56A29B6937B.url = media/video_34C9F326_275B_E5C3_41A8_A95F14266C4C_sk.mp4 videolevel_901EFFC5_8B1A_F796_418E_92C87C21F79E.posterURL = media/video_3519FBC3_2756_6440_4186_21678ABE3046_poster_sk.jpg videolevel_901EFFC5_8B1A_F796_418E_92C87C21F79E.url = media/video_3519FBC3_2756_6440_4186_21678ABE3046_sk.mp4 videolevel_90437781_8B1A_F791_41AC_6CFF1673B9B4.posterURL = media/video_352F18D9_275A_E441_41B2_1818B18C7A99_poster_sk.jpg videolevel_90437781_8B1A_F791_41AC_6CFF1673B9B4.url = media/video_352F18D9_275A_E441_41B2_1818B18C7A99_sk.mp4 videolevel_9037EA4A_8B1A_F892_41B5_9D1D3F0E1856.posterURL = media/video_354EADF2_2756_BC43_41BB_54B198E00B38_poster_sk.jpg videolevel_9037EA4A_8B1A_F892_41B5_9D1D3F0E1856.url = media/video_354EADF2_2756_BC43_41BB_54B198E00B38_sk.mp4 videolevel_904BF898_8B1A_F9BF_41D6_FAA1627B2E9C.posterURL = media/video_3560FBF9_275A_6440_41C0_2167B5742B26_poster_sk.jpg videolevel_904BF898_8B1A_F9BF_41D6_FAA1627B2E9C.url = media/video_3560FBF9_275A_6440_41C0_2167B5742B26_sk.mp4 videolevel_903319B3_8B1A_FBF2_41D8_201656CD061F.posterURL = media/video_356EC1BB_2759_A4C1_418E_83020D7B64EB_poster_sk.jpg videolevel_903319B3_8B1A_FBF2_41D8_201656CD061F.url = media/video_356EC1BB_2759_A4C1_418E_83020D7B64EB_sk.mp4 videolevel_90470801_8B1A_F891_41D6_29EC4EEB8823.posterURL = media/video_B6E4624C_9705_EFB9_41C7_B2E0F8EE326A_poster_sk.jpg videolevel_90470801_8B1A_F891_41D6_29EC4EEB8823.url = media/video_B6E4624C_9705_EFB9_41C7_B2E0F8EE326A_sk.mp4 videolevel_905EA703_8B1A_C891_41E0_47C3D84E2258.posterURL = media/video_B79DA354_9705_2DA9_41DA_0639E5A2D716_poster_sk.jpg videolevel_905EA703_8B1A_C891_41E0_47C3D84E2258.url = media/video_B79DA354_9705_2DA9_41DA_0639E5A2D716_sk.mp4 videolevel_904FE92E_8B1A_F893_41D3_872D5B48D7DD.posterURL = media/video_BCAB3D49_9C24_099B_4176_66D646EB5DDC_poster_sk.jpg videolevel_904FE92E_8B1A_F893_41D3_872D5B48D7DD.url = media/video_BCAB3D49_9C24_099B_4176_66D646EB5DDC_sk.mp4 videolevel_90273CA1_8B1A_F991_41D4_6DF0986A9DEE.posterURL = media/video_BCAE2671_9C24_3B8A_41D3_26C49290741D_poster_sk.jpg videolevel_90273CA1_8B1A_F991_41D4_6DF0986A9DEE.url = media/video_BCAE2671_9C24_3B8A_41D3_26C49290741D_sk.mp4 videolevel_902B7D38_8B1A_F8FE_41C6_69AB475A7ABE.posterURL = media/video_BCAE5022_9C24_178E_41D3_2FB712BB6312_poster_sk.jpg videolevel_902B7D38_8B1A_F8FE_41C6_69AB475A7ABE.url = media/video_BCAE5022_9C24_178E_41D3_2FB712BB6312_sk.mp4 videolevel_902F7DBF_8B1A_FBF1_41CD_E6934CDF0F2F.posterURL = media/video_BCAE794D_9C24_099A_41DC_B2B5C622E2CC_poster_sk.jpg videolevel_902F7DBF_8B1A_FBF1_41CD_E6934CDF0F2F.url = media/video_BCAE794D_9C24_099A_41DC_B2B5C622E2CC_sk.mp4 videolevel_90233C0C_8B1A_F897_41DB_6B687ADC4547.posterURL = media/video_BCAEFCFB_9C24_087E_41D5_09686EFDABB0_poster_sk.jpg videolevel_90233C0C_8B1A_F897_41DB_6B687ADC4547.url = media/video_BCAEFCFB_9C24_087E_41D5_09686EFDABB0_sk.mp4 videolevel_903F3B76_8B1A_FF73_41B2_79D2320C99B8.posterURL = media/video_BCAF5A8B_9C24_089E_41D3_C8B3D2261861_poster_sk.jpg videolevel_903F3B76_8B1A_FF73_41B2_79D2320C99B8.url = media/video_BCAF5A8B_9C24_089E_41D3_C8B3D2261861_sk.mp4 videolevel_903BEAE0_8B1A_F98F_41CB_671F4FE156CB.posterURL = media/video_BCAFC620_9C24_1B8A_41E2_30170B78A516_poster_sk.jpg videolevel_903BEAE0_8B1A_F98F_41CB_671F4FE156CB.url = media/video_BCAFC620_9C24_1B8A_41E2_30170B78A516_sk.mp4 ### Video Subtitles ## Popup ### Body htmlText_BE0A08A5_9C64_088A_41C5_DAD923A384EA.html =
22. 8. 1944
Aj v dovtedy pokojnom moravskom vnútrozemí sa v lete 1944 prihlásila vojna kvílením sirén pri vyhlasovaní leteckých poplachov a preletmi bombardovacích zväzov 15. americkej leteckej armády. Tie sa nezaobišli bez strát. Jedny z najväčších utrpela pri bojovej činnosti 22. augusta 1944. Stratila tridsaťdeväť lietadiel, z ktorých šesť bolo zostrelených nad Moravou.
V ten deň sa Američania opäť zamerali na významné rafinérie v Maďarsku a Rakúsku.
V operačných plánoch sa objavili aj dve sliezske rafinérie: Blechhammer-juh a Odertal.
Pre nočné aj denné misie vyčlenilo operačné oddelenie jednotlivých krídel a skupín celkovo 1 046 lietadiel, z ktorých drvivá väčšina sa podieľala na ofenzívnych akciách.
Zoskupenie označené ako Task Force Two smerovalo do Sliezska. Vedúcu vlnu mieriacu nad Odertal tvorilo 168 bombardérov B-17 (Lietajúca pevnosť) z 5. krídla s eskortou 53 stíhačiek typu P-51 Mustang z 325. stíhacej skupiny. Druhú vlnu vytvorilo 121 bombardérov B-24 Liberator z 304. krídla smerujúcich nad rafinériu Blechhammer-juh s doprovodom 52 Mustangov zo stavu 52. stíhacej skupiny.
Počas letu nad Moravou bol zväz napadnutý približne stovkou nemeckých stíhačov s lietadlami Messerschmitt Bf 109.
Consolidated B-24H-25-CF Liberator, výrobného čísla 42-50403, 459. bombardovacia skupina, 759. peruť
Miesto dopadu: Na pomedzí katastrálnych území obcí Suchá Loz a Korytná, okres Uherské Hradište
Jedným z amerických lietadiel zostrelených nad územím Bielych Karpát sa stal bombardovací stroj Consolidated B-24H-25-CF Liberator, výrobného čísla 42-50403.
Na palube tohto stroja, ktorý lietal v 459. bombardovacej skupine v rámci 759. perute, sa nachádzali:
pilot 1/Lt. William A. Sykes (0-816000), Virginia, POW
kopilot 2/Lt. Walter E. Leach (0-821412), Florida, EVD
bombometčík 2/Lt. Jesse G. Daniel (0-703463), Oklahoma, POW
palubný mechanik S/Sgt. Ralph F. Fuchs (35618127), Ohio, POW, EVD
radista S/Sgt. Richard E. Rippon (13100720), Pensylvánia, POW
predný strelec Sgt. Delos C. Miller (39281436), Kalifornia, EVD
horný strelec Sgt. John J. Koczaja (32840121), New York, POW
spodný strelec Sgt. Guy A. LaFata (17160807), Missouri, POW
zadný strelec Sgt. Clyde M. Thompson (33505400), Pensylvánia, POW, EVD
Posádka, skompletizovaná v januári 1944, začala spoločný výcvik na základni Casper v štáte Wyoming a pokračovala na základniach v Colorado Springs (Colorado) a v Lincolne (Nebraska). Koncom mája 1944 sa presunula na palube úplne nového Liberátora na základňu Westover Field v štáte New Hampshire a po niekoľkých dňoch čakania preletela na základňu Gander (Newfoundland). Odtiaľ mala preletieť Atlantik a pristáť vo Veľkej Británii. Krátko po štarte však posádka dostala rozkaz na návrat a po pristátí sa dozvedela, že ju čaká služba pri 15. leteckej armáde v Taliansku.
Lietadlo spolu s posádkou preto preletelo cez Azory a Marrákeš v Maroku na Sicíliu a odtiaľ na taliansku pevninu do Cerignoly. Tu bolo rozhodnuté o zaradení posádky k 459. bombardovacej skupine so základňou v Giulii.
Po zhodení bômb na cieľ vykonala celá formácia Liberátorov ostrú ľavú zákrutu. V nasledujúcich okamihoch explodovalo v tesnej blízkosti formácie niekoľko granátov. Úlomky zasiahli lietadlo 42-50403 do oboch polovíc krídla a poškodili hydraulické potrubia a palivové nádrže. Zmes hydraulického oleja a benzínu rýchlo zaplavila sekciu radistu a prenikala do pilotnej kabíny aj do pumovnice.
Po márnych pokusoch o provizórne utesnenie otvorov, ktorými unikal benzín, informoval mechanik prostredníctvom interkomu oboch pilotov o vážnej situácii. Tí už predtým vypli poškodený motor. Lietadlo síce strácalo výšku aj rýchlosť, no jeho let sa podarilo stabilizovať. Formácia skupiny, za ktorou lietadlo zaostávalo približne dvadsať míľ, sa už stratila z dohľadu.
Napriek akútnemu nebezpečenstvu požiaru pokračovali piloti v lete na juh. Lt. Sykes však oznámil posádke, aby sa pripravila na použitie padákov.
Pravdepodobne v priestore Uherského Brodu sa kapitán rozhodol opustiť poškodený stroj letiaci vo výške okolo 12 000 stôp. Počas dvoch až troch minút všetci letci postupne vyskočili a nekontrolovaný stroj sa následne zrútil do lesa zvaného Bačárňa v katastri obce Suchá Loz pri Nivnici a z väčšej časti zhorel.
Veliteľ žandárskej stanice v Nivnici, vrchný žandársky strážmajster Burian, vo svojom hlásení zaslanom 23. augusta 1944 na zemské žandárske veliteľstvo do Brna uviedol:
„Hlásim, že dňa 22. augusta 1944 o 12.30 hod. sa zrútil do lesa Bačárňa (les Hluboček), 3 km západne (sic) od obce Korytná, okres Uherský Brod, štvor­motorový americký lietadlový stroj bez posádky, ktorá vyskočila pomocou padákov v okolí Nivnice. Lietadlo po zrútení zhorelo. Bližšie označenie neznáme. Päť padákov bolo zaistených armádou. Zo členov posádky nebol nikto zadržaný a títo sa ukryli v blízkych lesoch. Pátranie po uniknutej posádke bude pokračovať.“
V hlásení sa nachádza nepresnosť v lokalizácii miesta udalosti. K zrúteniu došlo nie západne, ale východne od Korytnej.
Zápis v kronike obce Nivnica uvádza:
„Pri spätnom lete sa nad Dolným poľom oddelili od lietadla biele balóniky, asi veľké ako päsť, ktoré sa zväčšovali, čím viac sa blížili k zemi. To posádka poškodeného lietadla zostupovala na zem. Obyvateľstvo sa ponáhľalo k miestu dopadu, ale dorozumenie s letcami nebolo možné, pretože hovorili anglicky. Iba jeden hovoril po poľsky. Oslobodili sa z padákov a nerušene sa uberali do lesov k slovenskej hranici. Medzi zoskočenými letcami bol aj černoch (sic). Keďže lietadlo stále klesalo, dopadlo na zem pri lese Prašnice, kde vzbĺklo a zhorelo. Nemecká vojenská komisia, ktorá dorazila z Brodu, si odviezla len niekoľko padákov, nie však všetky. Z jemnej padákovej látky vraj vznikli krásne košele.“
Osudy posádky po zostrelení ich lietadla
• prvý bol nasledujúci deň zadržaný pilot W. A. Sykes na ceste medzi Bzovou a Starým Hrozenkovom
• bombometčík J. G. Daniel utrpel pri dopade zranenia
• našiel ho nivnický hájnik Josef Halaxa so svojím synom a dcérou a niekoľko dní ho ukrývali v lese Králov na poľovníckej chate
• následne sa J. G. Daniel rozhodol vzdať Nemcom a odišiel; bol zajatý koncom augusta 1944
• druhý pilot W. E. Leach, ktorý si pri dopade poranil tvár, bol odvedený do Korytnej, kde bol ošetrený, a potom prevezený na Slovensko
• tam sa stretol s predným strelcom D. C. Millerom
• dostali sa k partizánom v okolí Martina, následne do Banskej Bystrice, odkiaľ 17. septembra 1944 odleteli na svoju základňu v Taliansku
• mechanik R. F. Fuchs a zadný strelec C. M. Thompson spoločne prekročili hranice na Slovensko
• podarilo sa im dostať na letisko Tri Duby pri Banskej Bystrici, odkiaľ boli 7. októbra 1944 evakuovaní späť do Talianska
• zvyšní členovia posádky Liberatora, spodný strelec G. A. Lafata, radista R. E. Rippon a horný strelec J. J. Koczaja, prekročili hranice spoločne, kde ich však zadržali slovenské hliadky a odviezli do zajateckého tábora v Grinave
• po vypuknutí Slovenského národného povstania sa dostali do Banskej Bystrice, no nestihli ani druhý odlet a boli nútení odísť s partizánmi do hôr
• do nemeckého zajatia padli všetci traja 10. novembra 1944
• konca vojny sa dožilo všetkých deväť členov posádky Liberatora
htmlText_BE0428A7_9C64_0896_41E1_89695703C5B0.html =
22. 8. 1944
I v dosud poklidném moravském vnitrozemí se v létě 1944 ohlásila válka kvílením sirén při vyhlašování leteckých poplachů, při přeletech bombardovacích svazů 15. americké letecké armády. Ty se neobešly beze ztrát. Jedny z největších utrpěla při bojové činnosti 22. srpna 1944. Ztratila třicet devět letounů, šest z nich bylo sestřeleno nad Moravou.
Toho dne se Američané opět zaměřily na významné rafinerie v Maďarsku, Rakousku.
V operačních plánech se objevily také dvě slezské rafinerie: Blechhammer-jih a Odertal.
Pro noční i denní mise vyčlenila operační oddělení jednotlivých křídel a skupin celkem 1046 strojů, z nichž drtivá většina se podílela na ofenzivních akcích.
Uskupení označené jako Task Force Two mířilo do Slezska. Vedoucí vlnu směřující nad Odertal tvořilo 168 bombardérů B-17 (Létající pevnost), od 5. křídla s eskortou 53 stíhaček typu P-51 Mustang od 325. stíhací skupiny. Druhou vlnu utvořilo 121 bombardérů B-24 Liberator od 304. křídla mířících nad rafinerii Blechhammer-jih s doprovodem 52 Mustangů ze stavu 52. stíhací skupiny.
Při letu nad Moravou byla svaz napadený přibližně stovkou německých stíhačů s letouny Messerschmitt Bf 109.
Consolidated B-24H-25-CF Liberator, sériového čísla 42-50403., 459. bombardovací skupina ve stavu 759. perutě
Místo dopadu: Na pomezí Katastru obcí Suchá Loza a Korytná, okres Uherské Hradiště
Jedním z amerických letounů sestřelených nad územím Bílých Karpat se stal bombardovací stroj Consolidated B-24H-25-CF Liberator, sériového čísla 42-50403.
Na palubě tohoto stroje, který létal u 459. bombardovací skupiny ve stavu 759. perutě, letěli:
• pilot 1 /Lt. William A. Sykes (0-816000), Virginia, POW
• co- pilot 21Lt. Walter E. Leach (0·821412), Florida, EVD
• bombometčík 21Lt. Jesse G. Daniel (0·703463), Oklahoma, POW
• mechanik S/Sgt. Ralph F. Fuchs (35618127), Ohio, POW, EVD
• radista S/Sgt. Richard E. Rippon (13100720), Pennsylvania, POW
• přední střelec Sgt. Delos C. Miller (39281436), California, EVD
• horní střelec Sgt. John J. Koczaja (32840121), New York, POW
• spodní střelec Sgt. Guy A. LaFata (17160807), Missouri, POW
• zadní střelec Sgt. Clyde M. Thompson (33505400), Pennsylvania, POW, EVD
Osádka zkompletovaná v lednu 1944 zahájila společný výcvik na základně Casper, stát Wyoming a pokračovala v něm na základnách v Colorado Springs, stát Colorado a v Lincolnu, stát Nebraska. Na konci května 1944 se přemístila na palubě zbrusu nového Liberátoru na Westover Field ve státě New Hampshire a po několika dnech čekání přeletěla na základnu Gander (New Foundland). Odtud měla přeletět Atlantik a přistát ve Velké Británii. Krátce po startu však obdržela osádka pokyn k návratu a po přistání se dozvěděla, že ji čeká
služba u 15. letecké armády v Itálii. Letoun i s osádkou proto přeletěl přes Azory a Marrákeš v Maroku na Sicílii a odtud na pevninu do Cerignoly. Zde se rozhodlo o zařazení osádky k 459. bombardovací skupině se základnou v Giulii.
Po odhozu bomb na cíl provedla celá formace Liberátorů ostrou otáčku vlevo. V následujících okamžicích explodovalo v těsné blízkosti formace několik granátů. Střepiny zasáhly letoun 42-50403 do obou polovin křídla a poškodily potrubí hydrauliky a nádrže paliva. Směs hydraulického oleje a benzinu rychle zaplavila sekci radisty a pronikala do pilotní kabiny a do pumovnice. Po marných pokusech o provizorní ucpání děr, kterými unikalo palivo, informoval mechanik intercomem oba piloty o vážné situaci. Ti už předtím vypnuli poškozený motor. Letoun sice ztrácel výšku i rychlost, ale jeho let se podařilo stabilizovat. Formace skupiny, za kterou letoun zaostával přibližně dvacet mil, se již ztratila z dohledu. Přestože hrozilo akutní nebezpečí požáru, pokračovali piloti v letu na jih. Lt. Sykes však sdělil osádce, aby se připravila k použití padáku.
Pravděpodobně v prostoru Uherského Brodu se kapitán rozhodl k opuštění paluby poškozeného stroje letícího ve výšce okolo 12.000 stop. Během dvou tří minut všichni letci postupně vyskočili a neřízený stroj se následně zřítil do lesa zv. Bačárna v katastru obce Suchá Loz u Nivnice a z větší části shořel.
Velitel četnické stanice v Nivnici vrchní četnický strážmistr Burian ve svém hlášení zaslaném dne 23. srpna 1944 na zemské četnické velitelství do Brna uvedl:
"Hlásím, že se dne 22.srpna 1944 ve 12.30 hodin zřítil do lesa Bačárna (les Hluboček), 3 km západně (sic) od obce Korytná, okres Uherský Brod, čtyřmotorový americký letoun bez osádky, která vyskočila pomocí padáků v okolí Nivnice. Letoun po zřícení shořel. Bližší označení je neznámo. 5 padáků bylo armádou zajištěno. Ze členů osádky nebyl nikdo zadržen a tito se ukryli v blízkých lesích. V pátrání po uprchlé osádce letounu bude pokračováno. "
V informativním hlášení se objevuje nepřesnost v lokalizaci místa události; ke zřícení došlo nikoliv západně, ale východně od Korytné. Zápis v kronice obce Nivnice uvádí: "Při zpátečním letu oddělily se od letadla nad Dolním polem bílé balonky, asi jako pěst velké, které se zvětšovaly, čím více se blížily k zemi. To posádka poškozeného letadla spouštěla se k zemi. Obecenstvo spěchalo k místu dopadu, ale domluva s letci nebyla možná, protože mluvili anglicky. Jenom jeden mluvil polsky. Vyprostili se z padáků a ubírali se nerušeně do lesů k slovenské hranici. Mezi seskočivšími letci byl také černoch (sic). Protože letadlo stále klesalo a dopadlo na zemi blíže lesa Prašnic, kde se vzňalo a shořelo. Z Brodu přispěchavší německá vojenská komise odvezla si jen několik padáků, ale ne všechny. Z jemné padákové látky prý byly krásné košile. "
Osudy posádky po sestřelení jejich letounu
• první byl následující den zadržen pilot W. A. Sykes na silnici mezi Bzovou a Starým Hrozenkovem
• bombometčík J.G. Daniel utrpěl při dopadu zranění
• našel jej nivnický hajný Josef Halaxa se svým synem a dcerou a ukrývali ho v lese králov několik dní na lovecké chatě
• poté J.G. Daniel rozhodl vzdát Němcům a odešel - byl zajat na konci srpna 1944
• druhý pilot W. E. Leach, který si při dopadu poranil obličej, byl odveden do Korytné, kde byl ošetřen a poté převeden na Slovensko
• tam se setkal s předním střelcem D. C. Millerem
• dostali se k partyzánům v okolí Martina, poté do Banské Bystrice, odkud dne 17. září 1944 odletěli na svoji základnu v Itálii
• mechanik R. F. fuchs a zadní střelec C. M. Thompson společně přešli hranice na Slovensko
• podařil se jim dostat se na letiště Tri Duby u Banské Bystrice odkud byli i evakuováni 7. října 1944 zpět do Itálie
• zbývající členové posádky liberatoru, spodní střelec G. A. Lafata, radista R. E. Rippon a horní střelec J. J. Koczaja, přešli společně hranice, kde je však zadržely slovenské hlídky a převezly do zajateckého tábora v Grinavě
• po vypuknutí SNP se dostali do Banské Bystrice, ale nestihli ani druhý odlet a byli nuceni odejít s partyzány do hor
• do německého zajetí upadli všichni tři dne 10. listopadu 1944
• konce války se dožilo všech devět členů posádky liberatoru
htmlText_B473B3F2_9C24_188E_41C0_47129B9B7F9A.html =
B-17G Flying Fortress, sériové číslo (S/N) 42-31473, „My Baby“, 20. bombardovací peruť, 2. bombardovací skupina
Místo dopadu: Nová Bošáca, Slovensko
Jediné letadlo z 2. bombardovací skupiny, které se zřítilo ještě na Slovensku a to v lokalitě Predpoloma, která je dnes součástí Nové Bošáce.
Prvním terčem německého útoku se stala létající pevnost č. 473 „My Baby“ letící na levé straně 20. perutě. Střely zasáhly letoun do střední části trupu a motorů, které začaly hořet. Požár, podporovaný kyslíkem, unikajícím z poškozených kyslíkových láhví postupně zachvátil pilotní kabinu i prostor pumovni­ce, z níž se bombometčík marně snažil odhodit bomby, aby letcům uvolnil mís­to k opuštění již ztraceného stroje.
Hned při první německé salvě zahynul spodní střelec. Zadní střelec byl těžce zraněn. Granát, který explodoval, vytr­hl v trupu velkou díru a usmrtil radiote­legrafistu, který byl v tu dobu u kulome­tu v horní věži a oba boční střelce. Své schytaly i výškové stabilizátory a tak letoun, jehož tři motory byly v plame­nech, rychle klesal. Další granát zapálil palubní desku i kombinézu druhého pilo­ta. Výbuch omráčil palubního mechani­ka, ten spadl na podlahu pilotní kabiny.
V bezvýchodné situaci vydal první pilot rozkaz k opuštění paluby. Zraněný druhý pilot silou vůle opustil svoji sedačku a soukal se k bočnímu nouzové­mu východu, kudy mu bombometčík s předním střel­cem pomohli vyskočit, aby jej vzápětí následovali.
Vyskočit se podařilo pěti letcům a krátce po jejich výskoku letoun explodoval. Pět letců zahynulo při pádu stroje, čtyři z nich byli pohřbeni v Nové Bošáci na Slovensku a jeden ve Slavičíně. Dne 2. září pak na následky těžkého zranění a popálenin zemřel v nemocnici v Brně šestý člen posádky druhý pilot 2/Lt. Harold W. Helveston, kde byl také pohřben.
Na poslední okamžiky svého stroje vzpomínal McClo­skey po letech takto:
„Naše peruť letěla toho dne na čtvrté pozici v zad­ním rohu formace. Mým druhým pilotem byl poru­čík Helveston jako náhradník. Byla to teprve jeho druhá mise. Neměli jsme s sebou žádného navigáto­ra, na jeho pozici jako přední střelec byl Sgt. John Curran. Všechno to začalo tím, že palubní mechanik Sgt. Jones vypadl ze své střelecké věže a nehýbal se. To už kolem nás svištěly projektily a vybuchovaly granáty. Poté začaly hořet tři motory, palubní des­ka, kyslíkové nádrže, zkrátka všechno. Letadlo pře­šlo do ploché vývrtky a my jsme klesli z 8.200 metrů do 3.600 metrů.
Bombometčík se pokoušel odhodit bomby, ale systém nefungoval a pumovnice byla v plamenech. Většina systémů letounu včetně automatického pilota pře­stala fungovat, ruční řízení bylo narušeno. Pracoval pouze jeden motor. Jediné, co se zdálo být funkč­ním, bylo komunikační zařízení. Viděl jsem, že si­tuace je beznadějná. Vydal jsem rozkaz k opuštění letadla a každý mi můj rozkaz potvrdil.
Protože pumovnice hořela, všichni v přední části a pilotní sekci museli použít přední nouzový východ. Jakmile jsme s Helvestonem opustili řízení, přešel bombardér do vývrtky. Snažil jsem se pomáhat Jone­sovi, ale v té vývrtce to šlo jen velmi těžko. Nakonec jsme se přece jenom k nouzovému východu dovlekli a oba jsme z letadla vyskočili.“
Doplňme ještě dvě výpovědi očitých svědků letecké bitvy z 29. srpna 1944. Oba pochází z Bošácké doliny.
Ludovít Košnár:
V ten deň bolo vcelku pekné počasie, keď sa na juž­nej oblohe objavila celá letka amerických bombardé­rov. Leteli priamo nad územím Novej Bošáce smerom k hraniciam s Moravou na sever. Zrazu sa na oblohe objavili nemecké stíhačky a začali na americké li­etadlá útočiť. Okolo lietadiel bolo vidieť iba malé obláčiky dymu. Jedno americké lietadlo dostalo pria­my zásah, vo vzduchu opísalo veľké C, začalo horieť a spadlo na zem. Potom celú letku dostihli americké stíhačky, ktoré ich asi malí chrániť a nemecké lieta­dlá sa rozpŕchli.
Leteli veľmi nízko nad zemou, aby využili prirodze­né krytie tunajších dolín a terénu. Potom sa všetky lietadlá stratili za kopcami nad Vyškovcom na Morav­skej strane.
Ja som sa aj s bratom vybral na miesto havárie lieta­dla. Lietadlo padlo v hlbokom lese, asi 4-5 km od nás. Peši nám cesta trvala vyše hodiny. Už niekoľko sto metrov pred miestom pádu sme našli nevybuchnuté bomby, ktoré malo lietadlo naložené. Počas cesty sme stretli nemecké pohraničné hliadky, ktoré hľada­li živých amerických letcov, ktorí pád lietadla prežili. Mŕtvych letcov ľudia zniesli do dediny. Boli uložení v stodole u susedov a neskôr pochovaní na miestnom cintoríne. Ja som sa na miesto pádu lietadla ešte niekoľko krát vrátil a pozbieral som pár vecí z hava­rovaného lietadla. Niečo ešte mám doma, ale väčši­nu vecí som daroval zberateľom a záujemcom o tieto historické predmety. Na pamätníku na cintoríne bola umiestnená pôvodná vrtuľa s prestreleným listom, ale tá bohužiaľ už zmizla.
Juráčková Irena:
Vtedy som mala 9 rokov. Bol pekný slnečný deň. Matka so sestrou išli trhať konope na pole, smerom na Predpolomu. Ja som zostala doma varovať sestri­nu päť mesačnú dcérku, ktorá spala v kolíske. Hra­la som sa na dvore, keď som začula hukot lietadiel. V tom čase to nebolo nič vzrušujúce. Lenže v tom som začula i streľbu a videla záblesky a rozpad lie­tadla nad poľom, kde mamička so sestrou pracovali. Pribehol k nám i sused a keď videl tú hrôzu, išiel sa radšej skryť a mňa nechal samú. Ja so strachu o mat­ku, sestru a spiace dieťa, ktoré som sa bála zobudiť a ísť sa tiež niekde skryť, ostala som ako prikovaná k zemi a plakala som.
Najstrašnejšie bolo pomyslenie, čo ja budem robiť s malou neterou ak tam mamičku a sestru zabilo. Veď sa mi ten vzdušný boj javil tak blízko. Vyslobodenie z hrozných duševných múk prišlo až vtedy, keď sa na dvore objavili živé a zdravé. Ony tiež pozorovali tie hrozné výjav a len po chvíli si uvedomili, ako sa asi ja cítim sama doma.
Táto hrozná udalosť, ktorú som vtedy prežívala, mi zostane v pamäti až do smrti.
htmlText_B61D4945_9C24_098A_41D1_AE0B768796D1.html =
B-17G Flying Fortress, sériové číslo (S/N) 42-31473, „My Baby“, 20. bombardovací peruť, 2. bombardovací skupina
Místo dopadu: Nová Bošáca, Slovensko
Jediné letadlo z 2. bombardovací skupiny, které se zřítilo ještě na Slovensku a to v lokalitě Predpoloma, která je dnes součástí Nové Bošáce.
Prvním terčem německého útoku se stala létající pevnost č. 473 „My Baby“ letící na levé straně 20. perutě. Střely zasáhly letoun do střední části trupu a motorů, které začaly hořet. Požár, podporovaný kyslíkem, unikajícím z poškozených kyslíkových láhví postupně zachvátil pilotní kabinu i prostor pumovni­ce, z níž se bombometčík marně snažil odhodit bomby, aby letcům uvolnil mís­to k opuštění již ztraceného stroje.
Hned při první německé salvě zahynul spodní střelec. Zadní střelec byl těžce zraněn. Granát, který explodoval, vytr­hl v trupu velkou díru a usmrtil radiote­legrafistu, který byl v tu dobu u kulome­tu v horní věži a oba boční střelce. Své schytaly i výškové stabilizátory a tak letoun, jehož tři motory byly v plame­nech, rychle klesal. Další granát zapálil palubní desku i kombinézu druhého pilo­ta. Výbuch omráčil palubního mechani­ka, ten spadl na podlahu pilotní kabiny.
V bezvýchodné situaci vydal první pilot rozkaz k opuštění paluby. Zraněný druhý pilot silou vůle opustil svoji sedačku a soukal se k bočnímu nouzové­mu východu, kudy mu bombometčík s předním střel­cem pomohli vyskočit, aby jej vzápětí následovali.
Vyskočit se podařilo pěti letcům a krátce po jejich výskoku letoun explodoval. Pět letců zahynulo při pádu stroje, čtyři z nich byli pohřbeni v Nové Bošáci na Slovensku a jeden ve Slavičíně. Dne 2. září pak na následky těžkého zranění a popálenin zemřel v nemocnici v Brně šestý člen posádky druhý pilot 2/Lt. Harold W. Helveston, kde byl také pohřben.
Na poslední okamžiky svého stroje vzpomínal McClo­skey po letech takto:
„Naše peruť letěla toho dne na čtvrté pozici v zad­ním rohu formace. Mým druhým pilotem byl poru­čík Helveston jako náhradník. Byla to teprve jeho druhá mise. Neměli jsme s sebou žádného navigáto­ra, na jeho pozici jako přední střelec byl Sgt. John Curran. Všechno to začalo tím, že palubní mechanik Sgt. Jones vypadl ze své střelecké věže a nehýbal se. To už kolem nás svištěly projektily a vybuchovaly granáty. Poté začaly hořet tři motory, palubní des­ka, kyslíkové nádrže, zkrátka všechno. Letadlo pře­šlo do ploché vývrtky a my jsme klesli z 8.200 metrů do 3.600 metrů.
Bombometčík se pokoušel odhodit bomby, ale systém nefungoval a pumovnice byla v plamenech. Většina systémů letounu včetně automatického pilota pře­stala fungovat, ruční řízení bylo narušeno. Pracoval pouze jeden motor. Jediné, co se zdálo být funkč­ním, bylo komunikační zařízení. Viděl jsem, že si­tuace je beznadějná. Vydal jsem rozkaz k opuštění letadla a každý mi můj rozkaz potvrdil.
Protože pumovnice hořela, všichni v přední části a pilotní sekci museli použít přední nouzový východ. Jakmile jsme s Helvestonem opustili řízení, přešel bombardér do vývrtky. Snažil jsem se pomáhat Jone­sovi, ale v té vývrtce to šlo jen velmi těžko. Nakonec jsme se přece jenom k nouzovému východu dovlekli a oba jsme z letadla vyskočili.“
Doplňme ještě dvě výpovědi očitých svědků letecké bitvy z 29. srpna 1944. Oba pochází z Bošácké doliny.
Ludovít Košnár:
V ten deň bolo vcelku pekné počasie, keď sa na juž­nej oblohe objavila celá letka amerických bombardé­rov. Leteli priamo nad územím Novej Bošáce smerom k hraniciam s Moravou na sever. Zrazu sa na oblohe objavili nemecké stíhačky a začali na americké li­etadlá útočiť. Okolo lietadiel bolo vidieť iba malé obláčiky dymu. Jedno americké lietadlo dostalo pria­my zásah, vo vzduchu opísalo veľké C, začalo horieť a spadlo na zem. Potom celú letku dostihli americké stíhačky, ktoré ich asi malí chrániť a nemecké lieta­dlá sa rozpŕchli.
Leteli veľmi nízko nad zemou, aby využili prirodze­né krytie tunajších dolín a terénu. Potom sa všetky lietadlá stratili za kopcami nad Vyškovcom na Morav­skej strane.
Ja som sa aj s bratom vybral na miesto havárie lieta­dla. Lietadlo padlo v hlbokom lese, asi 4-5 km od nás. Peši nám cesta trvala vyše hodiny. Už niekoľko sto metrov pred miestom pádu sme našli nevybuchnuté bomby, ktoré malo lietadlo naložené. Počas cesty sme stretli nemecké pohraničné hliadky, ktoré hľada­li živých amerických letcov, ktorí pád lietadla prežili. Mŕtvych letcov ľudia zniesli do dediny. Boli uložení v stodole u susedov a neskôr pochovaní na miestnom cintoríne. Ja som sa na miesto pádu lietadla ešte niekoľko krát vrátil a pozbieral som pár vecí z hava­rovaného lietadla. Niečo ešte mám doma, ale väčši­nu vecí som daroval zberateľom a záujemcom o tieto historické predmety. Na pamätníku na cintoríne bola umiestnená pôvodná vrtuľa s prestreleným listom, ale tá bohužiaľ už zmizla.
Juráčková Irena:
Vtedy som mala 9 rokov. Bol pekný slnečný deň. Matka so sestrou išli trhať konope na pole, smerom na Predpolomu. Ja som zostala doma varovať sestri­nu päť mesačnú dcérku, ktorá spala v kolíske. Hra­la som sa na dvore, keď som začula hukot lietadiel. V tom čase to nebolo nič vzrušujúce. Lenže v tom som začula i streľbu a videla záblesky a rozpad lie­tadla nad poľom, kde mamička so sestrou pracovali. Pribehol k nám i sused a keď videl tú hrôzu, išiel sa radšej skryť a mňa nechal samú. Ja so strachu o mat­ku, sestru a spiace dieťa, ktoré som sa bála zobudiť a ísť sa tiež niekde skryť, ostala som ako prikovaná k zemi a plakala som.
Najstrašnejšie bolo pomyslenie, čo ja budem robiť s malou neterou ak tam mamičku a sestru zabilo. Veď sa mi ten vzdušný boj javil tak blízko. Vyslobodenie z hrozných duševných múk prišlo až vtedy, keď sa na dvore objavili živé a zdravé. Ony tiež pozorovali tie hrozné výjav a len po chvíli si uvedomili, ako sa asi ja cítim sama doma.
Táto hrozná udalosť, ktorú som vtedy prežívala, mi zostane v pamäti až do smrti.
htmlText_B4173DD4_9C2C_088A_41DB_CCEBE49FD283.html =
B-17G Flying Fortress, sériové číslo (S/N) 42-31885, „Lovely Ladies“, 20. bombardovací peruť, 2. bombardovací skupina
Místo dopadu: Vyškovec, Česká republika
Úplně poslední letoun uzavírající formaci byl zasažen soustředěnou palbou nepřátelských stíhaček a krátce poté explodoval. Zkáza letounu byla tak rychlá, že se zachránil pouze jediný letec, navigátor 2Lt/Charles McVey. Podařilo se mu přejít na Slovensko, kde však byl o dva dny později zajat a zbytek války strávil v zajateckém táboře. Zbylých devět letců (ze kterých Němci identifikovali pouze čtyři) bylo pohřbeno ve Slavičíně.
Letoun č. 885 „Lovely Ladies“ se stal jedním z prvních napadených strojů. Letěl v celém svazu jako poslední z posledních. Za ním už měly být do­provodní stíhači. A na konci tohoto letounu poslední muž, zadní střelec seržant Fitch. To on první uviděl blížící se stíhací letouny, to on se první zaradoval, že mají bezpečný doprovod, to on, aniž si uvědomil, co se kolem něj děje, dostal první zásah dříve, než poznal, že ta letadla, co se blížila k jejich peruti, nesou smrt.
A zatímco nehybné tělo na nepohodlné sedačce viselo přes rukojeti kulometů, jeho duše střílela o sto šest na útočící letadla neexistujícími střelami, které zasahovaly trupy německých stíhaček v jeho vyhasí­nající mysli. A když ty stroje se žlutými nosy zmizely, začal jejich zmrzačený stroj kroužit nad údolím, ja­koby na strmých stráních hledal místo k poslednímu odpočinku pro mrtvého seržanta a jeho osm kama­rádů.
Zatímco střelec umíral a další střely provrtáva­ly trup létající pevnosti, která už dávno nechránila peruť odzadu, neslo se trupem letounu pro mnohé již marné volání kapitána: „Vyskočte! Vyskočte!“ Kdesi vpředu si navigátor, který ze sebe strhl protiflakovou vestu a přilbu, horečně připínal padák. Další dva muži se snažili otevřít nouzový vý­chod, ale tlak vzduchu, to když stroj přešel do vývrtky po dalším nemilosrdně přesném zásahu třicetimilimetrových granátů, jim to nedovolil. Navigátor Charles McVey se jenom stěží prodíral k nouzovému východu z přední kabiny, tlačený gravitační silou padajícího stro­je zpátky do jeho trupu. Když se mu konečně podařilo probojovat se k otvo­ru, který v plexiskle prorazily projektily z útočících letadel, roztočilo se letadlo a ve vývrtce směřovalo přímo k zemi. A to mu zachránilo život, proudící vzduch jej, napůl omráčeného nedostatkem kyslíku, vytáhl z letadla ven a on ještě včas, aby se mu otevřel padák, zatáhl za jeho šňůru, aby jako je­diný z celé posádky přežil.
Letoun explodoval ve vzduchu. Trup bez ocasních ploch se zřítil na pole nedaleko školy. Hořící trosky dopadly na Šopíkovu samotu, kterou zapálily. Další část letounu spadla poblíž Rapantovy samoty, kde tragédii dodnes připomíná pomníček věnovaný devíti padlým letců.
Charles McVey přistál na slovenské straně hranice na okraji lesního porostu. Podařilo se mu vyprostit se z padáku zachyceného na stromě a vyrazil jihový­chodním směrem. Druhý den se setkal s bombomet­číkem z letounu „My Baby“ Willardem W. Netzleyem. Oba je zadržela pohraniční hlídka, aby později upadli do německého zajetí.
Navigátor Lt. Charles H. McVey, který pocházel z Chattanoogy ve státě Tennessee, popsal své příhody takto:
„Od poloviny července 1944 až do 29. srpna 1944 jsem byl zařazen do 15. letecké ar­mády, 2. bombar­dovací skupiny, 20. bombardovací perutě umístěné v italské Foggii. Po celou tuto dobu jsme takřka každý den létali na bom­bardovací mise. Měli jsme ve zvy­ku navlékat si ne­průstřelné obleky na ochranu proti střepinám z ně­mecké protiletadlové obrany i padáky až při dosažení I.P. (Initial Point), kde se měnil směr letu ke konkrét­nímu cíli. Tady začínal samotný nálet. Onoho 29. srp­na jsme právě dosáhli I.P. a oblékali si neprůstřelné protiflakové vesty i padáky, když nás zasáhla střelba takové intenzity, že letadlo bylo okamžitě vyřazeno z provozu a pilot řval do interkomu: „Bail Out! Vy­skočte!“
Když jsem to slyšel, okamžitě jsem uvolnil šňůr­ku na své protiflakové vestě a nechal ji spadnout na podlahu. Pak jsem si připnul padák. Strhl jsem si kyslíkovou masku a sestoupil asi dva schody k přední­mu únikovému poklopu. Pokusil jsem se otočit klikou a otevřít dveře, ale letadlo bylo zjevně ve vývrtce a tlak na letadle způsobil, že se dveře zablokovaly. V té době tam byli další dva letci vedle mě a sna­žili se poklop vykopnout. Přední únikový východ byl určen pro prvního a druhého pilota, střelce z horní věže, navigátora a bombometčíka – celkem pro pět letců.
Po opuštění letadla jsem se okamžitě pokusil najít konec šňůry padáku, ale protože jsem byl bez kyslíku už asi jednu nebo dvě minuty a byli jsme stále ve vel­ké výšce, ztrácel jsem v řídkém vzduchu vědomí a nevěděl jsem, co dělám. Nemohl jsem šňůrku najít. Jak jsem se při pádu dostal níž, kde bylo více kyslí­ku, vracelo se mi plné vědomí. Našel jsem ji a zatáhl za ni. Už jsem byl docela blízko země a viděl jsem, že směřuji na velkou mýtinu mezi stromy. Nevěděl jsem, jestli tam mohou být Němci. Zatáhl jsem za šňůry pa­dáku na jedné straně a bokem vklouzl mezi stromy na okraji mýtiny. Ve skutečnosti jsem přistál na vel­kém stromě a visel asi čtyřicet stop nad zemí.
Rozhoupal jsem se, dosáhl na silnou větev a slezl ze stromu. Měl jsem na sobě elektricky vyhřívanou kombinézu a plstěné papuče a jenom jednu těžkou leteckou gumovou galoši. Tu jsem zahodil. Očistil jsem si krev z obličeje a hlavy a vyrazil jsem. Snažil jsem se být nenápadný, protože jsem nevěděl, kde by Němci mohli být. V následující noci jsem se po­kusil přenocovat ukrytý v hustém křoví, ale začalo slabě pršet a já rychle promokl. Tak jsem raději šel dál, až jsem našel kupku sena poblíž domku. Podařilo se mi zalézt pod ni a dostatečně se senem přikrýt, abych byl v suchu. Ráno jsem vyhrabal dvě brambory ze zeleninové zahrádky a syrové je snědl. Cestou si natrhal pár bobulí a vlastně si užíval procházku lou­kami a lesy.
Uviděl mě sedlák a zjevně poznal, že jsem spoje­necký letec. Pokynul mi, abych ho následoval do jeho domku. Nechal svou ženu připravit jídlo ze smažené­ho chlebového těsta, které zalila horkým kozím mlé­kem. Pak jsem se zase vydal na další cestu. Šel jsem ukrytý korytem vyschlého potoka, které bylo asi šest stop níže než nedaleká silnice. Najednou jsem uviděl dalšího letce, který se tam pohyboval. Ukázalo se, že to byl poručík Willard Netzley, bombometčík z naší původní posádky, který letěl v letadle č. 473 hned vedle mého letadla č. 885.
Netzley nebyl zraněný, ale nevěděl, co se stalo se zbytkem posádky jeho letadla. Šli jsme spolu a brzy nás zastavili tři slovenští vojáci, kteří polehávali na druhé straně travnatého kopce. Byli ze setkání stejně překvapeni jako my. Na ramenou měli pušky, ale nesnažili se je použít. Pouze nám naznačili, aby­chom je následovali, a my jsme to udělali. Šli jsme přes několik malých kopců do vesnice Drietoma, kde nás předali policejnímu velitelovi na místní policejní stanici.
Policie nás intenzivně vyslýchala, zvláště proto, že bomby ze sestřelených letadel dopadly na dvorek jedné z obyvatelek obce a udělaly tam obrovskou díru! Byla to paní, která dříve žila v Chicagu a mlu­vila anglicky docela dobře, stejně jako někteří další, které jsme potkali. Vysvětlili jsme, že svržená bomba byla nešťastná náhoda. Po setmění večer 30. srpna 1944 nás posadili do malého auta a převezli do kasá­ren v Trenčíně, větším průmyslovém městě, kde bylo i šest dalších zadržených letců ze stejné mise.
Slovenští vojáci nám řekli, že Němci začína­jí od jihu opět obsazovat Slovensko. Přestože byli Slováci součástí německé armády, byli připraveni uprchnout do hor a stát se partyzány. Strávili jsme noc v přízemí kasárenské budovy. Když jsme se ráno po snídani v horním patře vrátili dolů, vešel do míst­nosti civilista, namířil pistoli na poručíka Netzleyho, který ležel na palandě, a německy řekl: „Půjdete s námi“. Netzley se zasmál, protože si myslel, že to je jeden ze slovenských vojáků, kteří se snaží žer­tovat, ale hned nato do místnosti vtrhla skupina ně­meckých vojáků.
Později jsme zjistili, že sem Němci přiletěli a zno­vu obsadili místní letiště a že civilista s pistolí byl agent gestapa, který věděl, že jsme tam. Ve skuteč­nosti tam bylo osm letců, ale jeden byl v tu dobu na záchodě a tak Němci odvedli jenom nás zbylých sedm na letiště. Letec, kterého gestapo nenašlo, byl Robert Donahue, kterému se asi za dva týdny poda­řilo dostat zpět do Itálie, a mohl tak poslat zprávu mojí ženě, že jsem byl sestřelen, ale že jsem nebyl zraněn a že mne Němci zajali.
htmlText_B4ABA1D8_9C6C_38BA_41BB_61CD866A65DA.html =
B-17G Flying Fortress, sériové číslo (S/N) 42-32048, „Queen“, 20. bombardovací peruť, 2. bombardovací skupina
Místo dopadu: Krhov, Česká republika
Po útoku letoun hořel a piloti se snažili prudkým sestupem požár uhasit. Dle výpovědi svědků se těsně před dopadem stroje u Krhova podařilo čtyřem letcům vyskočit, ale zřejmě kvůli malé výšce výskoku se jim padáky neotevřely a tito letci zahynuli. Ještě předtím se ale podařilo vyskočit druhému pilotovi F/O Irvingu D. Thompsonovi, který se tak stal jediným zachráněným z této posádky. Ten následně upadl do zajetí a putoval do zajateckého tábora, kde se dočkal konce války. Vzhledem k místu dopadu a faktu, že letci setrvávali na palubě až do posledních okamžiků a vyskočili těsně před dopadem stroje, není vyloučeno, že se pilot pokoušel o nouzové přistání, který ovšem zhatila exploze stroje. Devět členů posádky bylo pohřbeno na hřbitově ve Slavičíně.
Osudy letounu č. 42-32048, „Queen“ a jeho po­sádky po napadení německými stíhači.
O událostech na palubě létající pevnosti přezdíva­né Queen, pilotované Jamesem A. Weilerem, máme nejméně informací. Zachránil se pouze druhý pilot Irwing D. Thompson, jehož úplné svědectví o posled­ních minutách na palubě letounu Queen se nikdy ne­podařilo získat. Na poválečném setkání s rodinami ostatních zahynulých letců o této události nechtěl mluvit a při debatě to údajně nervově nevydržel. A tak se pokusme zrekonstruovat závěrečnou fázi letu ze vzpomínek pamětníků, kteří poslední okamži­ky sledovali.
Víme, že Queen byla napadena stejně jako ostatní stroje ve formaci asi v 10:41 hodin. Těžce ji poškodi­ly čtyři útočící německé stíhačky Focke-wulf Fw 190. Při útoku byl zasažen pravý vnitřní motor, ze kterého se valil hustý černý dým. Velitel letadla převedl le­toun do prudkého klesání ve snaze uhasit hořící mo­tor a současně ostře změnil kurz na západ.
Pan Gabrhel ze Žítkové popsal své vzpomínky ná­sledovně:
„Seděl jsem na dvoře pod třešní a pozoroval pře­létávající svazy. Najednou od Vyškovce prolétla střemhlavým letem německá stí­hačka, která dopadla na stodolu Josefa Juračky. Po chvíli za touto stíhačkou ze stejného směru přilétl nad Žítkovou bom­bardér, za nímž zůstával hustý černý kouř. Neustále na něj útočily další německé stí­hačky. Všude kolem nás dopadaly střely z jejich zbraní.“
František Salvet ze Bzové jel na kole domů z práce v bojkovické zbrojovce. Když byl v Krhově na silnici směrem do Bzové, sotva několik metrů od statku Františka Stáry, zahlédl, jak z levé strany od kopce Lokov (kóta 738 m n.m.) přilétá bombardér a prá­vě na něj zaútočila německá stíhačka. Jednalo se zřejmě o nejničivější útok, který dokonal dílo zkázy. Došlo k poškození levé části pilotní kabiny, zadního stabilizátoru a dalších důležitých částí letounu. Letci ještě stačili salvou odhodit část bomb z pumovnice. Ty dopadly v lesním porostu v části Kruhy, asi dva ki­lometry východně od místa dopadu bombardéru (do­dnes je v terénu patrno devět kráterů).
Při explozi v pilotní kabině byl Thompson pravdě­podobně zraněn na levé noze, přepnul řízení na au­topilota a dal signál k okamžitému opuštění paluby. Poté se přemístil k pumovnici a vyskočil. Bombardér byl i nadále odstřelován německou stíhačkou. V této fázi letu mu upadl levý stabilizátor a definitivně tak přestal být jakkoliv ovladatelný a začal se naklánět doleva kvůli poškození levého křídla. Před tím, než došlo k jeho utržení i se dvěma motory, stačili ještě vyskočit další čtyři členové posádky na padácích. Ni­kdo z nich však nepřežil.
Na událost vzpomínala i paní Polanská (roz. Křižková) ze Bzové: „Viděla jsem, jak německá stíhačka neustále střílela na muže na padácích. Jednomu padák
ustřelila, ten vylétl nahoru a letec padal v kotrmelcích k zemi.“
Bez levého křídla se letadlo naklonilo doleva a ve spirále se zvednutým pravým křídlem dopadlo na pole statkáře Františka Stáry na Vápenice, sedm set padesát metrů jižně od Krhova. Během několika minut explodovalo. Náramkové hodinky jednoho z členů posádky, nalezené na místě dopadu, se zastavily v 10:50 hodin. Explozí vznikl desetimetrový kráter, hluboký asi čtyři metry. Ve vesnici byly výbuchem poničeny střechy a rozbita okna na několika domech.
Druhý pilot Irving D. Thompson přistál s pomocí padáku asi dva kilometry severovýchodně od místa zřícení bombardéru v části Vrchy. Zůstal viset za vrchlík padáku na modřínu. Ze stromu mu pomohli dva mladí muži z blízkých domů Josef Hrnčář a Václav Volf. Doprovodili jej k potoku, kde si umyl krvácející ránu na noze. Naproti nim však již jeli na motocyklu němečtí vojáci, sloužící na celnici v Krhově. Thompsona odvedli do vesnice a později s ním pěšky
pokračovali na velitelství do Bojkovic. Odtud jej odvezli na sajdkáře do slavičínských kasáren. Cestou se kvůli defektu krátce zastavili v Pitíně. Dne 30. srpna 1944 byl transportován do brněnského lazaretu s předpokládanou délkou léčení čtyř týdnů. Zde byli společně s ním hospitalizováni letci z jiných sestřelených letounů: Robert McCloskey, Francis W. Flynn, William S. Tune a Harold W. Helveston. Od 6. listopadu se již jeho jméno objevilo ve výslechovém centru v Oberursel a konečnou stanicí letce se stal zajatecký tábor Stalag Luft I. v německém Barthu.
Situace po dopadu bombardéru
Na místě dopadu letounu se nacházela těla členů posádky. Některá z nich byla roztrhána na kusy po výbuchu zbývajících bomb, které letci nestihli odhodit.
Brzy po válce se rozeběhla korespondence mezi některými pamětníky a rodinnými příslušníky letců, kteří u Krhova zahynuli. Paní Julie Sýkorová z Krhova byla jednou z prvních osob, která napsala matce prvního pilota Jamese Weilera paní Noře C. Weilerové.
Citujme z jejího dopisu:
„Píšete, že vám říkal Thompson, který se zachránil, že váš syn uhořel. On říkal zde lidem, kteří byli u něho první, že pilot byl mrtvý, že dostal (zásah) do hlavy. Ten, který byl spálený, byl silný a velký, to bude asi Dalcanale a druhý spálený byl Bumgardner, to vím přesně, neb jsem měla z něho jmenovku.
Když ho Němci odtáhli, tak zůstala ležet na zemi, ale přece nám to vzali. Ten vylétl z letadla, které už hořelo ... velice a velice křičel, poněvadž po něm Němci stříleli a pak spadl přímo do hořícího letadla, které už leželo na zemi. Asi 10 – 15 minut to trvalo, než explodovaly bomby. Roztrhalo ho to na kousky. Zůstalo z něho jenom tělo a pravá ruka. Ostatní se z něho nenašlo, jen hlavu si dali Němci na vidle a házeli jí po sobě jako míčem. Ostatní spálení nebyli, jenom roztrhaní. James taky spálený nebyl, jen roztrhaný a tak částečně levá ruka popálená. Kalhoty neměl, jen kousek kabátu a nohy na kousky roztrhané ... ležel ještě s jedním v jednom padáku a pak je zabalili každého do půlky. U jámy leželi čtyři oblečení celí.
Jen Adair měl tvář zohavenou ... John Martin byl přikrytý křídlem od letadla ...“.
Přibližně po hodině od exploze bombardéru dojel na místo německý pilot, který po sestřelení amerického stroje přistál pravděpodobně na letišti v Kunovicích (jsou zmiňovány i Otrokovice). S sebou přivezl bojkovického fotografa Jana Čepa, který jej musel u trosek vyfotit. Vítězoslavně si prohlédl mrtvé americké letce, z jejichž těl se ještě kouřilo. Obešel rozházené části bombardéru, chytil se vrtulového listu na zabořeném motoru a hrdě při fotografování prohlásil: „Das ist meine Arbeit.“ („To je moje dílo.“). Němečtí vojáci hlídali trosky bombardéru a zohavená těla do dalšího dne, kdy byla odvezena na nákladním automobilu do márnice na hřbitově ve Slavičíně. Z letců patřících do posádky identifikovali Němci podle kovových známek pouze tři: mechanika Bumgardnera, spodního
střelce Wagonera a bočního střelce Byama.
Shrnutí
Podle jedné z verzí se piloti snažili s poškozeným strojem přistát na rozlehlých polích mezi obcemi Krhov a Komňa. Což se jim nepodařilo. Seskokem na padáku se zachránil druhý pilot Irwing D. Thompson.
O záchranu se tímto způsobem pokoušeli i další čtyři členové posádky, ale jejich padáky se neotevřely nebo byly poškozeny, a tak všech devět zbývajících
letců zahynulo.
DALŠÍ OSUD STŘÍBRNÉHO NÁRAMKU
Původní text Jožky Špeliny (1928—2013) upravil Vlastimil Hela
Jimův náramek nalezl u Krhova v troskách sestře­lené létající pevnosti, přezdívané Queen, pan Anto­nín Kašparec, bývalý československý fotbalový inter­nacionál, který byl koncem války totálně nasazený do muniční továrny v Bojkovicích. Náramek uschoval se záměrem vrátit jej po válce rodině zabitého letce. V září 1945 napsal dopis na velvyslanectví Spojených států amerických v Praze. Vylíčil v něm, jak k ná­ramku přišel a požádal o pomoc při navrácení rodině letce. Obdržel písemnou odpověď a bylo mu dopo­ručeno, aby se obrátil na Mezinárodní červený kříž ve Švýcarsku. Pan Kašparec neovládal ani francouz­štinu ani angličtinu a dle vlastního vyjádření na věc při starostech o rodinu zapomněl.
Další osud náramku je spojený s osobou Jožky Špeliny, který o tom napsal následující pojednání:
„O dvacet let později, v roce 1965, se Antonín Kašparec dozvěděl, že jeho přítel Miroslav Holub od­jíždí na západ. Předal mu náramek s doprovodným vysvětlujícím dopisem a požádal jej, aby obé bylo prostřednictvím československého velvyslance nebo generálního konzula v Kanadě předáno rodině Jame­se A. Weilera ve Spojených státech amerických. Ad­resa rodiny nebyla v té době známá.
Pan Holub spolu s herečkou Emílií Vašáryovou a režisérem animovaných filmů Břetislavem Pojarem byli členy delegace československých filmových pra­covníků na Mezinárodním filmovém festivalu, který se konal v srpnu 1965 v Montrealu. V letadle se se­známil s mojí ženou Marií Špelinovou, která odlétala za mnou. Od května 1965 jsem pracoval jako tech­nický úředník v sekretariátu Mezinárodní organizace pro civilní letectví (International Civil Aviation Orga­nization – ICAO) v Montrealu. Když jsme doprovázeli své nové přátele na letišti při jejich odletu do vlasti, předal mi pan Holub náramek a dopis a požádal mne, abych záležitost vyřídil.
Trochu jsem se polekal představy oslovit česko­slovenského velvyslance resp. generálního konzula té doby, psal se rok 1965, s víceméně soukromou věcí a rozhodl jsem se jednat sám. Poradil jsem se se spo­lupracovníky v ICAO, kteří mi doporučili kontaktovat generální konzulát USA v Montrealu. Zatelefonoval jsem tam a stručně vysvětli, oč mi jde. Telefon brala vicekonzulka a pravila: „Nejlépe bude, když napíše­te do Pentagonu. Víte, co je to Pentagon?“ Odpově­děl jsem, že vím, co je to Pentagon, ale že neznám adresu. Tu mi okamžitě nadiktovala.
Nastala korespondence s institucemi zvučných jmen, s nimiž si tehdy dopisovalo velmi málo česko­slovenských občanů. První dopis, odeslaný 18. srpna 1965, byl adresován do Pentagonu, který sídlí v hlav­ním městě USA Washingtonu. Dopis obsahoval struč­ný popis okolností souvisejících s nálezem náramku a s prosbou o adresu nejbližšího rodinného přísluš­níka sestřeleného letce. Asi za čtrnáct dní přišla odpověď z velitelství letectva USA na Randolphově letecké základně v Texasu, kam byl dopis z Pentago­nu odeslán.
V odpovědi se pravilo, že jméno James A. Wei­ler není v jejich záznamech, ale že dopis odesílají do personálního administrativního střediska armády USA v Saint Louis, Missouri. Jejich dopis s datem 4. října 1965 obsahoval adresu nejbližšího příbuzného sestřeleného letce, a to otce, platnou ke dni 2. úno­ra 1951. Napsal jsem na tuto adresu dopis, v němž jsem stručně popsal, jak jsem se dostal k náramku a požádal o potvrzení, že adresa je správná, abych na ni mohl náramek odeslat. Odpověděla matka Ja­mese A. Weilera, Nora C. Weilerová. Sdělila změnu adresy po smrti manžela (9. března 1961) a potvrdi­la, že náramek byl dar od rodičů ke dni, kdy jejich syn James úspěšně absolvoval vojenskou leteckou akademii. V lednu 1966 jsem napsal paní Weilerové dopis, v němž jsem podrobně vylíčil osudy náramku od 29. srpna 1944 a osoby resp. organizace, které měly podíl na úspěšném návratu rodinné památky domů. Současně jsem náramek paní Weilerové ode­slal prostřednictvím spolupracovníka, který měl cha­tu na hranicích mezi Kanadou a Spojenými státy. Její poslední ručně psaný dopis z 9. února 1966 obsahu­je upřímné díky všem, kteří měli podíl na uzavření cesty stříbrného náramku od 1. října 1943.
Určitě by bývalo bylo vhodnější, kdybych byl ná­ramek předal osobně. Ale začátkem roku 1966 jsem neměl ani řidičský průkaz, ani automobil, a tak jsem záležitost vyřizoval cestou korespondence.
Stojí za zmínku, že jsem obdržel velmi hezký do­pis od dalšího rodinného příslušníka rodiny, Jameso­va bratra Josepha, který popsal leteckou posedlost nejmladšího sourozence, jakož i činnosti ostatních mužských členů rodiny ve válce. Jamesovi bylo tepr­ve 22 let, když byl sestřelen. Ale zemřel při výkonu povolání, které velice miloval.
Napsal jsem samozřejmě podrobné dopisy obě­ma hlavním českým aktérům příběhu stříbrného náramku, to jest nálezci panu Antonínu Kašparcovi a jeho příteli Miroslavu Holubovi, který přivezl nára­mek z Československa na severoamerický kontinent a umožnil další kolo pátrání.
Podle názoru pana Holuba stál příběh za zpra­cování formou rozhlasové hry nebo reportáže. Ale v té době – psal se rok 1966 – se naši tehdejší vlada­ři spravedlivě rozhněvali na Spojené státy americké v souvislosti s vietnamskou válkou a dalšími hříchy, takže dobrý úmysl nemohl být realizován.
Uplynulo dalších skoro 40 let. Zemřeli téměř všichni, kdo vystupovali přímo nebo nepřímo v pří­běhu stříbrného náramku. Dlouho jsem nevěděl, jak to uzavřít, až mne napadlo popsat jej při příležitosti šedesátého výročí konce války v Evropě a na památ­ku Jamese A. Weilera, členů jeho posádky z létají­cí pevnosti B-17G, sestřelené 29. srpna 1944. Taky na památku všech amerických letců, padlých nad územím Čech, Moravy a Slovenska během druhé svě­tové války.“
Jožka Špelina celý příběh poprvé zveřejnil na se­mináři „Letecká válka nad českými zeměmi“ (Final Destination Czechoslovakia), který byl pořádaný 14. května 2005 v rámci výstavy „Vzduch je opět naše moře“ ve Staré Aerovce na letišti Praha Letňany. Tím odstartoval pokračování příběhu stříbrného náramku. V srpnovém čísle časopisu Letectví a kosmonautika v roce 2005 publikoval o náramku, který byl uzavřen s poznámkou: „…že nikoho bohužel nenapadlo pořídit snímek náramku“. Poznámka inspirovala RNDr. Sva­topluka Vaculíka, který se zabývá historií leteckých bojů nad Moravou během druhé světové války. Ten se rozhodl v pátrání pokračovat. Podařilo se mu zjistit adresu synovce Jamese A. Weilera. Todd Weiler je synem nejstaršího bratra sestřeleného letce. Příběh, pro něj dosud neznámý, jej velmi zaujal a okamžitě zahájil pátrání po památkách na padlého strýce. Brzy zjistil, že náramek opatruje teta, sestra Jamese Wei­lera, paní Mary E. Huckstorffová. Zhotovil několik di­gitálních fotografií náramku a poslal je elektronickou poštou panu Vaculíkovi, který vzápětí napsal článek do Letectví a kosmonautiky s názvem „Ještě jednou stříbrný náramek“. Článek vyšel v květnovém čísle v roce 2007.
Nechme pokračovat Jožku Špelinu:
„Todd Weiler navázal písemný kontakt se Sva­toplukem Vaculíkem a přijal v roce 2007 pozvání na vzpomínkovou pietní akci na památku amerických letců, kteří zahynuli v letecké bitvě nad Bílými Kar­paty dne 29. srpna 1944. Stojí zato citovat dojemný odstavec z jeho dopisu:
„Myslím, že celý příběh, který se vyvíjel téměř dvacet let, byl opožděný vánoční dárek babičce Noře Weilerové. Zemřela krátce poté, co náramek obdr­žela (začátkem roku 1966). Vysvětlení záhady smrti jejího syna jí patrně přineslo nesmírnou úlevu. Byla ukončena léta nejistoty.“
Todda příběh ovlivnil natolik, že doslova propadl pátrání po událostech z druhé světové války. Stal se hlavním historikem asociace sdružující veterány z 2. bombardovací skupiny a jejich příbuzné. Několikrát navštívil Moravu a zapojil se do vzpomínkových akcí k výročím Letecké bitvy nad Bílými Karpaty. Pravidel­ně pořádá ve Spojených státech besedy, kdy příběh vypráví.“
htmlText_B0F465A1_9C7C_188A_41E0_7D410BF079EC.html =
B-17G Flying Fortress, sériové číslo (S/N) 42-38096, „Big Time“, 20. bombardovací peruť, 2. bombardovací skupina
Místo dopadu: Šanov, Česká republika
Letoun byl při útoku zasažen raketou, stroj začal okamžitě hořet, a protože se požár nedařilo uhasit, vydal velitel rozkaz k opuštění stroje. Někteří z letců již měli nasazeny padáky, ale než vyskočili, mohutná exploze roztrhla letoun na několik částí. Zachránil se pouze velitel, 2/Lt. Thayne L. Thomas, který poté, co jej výbuch vymrštil z letounu, dokázal otevřít padák a bezpečně přistál. Podařilo se mu uprchnout na Slovensko, odkud byl dne 17. září z povstaleckého letiště Tri Duby u Banské Bystrice evakuován zpět do Itálie. Jednoho ze zraněných letců, který přistál na padáku a zůstal viset na stromě, Němci údajně zastřelili. Zahynuli i ostatní letci, kteří byli všichni pohřbeni na hřbitově ve Slavičíně.
Osudy letounu č. 42-38096, „Big Time“ a jeho posádky po napadení německými stíhači.
Poručík Thayne L. Thomas, který toho dne velel letounu v pravé zadní části jejich perutě, se narodil pod šťastnou hvězdou. Při letu 29. srpna 1944 prodě­lával svoji dvanáctou misi. Jeho letoun zasáhly už ra­kety z první salvy a zapálily motor vlevo od jeho ka­biny. Další střely z kanónů a kulometů dokonaly dílo zkázy. Letci z posádky v zadní části letounu byli mrtví nebo těžce zranění. Výbuch v přední části zapálil ka­binu a muži, ač lehce zranění, se v šoku zmateně motali. Někteří se namísto záchrany holého života, aniž rozpoznali bezvýchodnost situa­ce, snažili hasit požár. Když se koneč­ně vzpamatovali a začali vnímat pilota, který řval do nefungujícího interkomu, aby vyskočili, začali hledat své padáky. Když si jej palubní mechanik konečně připevnil, otevřel dveře k pumovni­ci, aby varoval své druhy v zadní části stroje. V tom mohutná exploze palivo­vých nádrží roztrhla letoun na několik částí. Pilot Thayne L. Thomas, kterého exploze vymrštila z trosek, se v chlad­ném vzduchu probral k vědomí. Koneč­ně našel spásný kroužek, kterým trhnul a otevřel tak padák. Ještě druhý muž, zůstal po explozi naživu a dokázal, ač těžce zraněn, svůj padák otevřít. Dopadl do lesa a zůstal viset na stromě. Neměl však už dost síly, vy­prostit se z něj. Tak ho našli němečtí vojáci a jejich velitel ho, visícího ve větvích, nemilosrdně zastřelil.
Lehce zraněný první pilot se nejprve setkal s pa­nem Šuráněm ze Šanova a jeho dcerou. Zavedli ho ke studánce, kde se opláchl, svlékl si kombinézu a zul vysoké kožešinové boty. Při odchodu směrem na vý­chod dal Šuráňově dcerce kousek čokolády a poté se vydal na Slovensko. Zde se s pomocí slovenských občanů a partyzánů dostal za pár dnů do Banské Bys­trice, která byla v rukou povstalců ze Slovenského národního povstání. Odtud jej 17. září 1944 společně s dalšími spojeneckými letci odvezly dvě létající pev­nosti zpátky do Itálie. Byl tak jediným, kdo z letounu zvaného Big Time přežil.
Svůj příběh podrobně popsal v dopise, jehož originál je uložený ve slavičínském muzeu:
„Bylo pozdě odpoledne a ochladilo se. Pokračoval jsem dolů svahem, oklikou jsem obešel kolem pří­zemního domku a vyhýbal jsem se lidem. Večer dru­hého dne jsem přišel k řece. Vyzul jsem si boty a svá­zal je k sobě tkaničkami, měl jsem v úmyslu zabalit si i svoji kombinézu a spodní oblek, a tak přeplavat řeku.
Když jsem se začal svlékat, uslyšel jsem, jak ně­kdo přichází. Kousek za sebou jsem uviděl mladého muže. Říkal mi něco, já jsem mu sice nerozuměl, ale pochopil jsem jeho gesta, abych nechodil za řeku. Ukázal směrem k mostu a řekl slovo „deutsch“. Po­rozuměl jsem, že most hlídá německá stráž, řeka se jmenuje Váh a nedaleké město je Trenčín. Opět jsem se obul, odvedl mne mezi stromy, kde jsem měl če­kat. On pak běžel dolů k větší budově a já jsem zů­stal ukrytý v hustém křoví.
Za nějakou dobu vyšli z budovy nějací lidé a dívali se směrem ke mně. Zůstal jsem však schovaný, a tak mne hledali a volali na mě. Měl jsem pocit, že jsou přátelští, a proto jsem před nimi vystoupil z úkrytu. Ten mladík byl rád, že mne zase vidí. Jako důkaz, že jsem skutečně Američan, jsem jim ukazoval svůj prsten příslušníka amerického letectva.
V domě, byla to cihelna (v Zamarovcích u Tren­čína), jsem zůstal tři dny. Rodina, která zde žila, o mne obdivuhodně pečovala. Přicházeli za mnou i jiní lidé, jeden z nich mluvil velmi dobře anglic­ky. Řekl mi hodně informací a také to, že kdybych zde byl dlouho, měli by z toho nepříjemnosti. Do­mluvili jsme se, že najdou někoho, kdo mi umožní jít dál, že však musím do té doby počkat. Časně ráno pak přišli do cihelny dva četníci, kteří měli spoje­ní se slovenskou povstaleckou armádou. Přes most i přes německé hlídky mne bez problémů převedli až do slovenských vojenských kasáren, kde mne ukryli přes noc. Ráno přijeli zase ti dva četníci autem, na­ložili mne a odjeli jsme východním směrem. Projeli jsme bez problémů několika německými kontrolami, přičemž mě vydávali za hluchoněmého, který uprchl z tábora a kterého nyní vezou zpět. Kolem poledne jsme přijeli do malého městečka na náměstí. Tam za chvíli naložili ještě jednoho mladého muže, který se ustrašeně rozhlížel a choval se nejistě. Byl to Ro­bert Donahue, zadní střelec z vedoucího letadla naší squadrony. V noci jsme spali v krásné krajině v domě starších manželů, velmi příjemných. Měli kontakty na partyzány a poskytovali potřebným pomoc. Krátce po našem odjezdu byli však bohužel zatčeni.
Partyzánská rozvědka sice již věděla, že se orga­nizuje náš odlet, ale neřekli nám to. V neděli 17. září jsme šli do cukrárny na hlavní ulici a uslyšeli jsme nad městem zvuk stíhaček. Mysleli jsme si, že jsou to Němci nebo Rusové, a potom jsme uviděli, že to jsou naše mustangy. Po hlavní ulici jelo auto, troubilo a hledalo Američany. Naskočili jsme a odjeli na letiš­tě Tri Duby, kde už čekaly dvě B-17 s běžícími motory, které přivezly na Slovensko členy mise OSS, vedené poručíkem Jamesem Holt Greenem, a plukovníka (střídal jiného plukovníka, který byl styčným důstoj­níkem ruských partyzánů v povstaleckém prostoru). Rychle jsme nasedli a odstartovali směrem na Bari.
Z letiště Tri duby odletěli tito letci: Thayne L. Thomas, Robert D. Donahue, Clarence B. Jackson, zmíněný Čechoameričan Thomes a dalších šest ame­rických a australských letců.“
Uvedení letci, repatriovaní 17. září, byli zavázáni k mlčenlivosti o všech okolnostech zpátečního letu, jelikož se této akce zúčastnili i příslušníci tajných služeb. Dalších šest letounů B-17 ze speciální 483. skupiny, která byla součástí 5. bombardovacího kří­dla, přiletělo na letiště Tri Duby až 7. října, dovezly válečný a zdravotnický materiál pro povstalce a od­vezly zpět do Itálie zbývající americké letce. Dvě z doprovodných stíhaček Mustang na letišti zůstaly. Jedna havarovala a druhá měla poruchu na motoru. Jejich piloty odvezly zmíněné létající pevnosti.
Thayne Thomas, který se narodil v roce 1922, po válce dále sloužil u letectva, prodělal válku v Ko­reji a po 23 letech vojenské služby skončil jako pod­plukovník na letecké základně v Texasu. Byl ženatý, měl dva syny a dvě dcery. Zemřel 6. července 1996.
Části letounu se zřítily na stráni nad obcí Šanov a dále v okolních lesích směrem k osadě Kochavec. Němečtí vojáci, kteří během odpoledne shromáždili ostatky mrtvých letců, se během své činnosti nechali fotografovat, a tak se odsud zachovalo velké množ­ství autentických snímků.
Zajímavost:
Michael J. Smith, pilot raketoplánu Challen­ger, který 28. ledna 1986 krátce po startu explodo­val a celá posádka přitom zahynula, byl vzdáleným příbuzným druhého pilota B-17G „Big Time“ Carl S. Goodmana. Michaelova matka byla Carlovou sestře­nicí.
htmlText_B7818FEC_9C7C_089A_41BC_38410ACD1358.html =
B-17G Flying Fortress, sériové číslo (S/N) 42-38096, „Big Time“, 20. bombardovací peruť, 2. bombardovací skupina
Místo dopadu: Šanov, Česká republika
Letoun byl při útoku zasažen raketou, stroj začal okamžitě hořet, a protože se požár nedařilo uhasit, vydal velitel rozkaz k opuštění stroje. Někteří z letců již měli nasazeny padáky, ale než vyskočili, mohutná exploze roztrhla letoun na několik částí. Zachránil se pouze velitel, 2/Lt. Thayne L. Thomas, který poté, co jej výbuch vymrštil z letounu, dokázal otevřít padák a bezpečně přistál. Podařilo se mu uprchnout na Slovensko, odkud byl dne 17. září z povstaleckého letiště Tri Duby u Banské Bystrice evakuován zpět do Itálie. Jednoho ze zraněných letců, který přistál na padáku a zůstal viset na stromě, Němci údajně zastřelili. Zahynuli i ostatní letci, kteří byli všichni pohřbeni na hřbitově ve Slavičíně.
Osudy letounu č. 42-38096, „Big Time“ a jeho posádky po napadení německými stíhači.
Poručík Thayne L. Thomas, který toho dne velel letounu v pravé zadní části jejich perutě, se narodil pod šťastnou hvězdou. Při letu 29. srpna 1944 prodě­lával svoji dvanáctou misi. Jeho letoun zasáhly už ra­kety z první salvy a zapálily motor vlevo od jeho ka­biny. Další střely z kanónů a kulometů dokonaly dílo zkázy. Letci z posádky v zadní části letounu byli mrtví nebo těžce zranění. Výbuch v přední části zapálil ka­binu a muži, ač lehce zranění, se v šoku zmateně motali. Někteří se namísto záchrany holého života, aniž rozpoznali bezvýchodnost situa­ce, snažili hasit požár. Když se koneč­ně vzpamatovali a začali vnímat pilota, který řval do nefungujícího interkomu, aby vyskočili, začali hledat své padáky. Když si jej palubní mechanik konečně připevnil, otevřel dveře k pumovni­ci, aby varoval své druhy v zadní části stroje. V tom mohutná exploze palivo­vých nádrží roztrhla letoun na několik částí. Pilot Thayne L. Thomas, kterého exploze vymrštila z trosek, se v chlad­ném vzduchu probral k vědomí. Koneč­ně našel spásný kroužek, kterým trhnul a otevřel tak padák. Ještě druhý muž, zůstal po explozi naživu a dokázal, ač těžce zraněn, svůj padák otevřít. Dopadl do lesa a zůstal viset na stromě. Neměl však už dost síly, vy­prostit se z něj. Tak ho našli němečtí vojáci a jejich velitel ho, visícího ve větvích, nemilosrdně zastřelil.
Lehce zraněný první pilot se nejprve setkal s pa­nem Šuráněm ze Šanova a jeho dcerou. Zavedli ho ke studánce, kde se opláchl, svlékl si kombinézu a zul vysoké kožešinové boty. Při odchodu směrem na vý­chod dal Šuráňově dcerce kousek čokolády a poté se vydal na Slovensko. Zde se s pomocí slovenských občanů a partyzánů dostal za pár dnů do Banské Bys­trice, která byla v rukou povstalců ze Slovenského národního povstání. Odtud jej 17. září 1944 společně s dalšími spojeneckými letci odvezly dvě létající pev­nosti zpátky do Itálie. Byl tak jediným, kdo z letounu zvaného Big Time přežil.
Svůj příběh podrobně popsal v dopise, jehož originál je uložený ve slavičínském muzeu:
„Bylo pozdě odpoledne a ochladilo se. Pokračoval jsem dolů svahem, oklikou jsem obešel kolem pří­zemního domku a vyhýbal jsem se lidem. Večer dru­hého dne jsem přišel k řece. Vyzul jsem si boty a svá­zal je k sobě tkaničkami, měl jsem v úmyslu zabalit si i svoji kombinézu a spodní oblek, a tak přeplavat řeku.
Když jsem se začal svlékat, uslyšel jsem, jak ně­kdo přichází. Kousek za sebou jsem uviděl mladého muže. Říkal mi něco, já jsem mu sice nerozuměl, ale pochopil jsem jeho gesta, abych nechodil za řeku. Ukázal směrem k mostu a řekl slovo „deutsch“. Po­rozuměl jsem, že most hlídá německá stráž, řeka se jmenuje Váh a nedaleké město je Trenčín. Opět jsem se obul, odvedl mne mezi stromy, kde jsem měl če­kat. On pak běžel dolů k větší budově a já jsem zů­stal ukrytý v hustém křoví.
Za nějakou dobu vyšli z budovy nějací lidé a dívali se směrem ke mně. Zůstal jsem však schovaný, a tak mne hledali a volali na mě. Měl jsem pocit, že jsou přátelští, a proto jsem před nimi vystoupil z úkrytu. Ten mladík byl rád, že mne zase vidí. Jako důkaz, že jsem skutečně Američan, jsem jim ukazoval svůj prsten příslušníka amerického letectva.
V domě, byla to cihelna (v Zamarovcích u Tren­čína), jsem zůstal tři dny. Rodina, která zde žila, o mne obdivuhodně pečovala. Přicházeli za mnou i jiní lidé, jeden z nich mluvil velmi dobře anglic­ky. Řekl mi hodně informací a také to, že kdybych zde byl dlouho, měli by z toho nepříjemnosti. Do­mluvili jsme se, že najdou někoho, kdo mi umožní jít dál, že však musím do té doby počkat. Časně ráno pak přišli do cihelny dva četníci, kteří měli spoje­ní se slovenskou povstaleckou armádou. Přes most i přes německé hlídky mne bez problémů převedli až do slovenských vojenských kasáren, kde mne ukryli přes noc. Ráno přijeli zase ti dva četníci autem, na­ložili mne a odjeli jsme východním směrem. Projeli jsme bez problémů několika německými kontrolami, přičemž mě vydávali za hluchoněmého, který uprchl z tábora a kterého nyní vezou zpět. Kolem poledne jsme přijeli do malého městečka na náměstí. Tam za chvíli naložili ještě jednoho mladého muže, který se ustrašeně rozhlížel a choval se nejistě. Byl to Ro­bert Donahue, zadní střelec z vedoucího letadla naší squadrony. V noci jsme spali v krásné krajině v domě starších manželů, velmi příjemných. Měli kontakty na partyzány a poskytovali potřebným pomoc. Krátce po našem odjezdu byli však bohužel zatčeni.
Partyzánská rozvědka sice již věděla, že se orga­nizuje náš odlet, ale neřekli nám to. V neděli 17. září jsme šli do cukrárny na hlavní ulici a uslyšeli jsme nad městem zvuk stíhaček. Mysleli jsme si, že jsou to Němci nebo Rusové, a potom jsme uviděli, že to jsou naše mustangy. Po hlavní ulici jelo auto, troubilo a hledalo Američany. Naskočili jsme a odjeli na letiš­tě Tri Duby, kde už čekaly dvě B-17 s běžícími motory, které přivezly na Slovensko členy mise OSS, vedené poručíkem Jamesem Holt Greenem, a plukovníka (střídal jiného plukovníka, který byl styčným důstoj­níkem ruských partyzánů v povstaleckém prostoru). Rychle jsme nasedli a odstartovali směrem na Bari.
Z letiště Tri duby odletěli tito letci: Thayne L. Thomas, Robert D. Donahue, Clarence B. Jackson, zmíněný Čechoameričan Thomes a dalších šest ame­rických a australských letců.“
Uvedení letci, repatriovaní 17. září, byli zavázáni k mlčenlivosti o všech okolnostech zpátečního letu, jelikož se této akce zúčastnili i příslušníci tajných služeb. Dalších šest letounů B-17 ze speciální 483. skupiny, která byla součástí 5. bombardovacího kří­dla, přiletělo na letiště Tri Duby až 7. října, dovezly válečný a zdravotnický materiál pro povstalce a od­vezly zpět do Itálie zbývající americké letce. Dvě z doprovodných stíhaček Mustang na letišti zůstaly. Jedna havarovala a druhá měla poruchu na motoru. Jejich piloty odvezly zmíněné létající pevnosti.
Thayne Thomas, který se narodil v roce 1922, po válce dále sloužil u letectva, prodělal válku v Ko­reji a po 23 letech vojenské služby skončil jako pod­plukovník na letecké základně v Texasu. Byl ženatý, měl dva syny a dvě dcery. Zemřel 6. července 1996.
Části letounu se zřítily na stráni nad obcí Šanov a dále v okolních lesích směrem k osadě Kochavec. Němečtí vojáci, kteří během odpoledne shromáždili ostatky mrtvých letců, se během své činnosti nechali fotografovat, a tak se odsud zachovalo velké množ­ství autentických snímků.
Zajímavost:
Michael J. Smith, pilot raketoplánu Challen­ger, který 28. ledna 1986 krátce po startu explodo­val a celá posádka přitom zahynula, byl vzdáleným příbuzným druhého pilota B-17G „Big Time“ Carl S. Goodmana. Michaelova matka byla Carlovou sestře­nicí.
htmlText_B7CD3D02_9C6C_098E_41DB_AEE4A9E28A0A.html =
B-17G Flying Fortress, sériové číslo (S/N) 42-97159, „Tail End Charlie“, 20. bombardovací peruť, 2. bombardovací skupina
Místo dopadu: Přečkovice, Česká republika
Během útoku začalo letounu hořet křídlo, a protože hrozilo nebezpečí výbuchu palivových nádrží, vydal velitel rozkaz k opuštění letounu. Dva členové posádky v boji zahynuli, ostatním se podařilo vyskočit a pomocí padáku si zachránit život. Šest letců bylo zajato, dva byli pohřbeni v Rudicích a dvěma se podařilo uniknout zajetí. Zadní střelec S/Sgt. Robert Donahue utekl na Slovensko, odkud byl dne 17. září z povstaleckého letiště Tri Duby evakuován zpět do Itálie. Levého bočního střelce S/Sgt. Josepha E. Sallingse v lese nalezla a do konce války ve svém domě v Přečkovicích úspěšně ukrývala rodina Pešátů.
Létající pevnost přezdívaná „Tail End Charlie“ byla velitelským letounem 20. perutě. Při útoku stí­hačů byla zasažena pravá polovina jeho křídla, které začalo hořet. Hrozil výbuch hlavní palivové nádrže v křídle, a proto vydal velitel letounu William S. Tune rozkaz k opuštění letadla. V následující útočné vlně zasáhly letoun další střely ze zbraní německých stí­hacích letounů a pravděpodobně smrtelně zranily spodního střelce Josepha Marinella. Pravý boční stře­lec Joseph P. Owsianik, který byl zároveň určen jako kameraman a měl pořídit záběry po bombardování, chtěl vyskočit přes pumovnici. V ní však stále byly zavěšené bomby. Vrátil se do zadní části letounu, kde se druhý boční střelec Joseph E. Sallings snažil otevřít nouzový východ, kterým nakonec Owsianik vyskočil, záhy na to následovaný levým bočním střelcem Josephem E. Sallingsem, zad­ním střelcem Robertem D. Donahuem a radiooperátorem Robertem R. Kirs­chem.
V přední části letounu Tail End Charlie byla situace ještě obtížnější. Zraněný mechanik Thomas C. Coogan se pokoušel ručním způsobem uvolnit pumovnici a odhodit bomby. Po výbu­chu dalšího granátu v pilotní kabině upadl první pilot Tune do bezvědo­mí. Coogan s navigátorem Loy A. Dickinsonem mu navlekli padák a uvolněnou pumovnicí jej vyhodili do volného prostoru. Druhý pilot Francis W. Flynn se, ač zraněn, dostal sám z letounu otevřenými dveřmi pumovnice. Ve spodní věži zůstal uvězněný spodní střelec Marinello. Bombometčík Russel W. Meyrick byl při následné explozi vymrštěn z neřízeného le­tounu. Ten se cestou k zemi roztrhl na několik částí. Trup dopadl do lesa Jehličná u Přečkovic, část kabiny skončila v lese poblíž Přečkovic u Zbožínkovy hájen­ky, křídla s motory a podvozkem dopadla na louku u silnice spojující Přečkovice a Rudice a další části na pole u Rudic.
V poválečných letech se badatelům a Loy Dickin­sonovi podařilo získat svědectví všech přeživších let­ců z letounu Tail End Charlie. Je v nich řada zajíma­vých momentů.
William S. Tune
Velitel letounu a celé 20. perutě nadporučík William S. Tune se při volném pádu v ledovém vzdu­chu naštěstí probral a stihl padák včas otevřít. Dopadl se zlomenou nohou na zem v lese nad Luhačovicemi, odkud jej mladíci, kteří ho našli, přenesli do Luhačo­vic. Využili přitom letcova padáku. Zraněného Tuna umístili do hotelu Palace, kde mu poskytli první ošetření.
Němci později nadporučíka Tuna pravděpodobně převezli nejprve do Vizovic nebo Zlína, kde se setká­vá se zajatými letci, sestřelenými u Kašavy a Liptá­lu, a poté do kroměřížské nemocnice. Tady jej 31. srpna přeložili do sanitky, kde již byl Francis Flynn a Thomas Coogan. Společně je přepravili do nemoc­nice v Brně. Po vyléčení byli všichni přesunutí do za­jateckých táborů.
Tune:
„Abych se dostal do nemocni­ce, museli mne nést městečkem. (Pozn. autorů - byly to Luhačovice)
Když mě nesli okolo hospod, vždy někdo, o němž jsem si myslel, že je majitelem, vyběhl na ulici se sklenicí vodky nebo whisky a snažil se ji do mne vlít. Pokaždé, když jsme se k nějaké hospodě přiblížili, další muž s čerstvou skleničkou mne chtěl přimět k pití. Kdybych nebyl tak těžce zraněný, bylo by to docela legrační. Musela to být další půl míle cesty k nemocnici, aspoň se mi to tak zdá.
Loy A. Dickinson
O osudu Loye A. Dickinsona, navigátora letounu Tail End, se toho ví snad nejvíce, protože opakovaně navštěvoval Slavičín a zúčastnil se řady vzpomínko­vých akcí k Letecké bitvě nad Bílými Karpaty. Poprvé sem zavítal už v roce 1984.
Při tragické misi z 29. srpna 1944 byl přeřazen ze své původní posádky v letounu č. 42-107118, které­mu velel poručík Garland, do posádky poručíka Tuna a byl určen jako hlavní navigátor 20. perutě. Po zá­sahu jejich bombardéru vyskočil z hořícího stroje s ostatními členy posádky padákem a pomalu se sná­šel k zemi. Byl poměrný klid, nikdo po něm nestřílel. Dopadl do lesa nedaleko samoty Kaková u Rudimova, kde ho našli dva chlapci Miroslav Hrubý a Rostislav Chmela z Rudimova. Jeho padák a teplé svrchní boty schovali pod kameny, letce ukryli v blízké sušírně na ovoce. Večer pro něj přišel Mojmír Bača, který bydlel s rodiči na zmíněné samotě, zavedl ho k nim domů a dali mu najíst. Jeho otec spolupracoval s od­bojem a dům na Kakové býval často místem setká­ní odbojářů. Nikdo z Čechů neuměl anglicky, a tak nebylo možné se s letcem dohovořit. Proto přivedli z Petrůvky pana Františka Kovaříka, který dříve pra­coval v Americe a uměl anglicky. Již před tím se se­tkal s Owsianikem, jak se o tom zmiňujeme v dalším textu.
Rozmluvili mu jeho úmysl odejít na Slovensko. Letci byli totiž před startem informováni o tom, že pro sestřelené letce je situace v tehdy ještě samo­statném Slovenském štátě bezpečnější. Proto měli snahu se tam po seskoku na zem dostat.
Mé vzpomínky na následující den jsou již velmi dobré, můj šok byl již překonán. Byl jsem živ, ne­zraněn a cítil jsem se velmi šťastný. Ráno po snídani jsem projevil snahu přejít na vcelku nedaleké Slo­vensko. Pak jsme se ale dozvěděli, že Němci patrně ví o tom, že jsem u Bačů. Ihned jsem svým hostite­lům řekl, že jsou v nebezpečí, pokud mne schovávají, protože je v okolí mnoho německých vojáků hledají­cích Američany.
Byl jsem naivní mladý devatenáctiletý hoch, tak­že jsem opustil jejich dům podle svého uvážení a šel jsem po silnici vzdát se Němcům (doprovázel ho syn pana Bači Mojmír). Cestou jsem potkal dva muže, je­den měl uniformu místní policie (Pozn. autorů – byl to četnický strážmistr Bohuslav Němec), druhý tlačil kolo, které mělo krásnou pokrývku sedla. Anglicky neuměli, ale naznačili mi, abych šel s nimi.
Když jsme přišli na policejní stanici, seznámil jsem se s dalším policistou. Chtěli vědět, kolik je mi let, kde v USA žiji a kde mám pistoli. K jejich překva­pení jsem zbraň neměl. Potom mne předali němec­kým vojákům, kteří mne odvedli do jejich kasáren. Dali mi mísu chutné, husté polévky. Další den mne převezli vlakem do Brna a do Vídně, kde jsem byl sedm dnů v samovazbě a dvakrát vyslýchán.“
Dickinson tedy přespal u Bačů a ráno se rozhodl raději dobrovolně odejít pěšky do Slavičína, kde se ohlásil na četnické stanici. Tam podle zprávy teh­dejšího strážmistra Štyckého ve vhodném okamžiku na nástěnných mapách ukázal místa, odkud letadla startovala, Ostravu jako cíl bombardování i Kalifor­nii, odkud pochází. Na četnickou stanici si pro něj přišli Němci z kasáren, dali mu najíst pro něj prý velmi exotické jídlo „eintopf“ a pak ho samotného (o dalších letcích nevěděl) odvezli do Vídně a poz­ději do výslechové centra Oberursel poblíž Wiesba­denu. Odtud byl po několikadenních výsleších odve­zen do tábora pro zajaté americké letce Stalag Luft I na břehu Baltského moře.
Robert D. Donahue
Letcům z letounu Tail End Charlie byly přichystány rozmanité osudy a dvěma z nich se podařilo uniknout ze spárů smrti a vyhnout se i německému zajetí.
Doslova „dobrodružný“ příběh potkal zadní­ho střelce S/Sgt Roberta Donahue. Dopadl na zem na poli u Petrůvky v trati Janoše. Poblíž pracova­ly dvě osoby na poli. Zamával jim. Oni mu pozdrav opětovali. Když začal smotávat padák, všiml si mno­ha lidí, kteří se k němu rozběhli. Protože nevěděl, o koho se jedná a jaké mají úmysly, uchopil padák pod paži a předstíraje klid odešel k blízkému lesu, kde se však dal do usilovného běhu. Po chvilce zasta­vil, schoval padák a znovu se rozběhl. Po několika mi­nutách běhu se schoval v hustém křoví a počkal, až se několik vytrvalých pronásledovatelů vzdálí. V úkrytu ležel několik hodin. Podle mapy a kompasu, které byly součástí záchranného balíčku, se vydal směrem na jihovýchod. Donahue měl štěstí. Přes složitou si­tuaci vzniklou vypuknutím Slovenského povstání se s pomocí několika Slováků dostal až do Banské Bystri­ce, odkud dne 17. září 1944 odletěl z povstaleckého letiště Tri Duby společně s dalšími americkými letci na palubě letounů B-17 zpět do Itálie.
Joseph E. Sallings
Příběh levého bočního střelce Josepha E. Salling­se, který po seskoku na padáku přistál na okraji lesa poblíž Přečkovic a byl až do konce války ukrývaný u rodiny Pešátů v Přečkovicích.
Joseph Marinello Jr.
Spodní střelec Sgt. Joseph Marinello Jr. byl po ně­meckém útoku patrně smrtelně zraněn a dopadl na zem zaklíněný ve spodní střelecké věži trupu le­tounu, který se zřítil na zem do lesa zvaného Jehličná v katastru obce Přečkovice. V podvečer nalezli letco­vo tělo tamní obyvatelé, v čele s paní Marií Křiván­kovou, kteří se vraceli přes les do vesnice z obhlídky trosek letadla. Na provizorně zhotovených nosítkách přenesli ostatky do hasičské zbrojnice v obci a o ná­lezu mrtvého letce informovali starostu obce Fran­tiška Frajta. Následující den zhotovil místní truhlář Alois Pešát rakev, do které věnovala Marie Křiván­ková bílé ložní prádlo a v Bojkovicích koupila smu­teční svíce. Se svojí přítelkyní Olgou Baťovou se pak postarala i o smuteční květinovou výzdobu. Dne 31. srpna obě mladé ženy doprovodily rakev, převáženou na voze s koňským potahem na rudický hřbitov, kde společně s ním byl důstojně pohřben i poručík Russel W. Meyrick. A to včetně vojenských poct přítomných německých vojáků. O pohřbu na rudickém hřbitově více ve IV. kapitole této knihy.
Na památku tragické události a padlého letce zů­stal Marii Křivánkové křížek, který měl letec na krku. Padesát let jej opatrovala. U příležitosti vzpomínko­vých oslav v roce 1994, kterých se zúčastnilo i něko­lik bývalých amerických letců, předala křížek Willia­movi Tuneovi a požádala ho, aby talisman odevzdal letcově rodině. Tune jej poslal Josephu Owsianikovi, který bydlel nejblíže k Brooklynu, odkud Joe Mari­nello pocházel. Zde se podařilo kontaktovat sestru padlého letce. Ta však pozůstalost po svém bratrovi odmítla a křížek zůstal u Joe Owsianika.
Russel W. Meyrick
Podle výpovědí některých členů posádky zahynul bombometčík Russell W. Meyrick po zásazích střela­mi již na palubě. Zcela konkrétně o tom vypověděl seržant Coogan: „…Stál jsem vedle bombometčíka v okamžiku, kdy ho zasáhly dvacetimilimetrové stře­ly….“ Exploze letounu vyvrhla jeho tělo do volného prostoru a to dopadlo na katastr obce Rudice do míst zvaných Kozojedy. Ještě týž den odpoledne našli tělo místní obyvatelé a přenesli je do márnice rudického hřbitova, kde byl 31. srpna 1944 pohřben.
Odlišný pohřeb amerických letců se konal na hřbitově v Rudicích. Němečtí vojáci se chovali korektně, na počest padlých dokonce vystřelili tři salvy z pušek, dovolili smuteční projevy i zpěv a ky­tice. Dochoval se článek Pohřeb amerických letců, Uherskobrodský zpravodaj č. 25, čtvrtek 20. září 1945:
31. srpna m. r. zrána dostavil se do Rudic němec­ký poddůstojník se dvěma muži a nařídil, aby do 10. hod. dopoledne byli pochováni, letci, zahynulí v le­teckém souboji. Na otázku, jak si představuje po­hřbení, slyšíme odpověď, jíž se nám nechce věřit: „Vše co patří k důstojnému pohřbu!”…
Nádherné letní odpoledne. Na hřbitově je již shromážděna téměř celá vesnice. Ke druhé hodině přijíždí vůz s prostou rakví z Přečkovic, z márnice vynášejí druhou rakev. Ticho, slyšíš vlastní dech.
„Miserere mei” nese se hřbitovem. Všech se zmocňuje nesmírné pohnutí. A když zazněla slova prosté písně „Tam daleko, tam za mořem”, není jednoho oka suchého. Díváme se na poddůstoj­níka a žasneme. Na jeho tváři lesknou se mu slzy. Za ohromného dojetí přinášejí rakve k otevřenému rovu, modlitba, výkrop a proslov kněze, rakve poma­lu klesají… Do všeobecného vzlykotu zaznívá povel, třeskne čestná salva, rakve dosedají a pak…kytice, kvítí a zase kvítí…
Dojati a tiše hovořící účastníci se rozcházejí. K hloučku, v němž stojí starosta Václav Pešát, při­stupuje německý poddůstojník. Hovor zmlká, napětí. Zatčení? Ne. Podává ruku iniciátoru pohřbu a děkuje mu za jeho krásné vypravení. Teď teprve chápeme jeho slzy. Padli mu tři synové a sám, až padne, chce být důstojně pochován…
htmlText_B1837A43_9C64_0B8E_41D8_BC959BAF9FE9.html =
B-17G Flying Fortress, sériové číslo (S/N) 42-97159, „Tail End Charlie“, 20. bombardovací peruť, 2. bombardovací skupina
Místo dopadu: Přečkovice, Česká republika
Během útoku začalo letounu hořet křídlo, a protože hrozilo nebezpečí výbuchu palivových nádrží, vydal velitel rozkaz k opuštění letounu. Dva členové posádky v boji zahynuli, ostatním se podařilo vyskočit a pomocí padáku si zachránit život. Šest letců bylo zajato, dva byli pohřbeni v Rudicích a dvěma se podařilo uniknout zajetí. Zadní střelec S/Sgt. Robert Donahue utekl na Slovensko, odkud byl dne 17. září z povstaleckého letiště Tri Duby evakuován zpět do Itálie. Levého bočního střelce S/Sgt. Josepha E. Sallingse v lese nalezla a do konce války ve svém domě v Přečkovicích úspěšně ukrývala rodina Pešátů.
Létající pevnost přezdívaná „Tail End Charlie“ byla velitelským letounem 20. perutě. Při útoku stí­hačů byla zasažena pravá polovina jeho křídla, které začalo hořet. Hrozil výbuch hlavní palivové nádrže v křídle, a proto vydal velitel letounu William S. Tune rozkaz k opuštění letadla. V následující útočné vlně zasáhly letoun další střely ze zbraní německých stí­hacích letounů a pravděpodobně smrtelně zranily spodního střelce Josepha Marinella. Pravý boční stře­lec Joseph P. Owsianik, který byl zároveň určen jako kameraman a měl pořídit záběry po bombardování, chtěl vyskočit přes pumovnici. V ní však stále byly zavěšené bomby. Vrátil se do zadní části letounu, kde se druhý boční střelec Joseph E. Sallings snažil otevřít nouzový východ, kterým nakonec Owsianik vyskočil, záhy na to následovaný levým bočním střelcem Josephem E. Sallingsem, zad­ním střelcem Robertem D. Donahuem a radiooperátorem Robertem R. Kirs­chem.
V přední části letounu Tail End Charlie byla situace ještě obtížnější. Zraněný mechanik Thomas C. Coogan se pokoušel ručním způsobem uvolnit pumovnici a odhodit bomby. Po výbu­chu dalšího granátu v pilotní kabině upadl první pilot Tune do bezvědo­mí. Coogan s navigátorem Loy A. Dickinsonem mu navlekli padák a uvolněnou pumovnicí jej vyhodili do volného prostoru. Druhý pilot Francis W. Flynn se, ač zraněn, dostal sám z letounu otevřenými dveřmi pumovnice. Ve spodní věži zůstal uvězněný spodní střelec Marinello. Bombometčík Russel W. Meyrick byl při následné explozi vymrštěn z neřízeného le­tounu. Ten se cestou k zemi roztrhl na několik částí. Trup dopadl do lesa Jehličná u Přečkovic, část kabiny skončila v lese poblíž Přečkovic u Zbožínkovy hájen­ky, křídla s motory a podvozkem dopadla na louku u silnice spojující Přečkovice a Rudice a další části na pole u Rudic.
V poválečných letech se badatelům a Loy Dickin­sonovi podařilo získat svědectví všech přeživších let­ců z letounu Tail End Charlie. Je v nich řada zajíma­vých momentů.
William S. Tune
Velitel letounu a celé 20. perutě nadporučík William S. Tune se při volném pádu v ledovém vzdu­chu naštěstí probral a stihl padák včas otevřít. Dopadl se zlomenou nohou na zem v lese nad Luhačovicemi, odkud jej mladíci, kteří ho našli, přenesli do Luhačo­vic. Využili přitom letcova padáku. Zraněného Tuna umístili do hotelu Palace, kde mu poskytli první ošetření.
Němci později nadporučíka Tuna pravděpodobně převezli nejprve do Vizovic nebo Zlína, kde se setká­vá se zajatými letci, sestřelenými u Kašavy a Liptá­lu, a poté do kroměřížské nemocnice. Tady jej 31. srpna přeložili do sanitky, kde již byl Francis Flynn a Thomas Coogan. Společně je přepravili do nemoc­nice v Brně. Po vyléčení byli všichni přesunutí do za­jateckých táborů.
Tune:
„Abych se dostal do nemocni­ce, museli mne nést městečkem. (Pozn. autorů - byly to Luhačovice)
Když mě nesli okolo hospod, vždy někdo, o němž jsem si myslel, že je majitelem, vyběhl na ulici se sklenicí vodky nebo whisky a snažil se ji do mne vlít. Pokaždé, když jsme se k nějaké hospodě přiblížili, další muž s čerstvou skleničkou mne chtěl přimět k pití. Kdybych nebyl tak těžce zraněný, bylo by to docela legrační. Musela to být další půl míle cesty k nemocnici, aspoň se mi to tak zdá.
Loy A. Dickinson
O osudu Loye A. Dickinsona, navigátora letounu Tail End, se toho ví snad nejvíce, protože opakovaně navštěvoval Slavičín a zúčastnil se řady vzpomínko­vých akcí k Letecké bitvě nad Bílými Karpaty. Poprvé sem zavítal už v roce 1984.
Při tragické misi z 29. srpna 1944 byl přeřazen ze své původní posádky v letounu č. 42-107118, které­mu velel poručík Garland, do posádky poručíka Tuna a byl určen jako hlavní navigátor 20. perutě. Po zá­sahu jejich bombardéru vyskočil z hořícího stroje s ostatními členy posádky padákem a pomalu se sná­šel k zemi. Byl poměrný klid, nikdo po něm nestřílel. Dopadl do lesa nedaleko samoty Kaková u Rudimova, kde ho našli dva chlapci Miroslav Hrubý a Rostislav Chmela z Rudimova. Jeho padák a teplé svrchní boty schovali pod kameny, letce ukryli v blízké sušírně na ovoce. Večer pro něj přišel Mojmír Bača, který bydlel s rodiči na zmíněné samotě, zavedl ho k nim domů a dali mu najíst. Jeho otec spolupracoval s od­bojem a dům na Kakové býval často místem setká­ní odbojářů. Nikdo z Čechů neuměl anglicky, a tak nebylo možné se s letcem dohovořit. Proto přivedli z Petrůvky pana Františka Kovaříka, který dříve pra­coval v Americe a uměl anglicky. Již před tím se se­tkal s Owsianikem, jak se o tom zmiňujeme v dalším textu.
Rozmluvili mu jeho úmysl odejít na Slovensko. Letci byli totiž před startem informováni o tom, že pro sestřelené letce je situace v tehdy ještě samo­statném Slovenském štátě bezpečnější. Proto měli snahu se tam po seskoku na zem dostat.
Mé vzpomínky na následující den jsou již velmi dobré, můj šok byl již překonán. Byl jsem živ, ne­zraněn a cítil jsem se velmi šťastný. Ráno po snídani jsem projevil snahu přejít na vcelku nedaleké Slo­vensko. Pak jsme se ale dozvěděli, že Němci patrně ví o tom, že jsem u Bačů. Ihned jsem svým hostite­lům řekl, že jsou v nebezpečí, pokud mne schovávají, protože je v okolí mnoho německých vojáků hledají­cích Američany.
Byl jsem naivní mladý devatenáctiletý hoch, tak­že jsem opustil jejich dům podle svého uvážení a šel jsem po silnici vzdát se Němcům (doprovázel ho syn pana Bači Mojmír). Cestou jsem potkal dva muže, je­den měl uniformu místní policie (Pozn. autorů – byl to četnický strážmistr Bohuslav Němec), druhý tlačil kolo, které mělo krásnou pokrývku sedla. Anglicky neuměli, ale naznačili mi, abych šel s nimi.
Když jsme přišli na policejní stanici, seznámil jsem se s dalším policistou. Chtěli vědět, kolik je mi let, kde v USA žiji a kde mám pistoli. K jejich překva­pení jsem zbraň neměl. Potom mne předali němec­kým vojákům, kteří mne odvedli do jejich kasáren. Dali mi mísu chutné, husté polévky. Další den mne převezli vlakem do Brna a do Vídně, kde jsem byl sedm dnů v samovazbě a dvakrát vyslýchán.“
Dickinson tedy přespal u Bačů a ráno se rozhodl raději dobrovolně odejít pěšky do Slavičína, kde se ohlásil na četnické stanici. Tam podle zprávy teh­dejšího strážmistra Štyckého ve vhodném okamžiku na nástěnných mapách ukázal místa, odkud letadla startovala, Ostravu jako cíl bombardování i Kalifor­nii, odkud pochází. Na četnickou stanici si pro něj přišli Němci z kasáren, dali mu najíst pro něj prý velmi exotické jídlo „eintopf“ a pak ho samotného (o dalších letcích nevěděl) odvezli do Vídně a poz­ději do výslechové centra Oberursel poblíž Wiesba­denu. Odtud byl po několikadenních výsleších odve­zen do tábora pro zajaté americké letce Stalag Luft I na břehu Baltského moře.
Robert D. Donahue
Letcům z letounu Tail End Charlie byly přichystány rozmanité osudy a dvěma z nich se podařilo uniknout ze spárů smrti a vyhnout se i německému zajetí.
Doslova „dobrodružný“ příběh potkal zadní­ho střelce S/Sgt Roberta Donahue. Dopadl na zem na poli u Petrůvky v trati Janoše. Poblíž pracova­ly dvě osoby na poli. Zamával jim. Oni mu pozdrav opětovali. Když začal smotávat padák, všiml si mno­ha lidí, kteří se k němu rozběhli. Protože nevěděl, o koho se jedná a jaké mají úmysly, uchopil padák pod paži a předstíraje klid odešel k blízkému lesu, kde se však dal do usilovného běhu. Po chvilce zasta­vil, schoval padák a znovu se rozběhl. Po několika mi­nutách běhu se schoval v hustém křoví a počkal, až se několik vytrvalých pronásledovatelů vzdálí. V úkrytu ležel několik hodin. Podle mapy a kompasu, které byly součástí záchranného balíčku, se vydal směrem na jihovýchod. Donahue měl štěstí. Přes složitou si­tuaci vzniklou vypuknutím Slovenského povstání se s pomocí několika Slováků dostal až do Banské Bystri­ce, odkud dne 17. září 1944 odletěl z povstaleckého letiště Tri Duby společně s dalšími americkými letci na palubě letounů B-17 zpět do Itálie.
Joseph E. Sallings
Příběh levého bočního střelce Josepha E. Salling­se, který po seskoku na padáku přistál na okraji lesa poblíž Přečkovic a byl až do konce války ukrývaný u rodiny Pešátů v Přečkovicích.
Joseph Marinello Jr.
Spodní střelec Sgt. Joseph Marinello Jr. byl po ně­meckém útoku patrně smrtelně zraněn a dopadl na zem zaklíněný ve spodní střelecké věži trupu le­tounu, který se zřítil na zem do lesa zvaného Jehličná v katastru obce Přečkovice. V podvečer nalezli letco­vo tělo tamní obyvatelé, v čele s paní Marií Křiván­kovou, kteří se vraceli přes les do vesnice z obhlídky trosek letadla. Na provizorně zhotovených nosítkách přenesli ostatky do hasičské zbrojnice v obci a o ná­lezu mrtvého letce informovali starostu obce Fran­tiška Frajta. Následující den zhotovil místní truhlář Alois Pešát rakev, do které věnovala Marie Křiván­ková bílé ložní prádlo a v Bojkovicích koupila smu­teční svíce. Se svojí přítelkyní Olgou Baťovou se pak postarala i o smuteční květinovou výzdobu. Dne 31. srpna obě mladé ženy doprovodily rakev, převáženou na voze s koňským potahem na rudický hřbitov, kde společně s ním byl důstojně pohřben i poručík Russel W. Meyrick. A to včetně vojenských poct přítomných německých vojáků. O pohřbu na rudickém hřbitově více ve IV. kapitole této knihy.
Na památku tragické události a padlého letce zů­stal Marii Křivánkové křížek, který měl letec na krku. Padesát let jej opatrovala. U příležitosti vzpomínko­vých oslav v roce 1994, kterých se zúčastnilo i něko­lik bývalých amerických letců, předala křížek Willia­movi Tuneovi a požádala ho, aby talisman odevzdal letcově rodině. Tune jej poslal Josephu Owsianikovi, který bydlel nejblíže k Brooklynu, odkud Joe Mari­nello pocházel. Zde se podařilo kontaktovat sestru padlého letce. Ta však pozůstalost po svém bratrovi odmítla a křížek zůstal u Joe Owsianika.
Russel W. Meyrick
Podle výpovědí některých členů posádky zahynul bombometčík Russell W. Meyrick po zásazích střela­mi již na palubě. Zcela konkrétně o tom vypověděl seržant Coogan: „…Stál jsem vedle bombometčíka v okamžiku, kdy ho zasáhly dvacetimilimetrové stře­ly….“ Exploze letounu vyvrhla jeho tělo do volného prostoru a to dopadlo na katastr obce Rudice do míst zvaných Kozojedy. Ještě týž den odpoledne našli tělo místní obyvatelé a přenesli je do márnice rudického hřbitova, kde byl 31. srpna 1944 pohřben.
Odlišný pohřeb amerických letců se konal na hřbitově v Rudicích. Němečtí vojáci se chovali korektně, na počest padlých dokonce vystřelili tři salvy z pušek, dovolili smuteční projevy i zpěv a ky­tice. Dochoval se článek Pohřeb amerických letců, Uherskobrodský zpravodaj č. 25, čtvrtek 20. září 1945:
31. srpna m. r. zrána dostavil se do Rudic němec­ký poddůstojník se dvěma muži a nařídil, aby do 10. hod. dopoledne byli pochováni, letci, zahynulí v le­teckém souboji. Na otázku, jak si představuje po­hřbení, slyšíme odpověď, jíž se nám nechce věřit: „Vše co patří k důstojnému pohřbu!”…
Nádherné letní odpoledne. Na hřbitově je již shromážděna téměř celá vesnice. Ke druhé hodině přijíždí vůz s prostou rakví z Přečkovic, z márnice vynášejí druhou rakev. Ticho, slyšíš vlastní dech.
„Miserere mei” nese se hřbitovem. Všech se zmocňuje nesmírné pohnutí. A když zazněla slova prosté písně „Tam daleko, tam za mořem”, není jednoho oka suchého. Díváme se na poddůstoj­níka a žasneme. Na jeho tváři lesknou se mu slzy. Za ohromného dojetí přinášejí rakve k otevřenému rovu, modlitba, výkrop a proslov kněze, rakve poma­lu klesají… Do všeobecného vzlykotu zaznívá povel, třeskne čestná salva, rakve dosedají a pak…kytice, kvítí a zase kvítí…
Dojati a tiše hovořící účastníci se rozcházejí. K hloučku, v němž stojí starosta Václav Pešát, při­stupuje německý poddůstojník. Hovor zmlká, napětí. Zatčení? Ne. Podává ruku iniciátoru pohřbu a děkuje mu za jeho krásné vypravení. Teď teprve chápeme jeho slzy. Padli mu tři synové a sám, až padne, chce být důstojně pochován…
htmlText_B7DBB984_9C64_088A_41DC_B07E01A58245.html =
B-17G Flying Fortress, sériové číslo (S/N) 42-97159, „Tail End Charlie“, 20. bombardovací peruť, 2. bombardovací skupina
Místo dopadu: Přečkovice, Česká republika
Během útoku začalo letounu hořet křídlo, a protože hrozilo nebezpečí výbuchu palivových nádrží, vydal velitel rozkaz k opuštění letounu. Dva členové posádky v boji zahynuli, ostatním se podařilo vyskočit a pomocí padáku si zachránit život. Šest letců bylo zajato, dva byli pohřbeni v Rudicích a dvěma se podařilo uniknout zajetí. Zadní střelec S/Sgt. Robert Donahue utekl na Slovensko, odkud byl dne 17. září z povstaleckého letiště Tri Duby evakuován zpět do Itálie. Levého bočního střelce S/Sgt. Josepha E. Sallingse v lese nalezla a do konce války ve svém domě v Přečkovicích úspěšně ukrývala rodina Pešátů.
Létající pevnost přezdívaná „Tail End Charlie“ byla velitelským letounem 20. perutě. Při útoku stí­hačů byla zasažena pravá polovina jeho křídla, které začalo hořet. Hrozil výbuch hlavní palivové nádrže v křídle, a proto vydal velitel letounu William S. Tune rozkaz k opuštění letadla. V následující útočné vlně zasáhly letoun další střely ze zbraní německých stí­hacích letounů a pravděpodobně smrtelně zranily spodního střelce Josepha Marinella. Pravý boční stře­lec Joseph P. Owsianik, který byl zároveň určen jako kameraman a měl pořídit záběry po bombardování, chtěl vyskočit přes pumovnici. V ní však stále byly zavěšené bomby. Vrátil se do zadní části letounu, kde se druhý boční střelec Joseph E. Sallings snažil otevřít nouzový východ, kterým nakonec Owsianik vyskočil, záhy na to následovaný levým bočním střelcem Josephem E. Sallingsem, zad­ním střelcem Robertem D. Donahuem a radiooperátorem Robertem R. Kirs­chem.
V přední části letounu Tail End Charlie byla situace ještě obtížnější. Zraněný mechanik Thomas C. Coogan se pokoušel ručním způsobem uvolnit pumovnici a odhodit bomby. Po výbu­chu dalšího granátu v pilotní kabině upadl první pilot Tune do bezvědo­mí. Coogan s navigátorem Loy A. Dickinsonem mu navlekli padák a uvolněnou pumovnicí jej vyhodili do volného prostoru. Druhý pilot Francis W. Flynn se, ač zraněn, dostal sám z letounu otevřenými dveřmi pumovnice. Ve spodní věži zůstal uvězněný spodní střelec Marinello. Bombometčík Russel W. Meyrick byl při následné explozi vymrštěn z neřízeného le­tounu. Ten se cestou k zemi roztrhl na několik částí. Trup dopadl do lesa Jehličná u Přečkovic, část kabiny skončila v lese poblíž Přečkovic u Zbožínkovy hájen­ky, křídla s motory a podvozkem dopadla na louku u silnice spojující Přečkovice a Rudice a další části na pole u Rudic.
V poválečných letech se badatelům a Loy Dickin­sonovi podařilo získat svědectví všech přeživších let­ců z letounu Tail End Charlie. Je v nich řada zajíma­vých momentů.
William S. Tune
Velitel letounu a celé 20. perutě nadporučík William S. Tune se při volném pádu v ledovém vzdu­chu naštěstí probral a stihl padák včas otevřít. Dopadl se zlomenou nohou na zem v lese nad Luhačovicemi, odkud jej mladíci, kteří ho našli, přenesli do Luhačo­vic. Využili přitom letcova padáku. Zraněného Tuna umístili do hotelu Palace, kde mu poskytli první ošetření.
Němci později nadporučíka Tuna pravděpodobně převezli nejprve do Vizovic nebo Zlína, kde se setká­vá se zajatými letci, sestřelenými u Kašavy a Liptá­lu, a poté do kroměřížské nemocnice. Tady jej 31. srpna přeložili do sanitky, kde již byl Francis Flynn a Thomas Coogan. Společně je přepravili do nemoc­nice v Brně. Po vyléčení byli všichni přesunutí do za­jateckých táborů.
Tune:
„Abych se dostal do nemocni­ce, museli mne nést městečkem. (Pozn. autorů - byly to Luhačovice)
Když mě nesli okolo hospod, vždy někdo, o němž jsem si myslel, že je majitelem, vyběhl na ulici se sklenicí vodky nebo whisky a snažil se ji do mne vlít. Pokaždé, když jsme se k nějaké hospodě přiblížili, další muž s čerstvou skleničkou mne chtěl přimět k pití. Kdybych nebyl tak těžce zraněný, bylo by to docela legrační. Musela to být další půl míle cesty k nemocnici, aspoň se mi to tak zdá.
Loy A. Dickinson
O osudu Loye A. Dickinsona, navigátora letounu Tail End, se toho ví snad nejvíce, protože opakovaně navštěvoval Slavičín a zúčastnil se řady vzpomínko­vých akcí k Letecké bitvě nad Bílými Karpaty. Poprvé sem zavítal už v roce 1984.
Při tragické misi z 29. srpna 1944 byl přeřazen ze své původní posádky v letounu č. 42-107118, které­mu velel poručík Garland, do posádky poručíka Tuna a byl určen jako hlavní navigátor 20. perutě. Po zá­sahu jejich bombardéru vyskočil z hořícího stroje s ostatními členy posádky padákem a pomalu se sná­šel k zemi. Byl poměrný klid, nikdo po něm nestřílel. Dopadl do lesa nedaleko samoty Kaková u Rudimova, kde ho našli dva chlapci Miroslav Hrubý a Rostislav Chmela z Rudimova. Jeho padák a teplé svrchní boty schovali pod kameny, letce ukryli v blízké sušírně na ovoce. Večer pro něj přišel Mojmír Bača, který bydlel s rodiči na zmíněné samotě, zavedl ho k nim domů a dali mu najíst. Jeho otec spolupracoval s od­bojem a dům na Kakové býval často místem setká­ní odbojářů. Nikdo z Čechů neuměl anglicky, a tak nebylo možné se s letcem dohovořit. Proto přivedli z Petrůvky pana Františka Kovaříka, který dříve pra­coval v Americe a uměl anglicky. Již před tím se se­tkal s Owsianikem, jak se o tom zmiňujeme v dalším textu.
Rozmluvili mu jeho úmysl odejít na Slovensko. Letci byli totiž před startem informováni o tom, že pro sestřelené letce je situace v tehdy ještě samo­statném Slovenském štátě bezpečnější. Proto měli snahu se tam po seskoku na zem dostat.
Mé vzpomínky na následující den jsou již velmi dobré, můj šok byl již překonán. Byl jsem živ, ne­zraněn a cítil jsem se velmi šťastný. Ráno po snídani jsem projevil snahu přejít na vcelku nedaleké Slo­vensko. Pak jsme se ale dozvěděli, že Němci patrně ví o tom, že jsem u Bačů. Ihned jsem svým hostite­lům řekl, že jsou v nebezpečí, pokud mne schovávají, protože je v okolí mnoho německých vojáků hledají­cích Američany.
Byl jsem naivní mladý devatenáctiletý hoch, tak­že jsem opustil jejich dům podle svého uvážení a šel jsem po silnici vzdát se Němcům (doprovázel ho syn pana Bači Mojmír). Cestou jsem potkal dva muže, je­den měl uniformu místní policie (Pozn. autorů – byl to četnický strážmistr Bohuslav Němec), druhý tlačil kolo, které mělo krásnou pokrývku sedla. Anglicky neuměli, ale naznačili mi, abych šel s nimi.
Když jsme přišli na policejní stanici, seznámil jsem se s dalším policistou. Chtěli vědět, kolik je mi let, kde v USA žiji a kde mám pistoli. K jejich překva­pení jsem zbraň neměl. Potom mne předali němec­kým vojákům, kteří mne odvedli do jejich kasáren. Dali mi mísu chutné, husté polévky. Další den mne převezli vlakem do Brna a do Vídně, kde jsem byl sedm dnů v samovazbě a dvakrát vyslýchán.“
Dickinson tedy přespal u Bačů a ráno se rozhodl raději dobrovolně odejít pěšky do Slavičína, kde se ohlásil na četnické stanici. Tam podle zprávy teh­dejšího strážmistra Štyckého ve vhodném okamžiku na nástěnných mapách ukázal místa, odkud letadla startovala, Ostravu jako cíl bombardování i Kalifor­nii, odkud pochází. Na četnickou stanici si pro něj přišli Němci z kasáren, dali mu najíst pro něj prý velmi exotické jídlo „eintopf“ a pak ho samotného (o dalších letcích nevěděl) odvezli do Vídně a poz­ději do výslechové centra Oberursel poblíž Wiesba­denu. Odtud byl po několikadenních výsleších odve­zen do tábora pro zajaté americké letce Stalag Luft I na břehu Baltského moře.
Robert D. Donahue
Letcům z letounu Tail End Charlie byly přichystány rozmanité osudy a dvěma z nich se podařilo uniknout ze spárů smrti a vyhnout se i německému zajetí.
Doslova „dobrodružný“ příběh potkal zadní­ho střelce S/Sgt Roberta Donahue. Dopadl na zem na poli u Petrůvky v trati Janoše. Poblíž pracova­ly dvě osoby na poli. Zamával jim. Oni mu pozdrav opětovali. Když začal smotávat padák, všiml si mno­ha lidí, kteří se k němu rozběhli. Protože nevěděl, o koho se jedná a jaké mají úmysly, uchopil padák pod paži a předstíraje klid odešel k blízkému lesu, kde se však dal do usilovného běhu. Po chvilce zasta­vil, schoval padák a znovu se rozběhl. Po několika mi­nutách běhu se schoval v hustém křoví a počkal, až se několik vytrvalých pronásledovatelů vzdálí. V úkrytu ležel několik hodin. Podle mapy a kompasu, které byly součástí záchranného balíčku, se vydal směrem na jihovýchod. Donahue měl štěstí. Přes složitou si­tuaci vzniklou vypuknutím Slovenského povstání se s pomocí několika Slováků dostal až do Banské Bystri­ce, odkud dne 17. září 1944 odletěl z povstaleckého letiště Tri Duby společně s dalšími americkými letci na palubě letounů B-17 zpět do Itálie.
Joseph E. Sallings
Příběh levého bočního střelce Josepha E. Salling­se, který po seskoku na padáku přistál na okraji lesa poblíž Přečkovic a byl až do konce války ukrývaný u rodiny Pešátů v Přečkovicích.
Joseph Marinello Jr.
Spodní střelec Sgt. Joseph Marinello Jr. byl po ně­meckém útoku patrně smrtelně zraněn a dopadl na zem zaklíněný ve spodní střelecké věži trupu le­tounu, který se zřítil na zem do lesa zvaného Jehličná v katastru obce Přečkovice. V podvečer nalezli letco­vo tělo tamní obyvatelé, v čele s paní Marií Křiván­kovou, kteří se vraceli přes les do vesnice z obhlídky trosek letadla. Na provizorně zhotovených nosítkách přenesli ostatky do hasičské zbrojnice v obci a o ná­lezu mrtvého letce informovali starostu obce Fran­tiška Frajta. Následující den zhotovil místní truhlář Alois Pešát rakev, do které věnovala Marie Křiván­ková bílé ložní prádlo a v Bojkovicích koupila smu­teční svíce. Se svojí přítelkyní Olgou Baťovou se pak postarala i o smuteční květinovou výzdobu. Dne 31. srpna obě mladé ženy doprovodily rakev, převáženou na voze s koňským potahem na rudický hřbitov, kde společně s ním byl důstojně pohřben i poručík Russel W. Meyrick. A to včetně vojenských poct přítomných německých vojáků. O pohřbu na rudickém hřbitově více ve IV. kapitole této knihy.
Na památku tragické události a padlého letce zů­stal Marii Křivánkové křížek, který měl letec na krku. Padesát let jej opatrovala. U příležitosti vzpomínko­vých oslav v roce 1994, kterých se zúčastnilo i něko­lik bývalých amerických letců, předala křížek Willia­movi Tuneovi a požádala ho, aby talisman odevzdal letcově rodině. Tune jej poslal Josephu Owsianikovi, který bydlel nejblíže k Brooklynu, odkud Joe Mari­nello pocházel. Zde se podařilo kontaktovat sestru padlého letce. Ta však pozůstalost po svém bratrovi odmítla a křížek zůstal u Joe Owsianika.
Russel W. Meyrick
Podle výpovědí některých členů posádky zahynul bombometčík Russell W. Meyrick po zásazích střela­mi již na palubě. Zcela konkrétně o tom vypověděl seržant Coogan: „…Stál jsem vedle bombometčíka v okamžiku, kdy ho zasáhly dvacetimilimetrové stře­ly….“ Exploze letounu vyvrhla jeho tělo do volného prostoru a to dopadlo na katastr obce Rudice do míst zvaných Kozojedy. Ještě týž den odpoledne našli tělo místní obyvatelé a přenesli je do márnice rudického hřbitova, kde byl 31. srpna 1944 pohřben.
Odlišný pohřeb amerických letců se konal na hřbitově v Rudicích. Němečtí vojáci se chovali korektně, na počest padlých dokonce vystřelili tři salvy z pušek, dovolili smuteční projevy i zpěv a ky­tice. Dochoval se článek Pohřeb amerických letců, Uherskobrodský zpravodaj č. 25, čtvrtek 20. září 1945:
31. srpna m. r. zrána dostavil se do Rudic němec­ký poddůstojník se dvěma muži a nařídil, aby do 10. hod. dopoledne byli pochováni, letci, zahynulí v le­teckém souboji. Na otázku, jak si představuje po­hřbení, slyšíme odpověď, jíž se nám nechce věřit: „Vše co patří k důstojnému pohřbu!”…
Nádherné letní odpoledne. Na hřbitově je již shromážděna téměř celá vesnice. Ke druhé hodině přijíždí vůz s prostou rakví z Přečkovic, z márnice vynášejí druhou rakev. Ticho, slyšíš vlastní dech.
„Miserere mei” nese se hřbitovem. Všech se zmocňuje nesmírné pohnutí. A když zazněla slova prosté písně „Tam daleko, tam za mořem”, není jednoho oka suchého. Díváme se na poddůstoj­níka a žasneme. Na jeho tváři lesknou se mu slzy. Za ohromného dojetí přinášejí rakve k otevřenému rovu, modlitba, výkrop a proslov kněze, rakve poma­lu klesají… Do všeobecného vzlykotu zaznívá povel, třeskne čestná salva, rakve dosedají a pak…kytice, kvítí a zase kvítí…
Dojati a tiše hovořící účastníci se rozcházejí. K hloučku, v němž stojí starosta Václav Pešát, při­stupuje německý poddůstojník. Hovor zmlká, napětí. Zatčení? Ne. Podává ruku iniciátoru pohřbu a děkuje mu za jeho krásné vypravení. Teď teprve chápeme jeho slzy. Padli mu tři synové a sám, až padne, chce být důstojně pochován…
htmlText_B1344F1B_9C24_09BE_41D8_59A237BE74E3.html =
B-17G Flying Fortress, výrobné číslo (S/N) 42-31473,
„My Baby“, 20. bombardovacia peruť, 2. bombardovacia skupina
Miesto dopadu: Nová Bošáca, Slovensko
Išlo o jediné lietadlo z 2. bombardovacej skupiny, ktoré sa zrútilo ešte na území Slovenska, a to v lokalite Predpoloma, ktorá je dnes súčasťou Novej Bošáce.
Prvým cieľom nemeckého útoku sa stala lietajúca pevnosť č. 473 „My Baby“, letiaca na ľavej strane formácie 20. perute. Strely zasiahli lietadlo do strednej časti trupu a motorov, ktoré začali horieť. Požiar, podporovaný kyslíkom unikajúcim z poškodených kyslíkových fliaš, sa postupne rozšíril do pilotnej kabíny aj priestoru pumovnice, z ktorej sa bombometčík márne pokúšal odhodiť bomby, aby uvoľnil letcom priestor na opustenie už strateného stroja.
Hneď pri prvej nemeckej salve zahynul spodný strelec. Zadný strelec bol ťažko zranený. Granát, ktorý explodoval, vytrhol v trupe veľký otvor a usmrtil radistu, ktorý sa v tom čase nachádzal pri guľomete v hornej veži, ako aj oboch bočných strelcov. Zásahy utrpeli aj výškové stabilizátory, a tak lietadlo, ktorého tri motory boli v plameňoch, začalo rýchlo klesať. Ďalší granát zapálil palubnú dosku aj kombinézu druhého pilota. Výbuch omráčil palubného mechanika, ktorý spadol na podlahu pilotnej kabíny.
V bezvýchodiskovej situácii vydal prvý pilot rozkaz na opustenie lietadla. Zranený druhý pilot sa silou vôle zdvihol zo sedačky a presúval sa k bočnému núdzovému východu, odkiaľ mu bombometčík spolu s predným strelcom pomohli vyskočiť, aby ho vzápätí nasledovali.
Z lietadla sa podarilo vyskočiť piatim letcom a krátko po ich výskoku lietadlo explodovalo. Päť členov posádky zahynulo pri páde stroja, štyria z nich boli pochovaní v Novej Bošáci na Slovensku a jeden v Slavičíne. Dňa 2. septembra následkom ťažkých zranení a popálenín zomrel v nemocnici v Brne šiesty člen posádky – druhý pilot 2/Lt. Harold W. Helveston, kde bol aj pochovaný.
Na posledné okamihy svojho lietadla spomínal po rokoch McCloskey takto:
„Naša peruť letela v ten deň na štvrtej pozícii v zadnom rohu formácie. Mojím druhým pilotom bol poručík Helveston ako náhradník. Bola to len jeho druhá misia. Nemali sme so sebou navigátora, na jeho mieste bol ako predný strelec Sgt. John Curran.
Všetko sa začalo tým, že palubný mechanik Sgt. Jones vypadol zo svojej streleckej veže a nehýbal sa. V tom čase už okolo nás svišťali projektily a vybuchovali granáty. Potom začali horieť tri motory, palubná doska, kyslíkové nádrže – skrátka všetko. Lietadlo prešlo do plochej vývrtky a klesli sme z výšky 8 200 metrov na 3 600 metrov.
Bombometčík sa pokúšal odhodiť bomby, ale systém nefungoval a pumovnica bola v plameňoch. Väčšina systémov lietadla, vrátane autopilota, prestala fungovať a ručné riadenie bolo vážne narušené. V prevádzke zostal len jeden motor. Jediné, čo sa zdalo byť funkčné, bolo spojenie. Videli sme, že situácia je beznádejná. Vydal som rozkaz na opustenie lietadla a každý mi rozkaz potvrdil.
Keďže pumovnica horela, všetci v prednej časti a pilotnej sekcii museli použiť predný núdzový východ. Hneď ako sme s Helvestonom opustili riadenie, bombardér prešiel do vývrtky. Pokúšal som sa pomôcť Jonesovi, ale v tej vývrtke to bolo veľmi ťažké. Napokon sa nám predsa len podarilo dostať k núdzovému východu a obaja sme z lietadla vyskočili.“
Výpovede očitých svedkov leteckej bitky z 29. augusta 1944
(obaja z Bošáckej doliny)
Ľudovít Košnár:
V ten deň bolo pomerne pekné počasie, keď sa na južnej oblohe objavila celá letka amerických bombardérov. Leteli priamo nad územím Novej Bošáce smerom na sever k hraniciam s Moravou. Zrazu sa na oblohe objavili nemecké stíhačky a začali na americké lietadlá útočiť. Okolo lietadiel bolo vidieť len malé obláčiky dymu. Jedno americké lietadlo dostalo priamy zásah, vo vzduchu opísalo veľké písmeno C, začalo horieť a zrútilo sa na zem.
Potom letku dobehli americké stíhačky, ktoré ju mali chrániť, a nemecké lietadlá sa rozprchli. Leteli veľmi nízko nad zemou, aby využili prirodzené krytie dolín a terénu. Následne všetky lietadlá zmizli za kopcami nad Vyškovcom na moravskej strane.
Spolu s bratom sme sa vybrali na miesto havárie lietadla. Dopadlo v hlbokom lese, asi 4–5 km od nás. Peši nám cesta trvala viac než hodinu. Už niekoľko stoviek metrov pred miestom pádu sme našli nevybuchnuté bomby, ktoré malo lietadlo naložené. Po ceste sme stretli nemecké pohraničné hliadky, ktoré hľadali živých amerických letcov, čo pád prežili. Mŕtvych letcov ľudia zniesli do dediny, uložili ich do stodoly u susedov a neskôr ich pochovali na miestnom cintoríne.
Na miesto pádu lietadla som sa ešte niekoľkokrát vrátil a pozbieral som niektoré časti havarovaného stroja. Niečo mám dodnes doma, väčšinu som však daroval zberateľom a záujemcom o tieto historické predmety. Na pamätníku na cintoríne bola umiestnená pôvodná vrtuľa s prestreleným listom, no tá už, žiaľ, zmizla.
Irena Juráčková:
Vtedy som mala 9 rokov. Bol pekný slnečný deň. Mama so sestrou išli trhať konope na pole smerom na Predpolomu. Ja som zostala doma strážiť sestrinu päťmesačnú dcérku, ktorá spala v kolíske. Hrala som sa na dvore, keď som začula hukot lietadiel. V tom čase to nebolo nič výnimočné. No potom som začula aj streľbu, videla záblesky a rozpad lietadla nad poľom, kde pracovala mama so sestrou.
K nám pribehol sused, no keď uvidel tú hrôzu, radšej sa šiel skryť a mňa nechal samu. Zo strachu o mamu, sestru a spiace dieťa, ktoré som sa bála zobudiť a ísť sa tiež niekam ukryť, som zostala ako prikovaná k zemi a plakala som.
Najhoršia bola myšlienka, čo budem robiť s malou neterou, ak by mamu a sestru zabili. Vzdušný boj sa mi zdal strašne blízko. Úľava prišla až vtedy, keď sa na dvore objavili živé a zdravé. Aj ony sledovali tie hrozné výjavy a až neskôr si uvedomili, ako som sa asi cítila sama doma.
Táto hrozná udalosť, ktorú som vtedy prežila, mi zostane v pamäti až do smrti.
htmlText_B47203F1_9C24_188A_41DC_E26A3F7CC948.html =
B-17G Flying Fortress, výrobné číslo (S/N) 42-31473,
„My Baby“, 20. bombardovacia peruť, 2. bombardovacia skupina
Miesto dopadu: Nová Bošáca, Slovensko
Išlo o jediné lietadlo z 2. bombardovacej skupiny, ktoré sa zrútilo ešte na území Slovenska, a to v lokalite Predpoloma, ktorá je dnes súčasťou Novej Bošáce.
Prvým cieľom nemeckého útoku sa stala lietajúca pevnosť č. 473 „My Baby“, letiaca na ľavej strane formácie 20. perute. Strely zasiahli lietadlo do strednej časti trupu a motorov, ktoré začali horieť. Požiar, podporovaný kyslíkom unikajúcim z poškodených kyslíkových fliaš, sa postupne rozšíril do pilotnej kabíny aj priestoru pumovnice, z ktorej sa bombometčík márne pokúšal odhodiť bomby, aby uvoľnil letcom priestor na opustenie už strateného stroja.
Hneď pri prvej nemeckej salve zahynul spodný strelec. Zadný strelec bol ťažko zranený. Granát, ktorý explodoval, vytrhol v trupe veľký otvor a usmrtil radistu, ktorý sa v tom čase nachádzal pri guľomete v hornej veži, ako aj oboch bočných strelcov. Zásahy utrpeli aj výškové stabilizátory, a tak lietadlo, ktorého tri motory boli v plameňoch, začalo rýchlo klesať. Ďalší granát zapálil palubnú dosku aj kombinézu druhého pilota. Výbuch omráčil palubného mechanika, ktorý spadol na podlahu pilotnej kabíny.
V bezvýchodiskovej situácii vydal prvý pilot rozkaz na opustenie lietadla. Zranený druhý pilot sa silou vôle zdvihol zo sedačky a presúval sa k bočnému núdzovému východu, odkiaľ mu bombometčík spolu s predným strelcom pomohli vyskočiť, aby ho vzápätí nasledovali.
Z lietadla sa podarilo vyskočiť piatim letcom a krátko po ich výskoku lietadlo explodovalo. Päť členov posádky zahynulo pri páde stroja, štyria z nich boli pochovaní v Novej Bošáci na Slovensku a jeden v Slavičíne. Dňa 2. septembra následkom ťažkých zranení a popálenín zomrel v nemocnici v Brne šiesty člen posádky – druhý pilot 2/Lt. Harold W. Helveston, kde bol aj pochovaný.
Na posledné okamihy svojho lietadla spomínal po rokoch McCloskey takto:
„Naša peruť letela v ten deň na štvrtej pozícii v zadnom rohu formácie. Mojím druhým pilotom bol poručík Helveston ako náhradník. Bola to len jeho druhá misia. Nemali sme so sebou navigátora, na jeho mieste bol ako predný strelec Sgt. John Curran.
Všetko sa začalo tým, že palubný mechanik Sgt. Jones vypadol zo svojej streleckej veže a nehýbal sa. V tom čase už okolo nás svišťali projektily a vybuchovali granáty. Potom začali horieť tri motory, palubná doska, kyslíkové nádrže – skrátka všetko. Lietadlo prešlo do plochej vývrtky a klesli sme z výšky 8 200 metrov na 3 600 metrov.
Bombometčík sa pokúšal odhodiť bomby, ale systém nefungoval a pumovnica bola v plameňoch. Väčšina systémov lietadla, vrátane autopilota, prestala fungovať a ručné riadenie bolo vážne narušené. V prevádzke zostal len jeden motor. Jediné, čo sa zdalo byť funkčné, bolo spojenie. Videli sme, že situácia je beznádejná. Vydal som rozkaz na opustenie lietadla a každý mi rozkaz potvrdil.
Keďže pumovnica horela, všetci v prednej časti a pilotnej sekcii museli použiť predný núdzový východ. Hneď ako sme s Helvestonom opustili riadenie, bombardér prešiel do vývrtky. Pokúšal som sa pomôcť Jonesovi, ale v tej vývrtke to bolo veľmi ťažké. Napokon sa nám predsa len podarilo dostať k núdzovému východu a obaja sme z lietadla vyskočili.“
Výpovede očitých svedkov leteckej bitky z 29. augusta 1944
(obaja z Bošáckej doliny)
Ľudovít Košnár:
V ten deň bolo pomerne pekné počasie, keď sa na južnej oblohe objavila celá letka amerických bombardérov. Leteli priamo nad územím Novej Bošáce smerom na sever k hraniciam s Moravou. Zrazu sa na oblohe objavili nemecké stíhačky a začali na americké lietadlá útočiť. Okolo lietadiel bolo vidieť len malé obláčiky dymu. Jedno americké lietadlo dostalo priamy zásah, vo vzduchu opísalo veľké písmeno C, začalo horieť a zrútilo sa na zem.
Potom letku dobehli americké stíhačky, ktoré ju mali chrániť, a nemecké lietadlá sa rozprchli. Leteli veľmi nízko nad zemou, aby využili prirodzené krytie dolín a terénu. Následne všetky lietadlá zmizli za kopcami nad Vyškovcom na moravskej strane.
Spolu s bratom sme sa vybrali na miesto havárie lietadla. Dopadlo v hlbokom lese, asi 4–5 km od nás. Peši nám cesta trvala viac než hodinu. Už niekoľko stoviek metrov pred miestom pádu sme našli nevybuchnuté bomby, ktoré malo lietadlo naložené. Po ceste sme stretli nemecké pohraničné hliadky, ktoré hľadali živých amerických letcov, čo pád prežili. Mŕtvych letcov ľudia zniesli do dediny, uložili ich do stodoly u susedov a neskôr ich pochovali na miestnom cintoríne.
Na miesto pádu lietadla som sa ešte niekoľkokrát vrátil a pozbieral som niektoré časti havarovaného stroja. Niečo mám dodnes doma, väčšinu som však daroval zberateľom a záujemcom o tieto historické predmety. Na pamätníku na cintoríne bola umiestnená pôvodná vrtuľa s prestreleným listom, no tá už, žiaľ, zmizla.
Irena Juráčková:
Vtedy som mala 9 rokov. Bol pekný slnečný deň. Mama so sestrou išli trhať konope na pole smerom na Predpolomu. Ja som zostala doma strážiť sestrinu päťmesačnú dcérku, ktorá spala v kolíske. Hrala som sa na dvore, keď som začula hukot lietadiel. V tom čase to nebolo nič výnimočné. No potom som začula aj streľbu, videla záblesky a rozpad lietadla nad poľom, kde pracovala mama so sestrou.
K nám pribehol sused, no keď uvidel tú hrôzu, radšej sa šiel skryť a mňa nechal samu. Zo strachu o mamu, sestru a spiace dieťa, ktoré som sa bála zobudiť a ísť sa tiež niekam ukryť, som zostala ako prikovaná k zemi a plakala som.
Najhoršia bola myšlienka, čo budem robiť s malou neterou, ak by mamu a sestru zabili. Vzdušný boj sa mi zdal strašne blízko. Úľava prišla až vtedy, keď sa na dvore objavili živé a zdravé. Aj ony sledovali tie hrozné výjavy a až neskôr si uvedomili, ako som sa asi cítila sama doma.
Táto hrozná udalosť, ktorú som vtedy prežila, mi zostane v pamäti až do smrti.
htmlText_B4146DCC_9C2C_089A_41D2_58103FB8FD35.html =
B-17G Flying Fortress, výrobné číslo (S/N) 42-31885,
„Lovely Ladies“, 20. bombardovacia peruť, 2. bombardovacia skupina
Miesto dopadu: Vyškovec, Česká republika
Úplne posledné lietadlo uzatvárajúce formáciu bolo zasiahnuté sústredenou paľbou nepriateľských stíhačiek a krátko nato explodovalo. Skaza lietadla bola taká rýchla, že sa zachránil iba jeden jediný letec – navigátor 2/Lt. Charles McVey. Podarilo sa mu prejsť na Slovensko, kde bol však o dva dni neskôr zajatý a zvyšok vojny strávil v zajateckom tábore. Zvyšných deväť letcov (z ktorých Nemci dokázali identifikovať iba štyroch) bolo pochovaných v Slavičíne.
Lietadlo č. 885 „Lovely Ladies“ patrilo medzi prvé napadnuté stroje. Letelo v celom zväze ako úplne posledné. Za ním už mali byť sprievodné stíhačky. A na chvoste tohto lietadla sedel posledný muž – zadný strelec, seržant Fitch. Práve on ako prvý uvidel blížiace sa stíhacie lietadlá, on sa ako prvý zaradoval, že majú bezpečný sprievod, a on, bez toho, aby si uvedomil, čo sa okolo neho deje, dostal prvý zásah skôr, než pochopil, že lietadlá približujúce sa k ich peruti prinášajú smrť.
A zatiaľ čo jeho nehybné telo viselo na nepohodlnom sedadle cez rukoväte guľometov, jeho duša strieľala o sto šesť na útočiace lietadlá neexistujúcimi strelami, ktoré v jeho hasnúcej mysli zasahovali trupy nemeckých stíhačiek. Keď stroje so žltými nosmi zmizli, zmrzačené lietadlo začalo krúžiť nad údolím, akoby na strmých svahoch hľadalo miesto posledného odpočinku pre mŕtveho seržanta a jeho osem kamarátov.
Zatiaľ čo strelec umieral a ďalšie strely prerážali trup lietajúcej pevnosti, ktorá už dávno nechránila formáciu zozadu, nieslo sa trupom lietadla pre mnohých už márne volanie kapitána:
„Vyskočte! Vyskočte!“
Kdesi vpredu si navigátor, ktorý zo seba strhol protiflakovú vestu a prilbu, horúčkovito zapínal padák. Ďalší dvaja muži sa snažili otvoriť núdzový východ, no tlak vzduchu, spôsobený tým, že lietadlo po ďalšom nemilosrdne presnom zásahu tridsaťmilimetrových granátov prešlo do vývrtky, im to nedovolil.
Navigátor Charles McVey sa len s veľkou námahou predieral k núdzovému východu z prednej kabíny, pričom ho gravitačná sila padajúceho stroja tlačila späť do trupu. Keď sa mu konečne podarilo dostať k otvoru, ktorý projektily z útočiacich lietadiel prerazili v plexiskle, lietadlo sa roztočilo a vo vývrtke smerovalo priamo k zemi. Práve to mu zachránilo život – prúdiaci vzduch ho, napoly omráčeného nedostatkom kyslíka, vytiahol z lietadla von a on ešte včas, aby sa mu otvoril padák, zatiahol za jeho šnúru a ako jediný z celej posádky prežil.
Lietadlo explodovalo vo vzduchu. Trup bez chvostových plôch sa zrútil na pole neďaleko školy. Horiace trosky dopadli na Šopíkovu samotu, ktorú zapálili. Ďalšia časť lietadla spadla v blízkosti Rapantovej samoty, kde tragédiu dodnes pripomína pomníček venovaný deviatim padlým letcom.
Charles McVey pristál na slovenskej strane hranice na okraji lesného porastu. Podarilo sa mu vyslobodiť z padáka zachyteného na strome a vydal sa juhovýchodným smerom. Na druhý deň sa stretol s bombometčíkom z lietadla „My Baby“, Willardom W. Netzleym. Oboch zadržala pohraničná hliadka a neskôr padli do nemeckého zajatia.
Navigátor Lt. Charles H. McVey, rodák z Chattanoogy v štáte Tennessee, opísal svoje zážitky takto:
„Od polovice júla 1944 do 29. augusta 1944 som bol zaradený v 15. leteckej armáde, 2. bombardovacej skupine, 20. bombardovacej peruti dislokovanej v talianskej Foggii. Počas tohto obdobia sme takmer každý deň lietali bombardovacie misie.
Mali sme zvyk obliekať si nepriestrelné protiflakové vesty a padáky až po dosiahnutí bodu I.P. (Initial Point), kde sa menil smer letu na konkrétny cieľ. Tam sa začínal samotný nálet.
Dňa 29. augusta sme práve dosiahli I.P. a obliekali si vesty aj padáky, keď nás zasiahla paľba takej intenzity, že lietadlo bolo okamžite vyradené z činnosti a pilot kričal do interkomu:
‚Bail out! Vyskočte!‘
Okamžite som uvoľnil šnúrku na protiflakovej veste a nechal ju spadnúť na podlahu. Pripol som si padák, strhol kyslíkovú masku a zostúpil asi dva schody k prednému únikovému poklopu. Pokúsil som sa otočiť kľukou, no lietadlo bolo vo vývrtke a tlak vzduchu zablokoval dvere.
Boli tam so mnou ďalší dvaja letci, ktorí sa snažili poklop vykopnúť. Tento východ bol určený pre päť mužov – oboch pilotov, strelca z hornej veže, navigátora a bombometčíka.
Po opustení lietadla som sa snažil nájsť koniec padákovej šnúry, no bez kyslíka a vo veľkej výške som strácal vedomie a netušil som, čo robím. Až keď som klesol nižšie, kde bolo viac kyslíka, vrátilo sa mi vedomie, šnúru som našiel a zatiahol za ňu.
Bol som už veľmi blízko zeme a videl som, že smerujem na veľkú čistinu medzi stromami. Nevedel som, či tam nie sú Nemci, a tak som zatiahol za ovládacie šnúry a bokom vkĺzol medzi stromy na okraji čistiny. V skutočnosti som pristál na veľkom strome, asi štyridsať stôp nad zemou.
Rozhúpal som sa, chytil hrubú vetvu a zišiel dolu. Mal som na sebe elektricky vyhrievanú kombinézu, plstené papuče a len jednu ťažkú leteckú gumovú galošu. Tú som zahodil. Očistil som si krv z tváre a hlavy a pokračoval ďalej.
Noc som prežil ukrytý pod kopou sena. Ráno som si zo záhradky vyhrabal dve surové zemiaky a zjedol ich. Cestou som si natrhal bobule a prechádzal sa lúkami a lesmi.
Sedliak ma uvidel a spoznal, že som spojenecký letec. Pozval ma do domu, kde mi jeho žena pripravila jedlo zo smaženého chlebového cesta zaliateho horúcim kozím mliekom.
Neskôr som stretol poručíka Willarda Netzleyho, bombometčíka z lietadla č. 473. Spolu nás zadržali slovenskí vojaci a odviedli do Drietomy, odkiaľ sme sa dostali do Trenčína.
Nemci tam čoskoro dorazili, znovu obsadili letisko a zatkli nás. Jeden z letcov – Robert Donahue – unikol a neskôr sa mu podarilo dostať späť do Talianska.“
htmlText_B49511D7_9C6C_38B6_41C6_704E3A80EEFE.html =
B-17G Flying Fortress, výrobné číslo (S/N) 42-32048, „Queen“, 20. bombardovacia peruť, 2. bombardovacia skupina
Miesto dopadu: Krhov, Česká republika
Po útoku lietadlo horelo a piloti sa snažili prudkým klesaním požiar uhasiť. Podľa výpovedí svedkov sa tesne pred dopadom stroja pri Krhove podarilo štyrom letcom vyskočiť, ale zrejme pre malú výšku výskoku sa im padáky neotvorili a títo letci zahynuli. Ešte predtým sa však podarilo vyskočiť druhému pilotovi F/O Irvingovi D. Thompsonovi, ktorý sa tak stal jediným zachráneným z tejto posádky. Následne padol do zajatia a putoval do zajateckého tábora, kde sa dožil konca vojny. Vzhľadom na miesto dopadu a na fakt, že letci zotrvali na palube až do posledných okamihov a vyskočili tesne pred dopadom stroja, nie je vylúčené, že sa pilot pokúšal o núdzové pristátie, ktoré však zmarila explózia lietadla. Deväť členov posádky bolo pochovaných na cintoríne v Slavičíne.
Osudy lietadla č. 42-32048 „Queen“ a jeho posádky po napadnutí nemeckými stíhačmi
O udalostiach na palube lietajúcej pevnosti prezývanej Queen, pilotovanej Jamesom A. Weilerom, máme najmenej informácií. Zachránil sa iba druhý pilot Irving D. Thompson, ktorého úplné svedectvo o posledných minútach na palube lietadla Queen sa nikdy nepodarilo získať. Na povojnovom stretnutí s rodinami ostatných zahynutých letcov o tejto udalosti nechcel hovoriť a pri debate to údajne psychicky nezvládol. Pokúsme sa teda zrekonštruovať záverečnú fázu letu zo spomienok pamätníkov, ktorí posledné okamihy sledovali.
Vieme, že Queen bola napadnutá rovnako ako ostatné stroje vo formácii asi o 10:41 hod. Ťažko ju poškodili štyri útočiace nemecké stíhačky Focke-Wulf Fw 190. Pri útoku bol zasiahnutý pravý vnútorný motor, z ktorého sa valil hustý čierny dym. Veliteľ lietadla previedol stroj do prudkého klesania v snahe uhasiť horiaci motor a zároveň ostro zmenil kurz na západ.
Pán Gabrhel zo Žítkovej opísal svoje spomienky nasledovne:
„Sedel som na dvore pod čerešňou a pozoroval prelietavajúce zväzy. Zrazu od Vyškovca preletela strmhlavým letom nemecká stíhačka, ktorá dopadla na stodolu Josefa Juračku. Po chvíli za touto stíhačkou z rovnakého smeru priletel nad Žítkovú bombardér, za ktorým zostával hustý čierny dym. Neustále naň útočili ďalšie nemecké stíhačky. Všade okolo nás dopadali strely z ich zbraní.“
František Salvet zo Bzovej sa viezol na bicykli domov z práce v bojkovickej zbrojovke. Keď bol v Krhove na ceste smerom do Bzovej, len niekoľko metrov od statku Františka Stáru, zazrel, ako z ľavej strany od kopca Lokov (kóta 738 m n. m.) priletel bombardér a práve naň zaútočila nemecká stíhačka. Išlo zrejme o najničivejší útok, ktorý dokončil skazu. Došlo k poškodeniu ľavej časti pilotnej kabíny, zadného stabilizátora a ďalších dôležitých častí lietadla. Letci ešte stihli salvou odhodiť časť bômb z pumovnice. Tie dopadli do lesného porastu v časti Kruhy, asi dva kilometre východne od miesta dopadu bombardéra (dodnes je v teréne viditeľných deväť kráterov).
Pri explózii v pilotnej kabíne bol Thompson pravdepodobne zranený na ľavej nohe, prepol riadenie na autopilota a dal signál na okamžité opustenie paluby. Potom sa presunul k pumovnici a vyskočil. Bombardér bol naďalej ostreľovaný nemeckou stíhačkou. V tejto fáze letu mu odpadol ľavý stabilizátor a definitívne tak prestal byť akokoľvek ovládateľný a začal sa nakláňať doľava v dôsledku poškodenia ľavého krídla. Predtým, než došlo k jeho odtrhnutiu aj s dvoma motormi, stihli ešte vyskočiť ďalší štyria členovia posádky na padákoch. Nikto z nich však neprežil.
Na udalosť spomínala aj pani Polanská (rod. Křižková) zo Bzovej:
„Videla som, ako nemecká stíhačka neustále strieľala na mužov na padákoch. Jednému padák prestrelila, ten vyletel nahor a letec padal v kotrmelcoch k zemi.“
Bez ľavého krídla sa lietadlo naklonilo doľava a v špirále so zdvihnutým pravým krídlom dopadlo na pole statkára Františka Stáru na Vápeniciach, sedemsto päťdesiat metrov južne od Krhova. Počas niekoľkých minút explodovalo. Náramkové hodinky jedného z členov posádky, nájdené na mieste dopadu, sa zastavili o 10:50 hod. Explóziou vznikol desaťmetrový kráter, hlboký asi štyri metre. V dedine boli výbuchom poškodené strechy a rozbité okná na viacerých domoch.
Druhý pilot Irving D. Thompson pristál s pomocou padáka asi dva kilometre severovýchodne od miesta zrútenia bombardéra v časti Vrchy. Zostal visieť za vrchlík padáka na smrekovci. Zo stromu mu pomohli dvaja mladí muži z blízkych domov – Josef Hrnčář a Václav Volf. Odprevadili ho k potoku, kde si umyl krvácejúcu ranu na nohe. Naproti nim však už prichádzali na motocykli nemeckí vojaci slúžiaci na colnici v Krhove. Thompsona odviedli do dediny a neskôr s ním pokračovali pešo na veliteľstvo do Bojkovíc. Odtiaľ ho odviezli na sajdkáre do slavičínskych kasární. Cestou sa pre defekt krátko zastavili v Pitíne. Dňa 30. augusta 1944 bol prevezený do brnianskeho lazaretu s predpokladanou dobou liečenia štyri týždne. Spolu s ním tam boli hospitalizovaní letci z iných zostrelených lietadiel: Robert McCloskey, Francis W. Flynn, William S. Tune a Harold W. Helveston. Od 6. novembra sa jeho meno objavovalo už vo výsluchovom centre v Oberurseli a konečnou stanicou sa stal zajatecký tábor Stalag Luft I v nemeckom Barthu.
Situácia po dopade bombardéra
Na mieste dopadu sa nachádzali telá členov posádky. Niektoré z nich boli roztrhané na kusy po výbuchu zvyšných bômb, ktoré letci nestihli odhodiť.
Krátko po vojne sa rozbehla korešpondencia medzi niektorými pamätníkmi a rodinnými príslušníkmi letcov, ktorí pri Krhove zahynuli. Pani Julie Sýkorová z Krhova bola jednou z prvých osôb, ktoré napísali matke prvého pilota Jamesa Weilera, pani Nore C. Weilerovej.
htmlText_B77EC583_9C64_188E_41A9_D5CBD7206918.html =
B-17G Flying Fortress, výrobné číslo (S/N) 42-38096, „Big Time“, 20. bombardovacia peruť, 2. bombardovacia skupina
Miesto dopadu: Šanov, Česká republika
Lietadlo bolo pri útoku zasiahnuté raketou, stroj začal okamžite horieť a keďže sa požiar nepodarilo uhasiť, veliteľ vydal rozkaz na opustenie stroja. Niektorí letci už mali nasadené padáky, ale skôr než stihli vyskočiť, mohutná explózia roztrhla lietadlo na niekoľko častí. Zachránil sa iba veliteľ, 2/Lt. Thayne L. Thomas, ktorý po tom, čo ho výbuch vymrštil z lietadla, dokázal otvoriť padák a bezpečne pristál. Podarilo sa mu uniknúť na Slovensko, odkiaľ bol 17. septembra z povstaleckého letiska Tri Duby pri Banskej Bystrici evakuovaný späť do Talianska. Jedného zo zranených letcov, ktorý pristál na padáku a zostal visieť na strome, Nemci údajne zastrelili. Zahynuli aj ostatní letci, ktorí boli všetci pochovaní na cintoríne v Slavičíne.
Osudy lietadla č. 42-38096 „Big Time“ a jeho posádky po napadnutí nemeckými stíhačmi
Poručík Thayne L. Thomas, ktorý v ten deň velil lietadlu v pravej zadnej časti ich perute, sa narodil pod šťastnou hviezdou. Pri lete 29. augusta 1944 absolvoval svoju dvanástu misiu. Jeho lietadlo zasiahli už rakety z prvej salvy a zapálili motor naľavo od jeho kabíny. Ďalšie strely z kanónov a guľometov dokonali dielo skazy. Letci z posádky v zadnej časti lietadla boli mŕtvi alebo ťažko zranení. Výbuch v prednej časti zapálil kabínu a muži, hoci len ľahko zranení, sa v šoku zmätene pohybovali. Niektorí sa namiesto záchrany holého života – bez toho, aby si uvedomili bezvýchodiskovosť situácie – snažili hasiť požiar. Keď sa konečne spamätali a začali vnímať pilota, ktorý kričal do nefungujúceho interkomu, aby vyskočili, začali hľadať svoje padáky. Keď si ich palubný mechanik konečne pripol, otvoril dvere k pumovnici, aby varoval svojich druhov v zadnej časti stroja. V tom však mohutná explózia palivových nádrží roztrhla lietadlo na niekoľko častí.
Pilot Thayne L. Thomas, ktorého explózia vymrštila z trosiek, sa v chladnom vzduchu prebral k vedomiu. Konečne našiel záchranný krúžok, za ktorý trhol a otvoril tak padák. Ešte jeden muž po explózii zostal nažive a dokázal si, hoci ťažko zranený, padák otvoriť. Dopadol do lesa a zostal visieť na strome. Nemal však už dosť síl, aby sa z neho vyslobodil. Tak ho našli nemeckí vojaci a ich veliteľ ho, visiaceho vo vetvách, nemilosrdne zastrelil.
Ľahko zranený prvý pilot sa najprv stretol s pánom Šuráňom zo Šanova a jeho dcérou. Zaviedli ho k studničke, kde sa opláchol, vyzliekol si kombinézu a vyzul vysoké kožušinové topánky. Pri odchode smerom na východ dal Šuráňovej dcérke kúsok čokolády a potom sa vydal na Slovensko. Tu sa s pomocou slovenských občanov a partizánov dostal za niekoľko dní do Banskej Bystrice, ktorá bola v rukách povstalcov Slovenského národného povstania. Odtiaľ ho 17. septembra 1944 spolu s ďalšími spojeneckými letcami odviezli dve lietajúce pevnosti späť do Talianska. Bol tak jediným, kto z lietadla nazývaného Big Time prežil.
Svoj príbeh podrobne opísal v liste, ktorého originál je uložený v slavičínskom múzeu:
„Bolo neskoré popoludnie a ochladilo sa. Pokračoval som dolu svahom, obchádzkou som obišiel prízemný domček a vyhýbal som sa ľuďom. Večer druhého dňa som prišiel k rieke. Vyzul som si topánky a zviazal ich k sebe šnúrkami, mal som v úmysle zabaliť si aj kombinézu a spodný odev a preplávať rieku.
Keď som sa začal vyzliekať, začul som, že niekto prichádza. Kúsok za sebou som uvidel mladého muža. Hovoril mi niečo, ja som mu síce nerozumel, ale pochopil som jeho gestá, aby som nešiel cez rieku. Ukázal smerom k mostu a povedal slovo „deutsch“. Pochopil som, že most stráži nemecká hliadka, rieka sa volá Váh a neďaleké mesto je Trenčín. Znova som sa obul, odviedol ma medzi stromy, kde som mal čakať. On potom zbehol dole k väčšej budove a ja som zostal ukrytý v hustom kroví.
Po nejakej dobe vyšli z budovy nejakí ľudia a pozerali sa mojím smerom. Zostal som však schovaný, a tak ma hľadali a volali na mňa. Mal som pocit, že sú priateľskí, a preto som vyšiel z úkrytu. Ten mladík bol rád, že ma opäť vidí. Ako dôkaz, že som skutočne Američan, som im ukazoval svoj prsteň príslušníka amerického letectva.
V dome – bola to tehelňa (v Zamarovciach pri Trenčíne) – som zostal tri dni. Rodina, ktorá tam žila, sa o mňa obdivuhodne starala. Prichádzali za mnou aj iní ľudia, jeden z nich hovoril veľmi dobre po anglicky. Povedal mi veľa informácií a tiež to, že keby som tam zostal dlho, mali by z toho nepríjemnosti. Dohodli sme sa, že nájdu niekoho, kto mi umožní pokračovať ďalej, ale dovtedy musím čakať. Skoro ráno potom do tehelne prišli dvaja četníci, ktorí mali spojenie so slovenskou povstaleckou armádou. Cez most aj cez nemecké hliadky ma bez problémov previedli až do slovenských vojenských kasární, kde ma na noc ukryli.
Ráno prišli opäť tí dvaja četníci autom, naložili ma a vyrazili sme na východ. Bez problémov sme prešli niekoľkými nemeckými kontrolami, pričom ma vydávali za hluchonemého, ktorý ušiel z tábora a ktorého teraz vezú späť. Okolo poludnia sme prišli do malého mestečka na námestie. Tam o chvíľu naložili ešte jedného mladého muža, ktorý sa ustrašene rozhliadal a správal sa neistо. Bol to Robert Donahue, zadný strelec z vedúceho lietadla našej perute.
V noci sme spali v krásnej krajine v dome starších manželov, veľmi príjemných ľudí. Mali kontakty na partizánov a poskytovali potrebným pomoc. Krátko po našom odchode boli však, žiaľ, zatknutí.
Partizánska rozviedka už síce vedela, že sa organizuje náš odlet, ale nepovedali nám to. V nedeľu 17. septembra sme šli do cukrárne na hlavnej ulici a začuli sme nad mestom zvuk stíhačiek. Mysleli sme si, že sú to Nemci alebo Rusi, a potom sme uvideli, že sú to naše mustangy. Po hlavnej ulici išlo auto, trúbilo a hľadalo Američanov. Naskočili sme a odviezli nás na letisko Tri Duby, kde už čakali dve B-17 s bežiacimi motormi. Tie priviezli na Slovensko členov misie OSS vedených poručíkom Jamesom Holtom Greenom a plukovníka (ktorý striedal iného plukovníka – styčného dôstojníka ruských partizánov v povstaleckom priestore). Rýchlo sme nastúpili a odštartovali smerom na Bari.
Z letiska Tri Duby odleteli títo letci: Thayne L. Thomas, Robert D. Donahue, Clarence B. Jackson, spomínaný Čechoameričan Thomas a ďalších šesť amerických a austrálskych letcov.“
Uvedení letci, repatriovaní 17. septembra, boli zaviazaní mlčanlivosťou o všetkých okolnostiach návratu, keďže sa tejto akcie zúčastnili aj príslušníci tajných služieb. Ďalších šesť lietadiel B-17 zo špeciálnej 483. skupiny, ktorá bola súčasťou 5. bombardovacieho krídla, priletelo na letisko Tri Duby až 7. októbra. Priviezli vojenský a zdravotnícky materiál pre povstalcov a odviezli späť do Talianska zvyšných amerických letcov. Dve z doprovodných stíhačiek Mustang na letisku zostali – jedna havarovala a druhá mala poruchu motora. Ich pilotov odviezli spomenuté lietajúce pevnosti.
Thayne Thomas, narodený v roku 1922, po vojne ďalej slúžil v letectve, absolvoval kórejskú vojnu a po 23 rokoch vojenskej služby odišiel do výslužby v hodnosti podplukovníka na leteckej základni v Texase. Bol ženatý, mal dvoch synov a dve dcéry. Zomrel 6. júla 1996.
Časti lietadla sa zrútili na svah nad obcou Šanov a ďalej v okolitých lesoch smerom k osade Kochavec. Nemeckí vojaci, ktorí počas popoludnia zhromažďovali pozostatky mŕtvych letcov, sa pri tejto činnosti nechali fotografovať, takže sa z tohto miesta zachovalo veľké množstvo autentických snímok.
Zaujímavosť:
Michael J. Smith, pilot raketoplánu Challenger, ktorý 28. januára 1986 krátko po štarte explodoval a celá posádka pri tom zahynula, bol vzdialeným príbuzným druhého pilota B-17G „Big Time“ Carla S. Goodmana. Michaelova matka bola Carlova sesternica.
htmlText_B79F1FEA_9C7C_089E_41D5_50D45C05DC3E.html =
B-17G Flying Fortress, výrobné číslo (S/N) 42-38096, „Big Time“, 20. bombardovacia peruť, 2. bombardovacia skupina
Miesto dopadu: Šanov, Česká republika
Lietadlo bolo pri útoku zasiahnuté raketou, stroj začal okamžite horieť a keďže sa požiar nepodarilo uhasiť, veliteľ vydal rozkaz na opustenie stroja. Niektorí letci už mali nasadené padáky, ale skôr než stihli vyskočiť, mohutná explózia roztrhla lietadlo na niekoľko častí. Zachránil sa iba veliteľ, 2/Lt. Thayne L. Thomas, ktorý po tom, čo ho výbuch vymrštil z lietadla, dokázal otvoriť padák a bezpečne pristál. Podarilo sa mu uniknúť na Slovensko, odkiaľ bol 17. septembra z povstaleckého letiska Tri Duby pri Banskej Bystrici evakuovaný späť do Talianska. Jedného zo zranených letcov, ktorý pristál na padáku a zostal visieť na strome, Nemci údajne zastrelili. Zahynuli aj ostatní letci, ktorí boli všetci pochovaní na cintoríne v Slavičíne.
Osudy lietadla č. 42-38096 „Big Time“ a jeho posádky po napadnutí nemeckými stíhačmi
Poručík Thayne L. Thomas, ktorý v ten deň velil lietadlu v pravej zadnej časti ich perute, sa narodil pod šťastnou hviezdou. Pri lete 29. augusta 1944 absolvoval svoju dvanástu misiu. Jeho lietadlo zasiahli už rakety z prvej salvy a zapálili motor naľavo od jeho kabíny. Ďalšie strely z kanónov a guľometov dokonali dielo skazy. Letci z posádky v zadnej časti lietadla boli mŕtvi alebo ťažko zranení. Výbuch v prednej časti zapálil kabínu a muži, hoci len ľahko zranení, sa v šoku zmätene pohybovali. Niektorí sa namiesto záchrany holého života – bez toho, aby si uvedomili bezvýchodiskovosť situácie – snažili hasiť požiar. Keď sa konečne spamätali a začali vnímať pilota, ktorý kričal do nefungujúceho interkomu, aby vyskočili, začali hľadať svoje padáky. Keď si ich palubný mechanik konečne pripol, otvoril dvere k pumovnici, aby varoval svojich druhov v zadnej časti stroja. V tom však mohutná explózia palivových nádrží roztrhla lietadlo na niekoľko častí.
Pilot Thayne L. Thomas, ktorého explózia vymrštila z trosiek, sa v chladnom vzduchu prebral k vedomiu. Konečne našiel záchranný krúžok, za ktorý trhol a otvoril tak padák. Ešte jeden muž po explózii zostal nažive a dokázal si, hoci ťažko zranený, padák otvoriť. Dopadol do lesa a zostal visieť na strome. Nemal však už dosť síl, aby sa z neho vyslobodil. Tak ho našli nemeckí vojaci a ich veliteľ ho, visiaceho vo vetvách, nemilosrdne zastrelil.
Ľahko zranený prvý pilot sa najprv stretol s pánom Šuráňom zo Šanova a jeho dcérou. Zaviedli ho k studničke, kde sa opláchol, vyzliekol si kombinézu a vyzul vysoké kožušinové topánky. Pri odchode smerom na východ dal Šuráňovej dcérke kúsok čokolády a potom sa vydal na Slovensko. Tu sa s pomocou slovenských občanov a partizánov dostal za niekoľko dní do Banskej Bystrice, ktorá bola v rukách povstalcov Slovenského národného povstania. Odtiaľ ho 17. septembra 1944 spolu s ďalšími spojeneckými letcami odviezli dve lietajúce pevnosti späť do Talianska. Bol tak jediným, kto z lietadla nazývaného Big Time prežil.
Svoj príbeh podrobne opísal v liste, ktorého originál je uložený v slavičínskom múzeu:
„Bolo neskoré popoludnie a ochladilo sa. Pokračoval som dolu svahom, obchádzkou som obišiel prízemný domček a vyhýbal som sa ľuďom. Večer druhého dňa som prišiel k rieke. Vyzul som si topánky a zviazal ich k sebe šnúrkami, mal som v úmysle zabaliť si aj kombinézu a spodný odev a preplávať rieku.
Keď som sa začal vyzliekať, začul som, že niekto prichádza. Kúsok za sebou som uvidel mladého muža. Hovoril mi niečo, ja som mu síce nerozumel, ale pochopil som jeho gestá, aby som nešiel cez rieku. Ukázal smerom k mostu a povedal slovo „deutsch“. Pochopil som, že most stráži nemecká hliadka, rieka sa volá Váh a neďaleké mesto je Trenčín. Znova som sa obul, odviedol ma medzi stromy, kde som mal čakať. On potom zbehol dole k väčšej budove a ja som zostal ukrytý v hustom kroví.
Po nejakej dobe vyšli z budovy nejakí ľudia a pozerali sa mojím smerom. Zostal som však schovaný, a tak ma hľadali a volali na mňa. Mal som pocit, že sú priateľskí, a preto som vyšiel z úkrytu. Ten mladík bol rád, že ma opäť vidí. Ako dôkaz, že som skutočne Američan, som im ukazoval svoj prsteň príslušníka amerického letectva.
V dome – bola to tehelňa (v Zamarovciach pri Trenčíne) – som zostal tri dni. Rodina, ktorá tam žila, sa o mňa obdivuhodne starala. Prichádzali za mnou aj iní ľudia, jeden z nich hovoril veľmi dobre po anglicky. Povedal mi veľa informácií a tiež to, že keby som tam zostal dlho, mali by z toho nepríjemnosti. Dohodli sme sa, že nájdu niekoho, kto mi umožní pokračovať ďalej, ale dovtedy musím čakať. Skoro ráno potom do tehelne prišli dvaja četníci, ktorí mali spojenie so slovenskou povstaleckou armádou. Cez most aj cez nemecké hliadky ma bez problémov previedli až do slovenských vojenských kasární, kde ma na noc ukryli.
Ráno prišli opäť tí dvaja četníci autom, naložili ma a vyrazili sme na východ. Bez problémov sme prešli niekoľkými nemeckými kontrolami, pričom ma vydávali za hluchonemého, ktorý ušiel z tábora a ktorého teraz vezú späť. Okolo poludnia sme prišli do malého mestečka na námestie. Tam o chvíľu naložili ešte jedného mladého muža, ktorý sa ustrašene rozhliadal a správal sa neistо. Bol to Robert Donahue, zadný strelec z vedúceho lietadla našej perute.
V noci sme spali v krásnej krajine v dome starších manželov, veľmi príjemných ľudí. Mali kontakty na partizánov a poskytovali potrebným pomoc. Krátko po našom odchode boli však, žiaľ, zatknutí.
Partizánska rozviedka už síce vedela, že sa organizuje náš odlet, ale nepovedali nám to. V nedeľu 17. septembra sme šli do cukrárne na hlavnej ulici a začuli sme nad mestom zvuk stíhačiek. Mysleli sme si, že sú to Nemci alebo Rusi, a potom sme uvideli, že sú to naše mustangy. Po hlavnej ulici išlo auto, trúbilo a hľadalo Američanov. Naskočili sme a odviezli nás na letisko Tri Duby, kde už čakali dve B-17 s bežiacimi motormi. Tie priviezli na Slovensko členov misie OSS vedených poručíkom Jamesom Holtom Greenom a plukovníka (ktorý striedal iného plukovníka – styčného dôstojníka ruských partizánov v povstaleckom priestore). Rýchlo sme nastúpili a odštartovali smerom na Bari.
Z letiska Tri Duby odleteli títo letci: Thayne L. Thomas, Robert D. Donahue, Clarence B. Jackson, spomínaný Čechoameričan Thomas a ďalších šesť amerických a austrálskych letcov.“
Uvedení letci, repatriovaní 17. septembra, boli zaviazaní mlčanlivosťou o všetkých okolnostiach návratu, keďže sa tejto akcie zúčastnili aj príslušníci tajných služieb. Ďalších šesť lietadiel B-17 zo špeciálnej 483. skupiny, ktorá bola súčasťou 5. bombardovacieho krídla, priletelo na letisko Tri Duby až 7. októbra. Priviezli vojenský a zdravotnícky materiál pre povstalcov a odviezli späť do Talianska zvyšných amerických letcov. Dve z doprovodných stíhačiek Mustang na letisku zostali – jedna havarovala a druhá mala poruchu motora. Ich pilotov odviezli spomenuté lietajúce pevnosti.
Thayne Thomas, narodený v roku 1922, po vojne ďalej slúžil v letectve, absolvoval kórejskú vojnu a po 23 rokoch vojenskej služby odišiel do výslužby v hodnosti podplukovníka na leteckej základni v Texase. Bol ženatý, mal dvoch synov a dve dcéry. Zomrel 6. júla 1996.
Časti lietadla sa zrútili na svah nad obcou Šanov a ďalej v okolitých lesoch smerom k osade Kochavec. Nemeckí vojaci, ktorí počas popoludnia zhromažďovali pozostatky mŕtvych letcov, sa pri tejto činnosti nechali fotografovať, takže sa z tohto miesta zachovalo veľké množstvo autentických snímok.
Zaujímavosť:
Michael J. Smith, pilot raketoplánu Challenger, ktorý 28. januára 1986 krátko po štarte explodoval a celá posádka pri tom zahynula, bol vzdialeným príbuzným druhého pilota B-17G „Big Time“ Carla S. Goodmana. Michaelova matka bola Carlova sesternica.
htmlText_B795A8A0_9C7C_088A_41DB_7DE39BED1DE6.html =
B-17G Flying Fortress, výrobné číslo (S/N) 42-97159, „Tail End Charlie“, 20. bombardovacia peruť, 2. bombardovacia skupina
Miesto dopadu: Přečkovice, Česká republika
Počas útoku začalo lietadlu horieť krídlo a keďže hrozilo nebezpečenstvo výbuchu palivových nádrží, veliteľ vydal rozkaz na opustenie lietadla. Dvaja členovia posádky zahynuli v boji, ostatným sa podarilo vyskočiť a pomocou padáka si zachrániť život. Šesť letcov bolo zajatých, dvaja boli pochovaní v Rudiciach a dvom sa podarilo uniknúť zajatiu. Zadný strelec S/Sgt. Robert Donahue ušiel na Slovensko, odkiaľ bol 17. septembra z povstaleckého letiska Tri Duby evakuovaný späť do Talianska. Ľavého bočného strelca S/Sgt. Josepha E. Sallingse v lese našla a až do konca vojny vo svojom dome v Přečkoviciach úspešne ukrývala rodina Pešátovcov.
Lietajúca pevnosť prezývaná „Tail End Charlie“ bola veliteľským lietadlom 20. perute. Pri útoku stíhačov bola zasiahnutá pravá polovica jej krídla, ktoré začalo horieť. Hrozil výbuch hlavnej palivovej nádrže v krídle, preto veliteľ lietadla William S. Tune vydal rozkaz na opustenie stroja. V nasledujúcej útočnej vlne zasiahli lietadlo ďalšie strely zo zbraní nemeckých stíhacích lietadiel a pravdepodobne smrteľne zranili spodného strelca Josepha Marinella. Pravý bočný strelec Joseph P. Owsianik, ktorý bol zároveň určený ako kameraman a mal za úlohu natočiť zábery po bombardovaní, chcel vyskočiť cez pumovnicu. V nej však ešte stále viseli bomby. Vrátil sa do zadnej časti lietadla, kde sa druhý bočný strelec Joseph E. Sallings pokúšal otvoriť núdzový východ, ktorým napokon Owsianik vyskočil, krátko nato nasledovaný ľavým bočným strelcom Josephom E. Sallingsem, zadným strelcom Robertom D. Donahuom a rádiotelegrafistom Robertom R. Kirschom.
V prednej časti lietadla Tail End Charlie bola situácia ešte zložitejšia. Zranený mechanik Thomas C. Coogan sa pokúšal ručne uvoľniť pumovnicu a zhodiť bomby. Po výbuchu ďalšieho granátu v pilotnej kabíne upadol prvý pilot Tune do bezvedomia. Coogan spolu s navigátorom Loyom A. Dickinsonom mu nasadili padák a cez uvoľnenú pumovnicu ho vyhodili do voľného priestoru. Druhý pilot Francis W. Flynn sa, hoci zranený, dostal z lietadla sám cez otvorené dvere pumovnice. V spodnej veži zostal uväznený spodný strelec Marinello. Bombometčík Russel W. Meyrick bol pri následnej explózii vymrštený z neovládateľného lietadla. To sa počas pádu k zemi roztrhlo na niekoľko častí. Trup dopadol do lesa Jehličná pri Přečkoviciach, časť kabíny skončila v lese neďaleko Přečkovíc pri Zbožínkovej hájovni, krídla s motormi a podvozkom dopadli na lúku pri ceste spájajúcej Přečkovice a Rudice a ďalšie časti na pole pri Rudiciach.
V povojnových rokoch sa bádateľom a Loyovi Dickinsonovi podarilo získať svedectvá všetkých preživších letcov z lietadla Tail End Charlie. Nachádza sa v nich množstvo zaujímavých momentov.
William S. Tune
Veliteľ lietadla a celej 20. perute, nadporučík William S. Tune, sa pri voľnom páde v ľadovom vzduchu našťastie prebral a stihol padák včas otvoriť. Dopadol so zlomenou nohou na zem v lese nad Luhačovicami, odkiaľ ho mladí muži, ktorí ho našli, preniesli do Luhačovíc. Použili pritom letcov padák. Zraneného Tunea umiestnili do hotela Palace, kde mu poskytli prvé ošetrenie.
Nemci neskôr nadporučíka Tunea pravdepodobne previezli najprv do Vizovíc alebo Zlína, kde sa stretol so zajatými letcami zostrelenými pri Kašave a Liptáli, a potom do kroměřížskej nemocnice. Tu ho 31. augusta preložili do sanitky, kde už boli Francis Flynn a Thomas Coogan. Spoločne ich previezli do nemocnice v Brne. Po vyliečení boli všetci presunutí do zajateckých táborov.
Tune spomína:
„Aby ma dostali do nemocnice, museli ma niesť mestečkom (pozn. autorov – išlo o Luhačovice). Keď ma niesli okolo hostincov, zakaždým niekto, o kom som si myslel, že je majiteľ, vybehol na ulicu s pohárom vodky alebo whisky a snažil sa mi ju naliať do úst. Vždy, keď sme sa priblížili k nejakej krčme, ďalší muž s čerstvým pohárom ma chcel prinútiť piť. Keby som nebol tak ťažko zranený, bolo by to celkom zábavné. Musela to byť ešte dobrá pol míľa cesty do nemocnice – aspoň sa mi to tak zdalo.“
Loy A. Dickinson
O osudoch navigátora lietadla Tail End Charlie, Loya A. Dickinsona, vieme azda najviac, pretože opakovane navštevoval Slavičín a zúčastňoval sa mnohých spomienkových podujatí k Leteckej bitke nad Bielymi Karpatmi. Prvýkrát sem zavítal už v roku 1984.
Pri tragickej misii 29. augusta 1944 bol preradený zo svojej pôvodnej posádky lietadla č. 42-107118, ktorému velil poručík Garland, do posádky poručíka Tunea a bol určený ako hlavný navigátor 20. perute. Po zásahu bombardéra vyskočil z horiaceho stroja spolu s ostatnými členmi posádky na padáku a pomaly klesal k zemi. Panoval pomerne pokoj, nikto po ňom nestrieľal. Dopadol do lesa neďaleko samoty Kaková pri Rudimove, kde ho našli dvaja chlapci Miroslav Hrubý a Rostislav Chmela z Rudimova. Jeho padák a teplé topánky ukryli pod kamene a letca schovali v blízkej sušiarni ovocia. Večer preňho prišiel Mojmír Bača, ktorý býval s rodičmi na spomínanej samote, odviedol ho domov a dali mu najesť. Jeho otec spolupracoval s odbojom a dom na Kakovej býval často miestom stretnutí odbojárov.
Nikto z domácich neovládal angličtinu, preto priviedli z Petrůvky pána Františka Kovaříka, ktorý predtým pracoval v Amerike a vedel po anglicky. Už predtým sa stretol s Owsianikom.
Presvedčili ho, aby sa nepokúšal odísť na Slovensko. Letci totiž pred štartom dostali informáciu, že vtedy ešte samostatný Slovenský štát je pre zostrelených letcov bezpečnejší, preto sa tam snažili dostať.
Nasledujúci deň už bol Dickinson zo šoku zotavený. Cítil sa živý, nezranený a veľmi šťastný. Ráno však zistili, že Nemci pravdepodobne vedia o jeho pobyte u Bačovcov. Upozornil hostiteľov, že ich vystavuje nebezpečenstvu. Ako naivný devätnásťročný mladík sa rozhodol sám odísť a vzdať sa Nemcom. Na ceste ho sprevádzal Mojmír Bača.
Cestou stretli dvoch mužov – jeden mal uniformu miestnej polície (strážmajster Bohuslav Němec), druhý tlačil bicykel. Gestami mu naznačili, aby šiel s nimi. Na policajnej stanici sa ho pýtali na vek, bydlisko v USA a na zbraň. Keď zistili, že pištoľ nemá, odovzdali ho Nemcom. Tí ho odviedli do kasární, dali mu hustú polievku a na druhý deň ho previezli do Brna a následne do Viedne, kde bol sedem dní vo väzbe a dvakrát vypočúvaný. Neskôr bol presunutý do výsluchového centra Oberursel a odtiaľ do zajateckého tábora Stalag Luft I pri Baltskom mori.
Robert D. Donahue
Dvaja letci z posádky sa dokázali vyhnúť nemeckému zajatiu. Zadný strelec Robert Donahue pristál na poli pri Petrůvke. Keď k nemu začali pribiehať ľudia, ukryl padák, utekal do lesa a niekoľko hodín sa skrýval v kroví. Podľa mapy a kompasu sa vydal na juhovýchod. Napriek zložitej situácii počas Slovenského národného povstania sa mu s pomocou Slovákov podarilo dostať do Banskej Bystrice a 17. septembra 1944 bol z letiska Tri Duby evakuovaný späť do Talianska.
Joseph E. Sallings
Príbeh ľavého bočného strelca Josepha E. Sallingse, ktorý po zoskočení pristál na okraji lesa pri Přečkoviciach a až do konca vojny ho ukrývala rodina Pešátovcov.
Joseph Marinello Jr.
Spodný strelec Sgt. Joseph Marinello Jr. bol po útoku pravdepodobne smrteľne zranený a dopadol na zem zakliesnený v spodnej streleckej veži trupu lietadla v lese Jehličná. Miestni obyvatelia ho našli a dôstojne pochovali 31. augusta 1944 v Rudiciach spolu s poručíkom Russelom W. Meyrickom.
Russel W. Meyrick
Bombometčík Russell W. Meyrick zahynul po zásahu strelami ešte na palube. Jeho telo dopadlo pri Rudiciach a bolo pochované na miestnom cintoríne. Pohreb prebehol dôstojne, za účasti nemeckých vojakov, ktorí vzdali padlým vojenské pocty.
htmlText_B7DCD984_9C64_088A_41C1_37956578ADA4.html =
B-17G Flying Fortress, výrobné číslo (S/N) 42-97159, „Tail End Charlie“, 20. bombardovacia peruť, 2. bombardovacia skupina
Miesto dopadu: Přečkovice, Česká republika
Počas útoku začalo lietadlu horieť krídlo a keďže hrozilo nebezpečenstvo výbuchu palivových nádrží, veliteľ vydal rozkaz na opustenie lietadla. Dvaja členovia posádky zahynuli v boji, ostatným sa podarilo vyskočiť a pomocou padáka si zachrániť život. Šesť letcov bolo zajatých, dvaja boli pochovaní v Rudiciach a dvom sa podarilo uniknúť zajatiu. Zadný strelec S/Sgt. Robert Donahue ušiel na Slovensko, odkiaľ bol 17. septembra z povstaleckého letiska Tri Duby evakuovaný späť do Talianska. Ľavého bočného strelca S/Sgt. Josepha E. Sallingse v lese našla a až do konca vojny vo svojom dome v Přečkoviciach úspešne ukrývala rodina Pešátovcov.
Lietajúca pevnosť prezývaná „Tail End Charlie“ bola veliteľským lietadlom 20. perute. Pri útoku stíhačov bola zasiahnutá pravá polovica jej krídla, ktoré začalo horieť. Hrozil výbuch hlavnej palivovej nádrže v krídle, preto veliteľ lietadla William S. Tune vydal rozkaz na opustenie stroja. V nasledujúcej útočnej vlne zasiahli lietadlo ďalšie strely zo zbraní nemeckých stíhacích lietadiel a pravdepodobne smrteľne zranili spodného strelca Josepha Marinella. Pravý bočný strelec Joseph P. Owsianik, ktorý bol zároveň určený ako kameraman a mal za úlohu natočiť zábery po bombardovaní, chcel vyskočiť cez pumovnicu. V nej však ešte stále viseli bomby. Vrátil sa do zadnej časti lietadla, kde sa druhý bočný strelec Joseph E. Sallings pokúšal otvoriť núdzový východ, ktorým napokon Owsianik vyskočil, krátko nato nasledovaný ľavým bočným strelcom Josephom E. Sallingsem, zadným strelcom Robertom D. Donahuom a rádiotelegrafistom Robertom R. Kirschom.
V prednej časti lietadla Tail End Charlie bola situácia ešte zložitejšia. Zranený mechanik Thomas C. Coogan sa pokúšal ručne uvoľniť pumovnicu a zhodiť bomby. Po výbuchu ďalšieho granátu v pilotnej kabíne upadol prvý pilot Tune do bezvedomia. Coogan spolu s navigátorom Loyom A. Dickinsonom mu nasadili padák a cez uvoľnenú pumovnicu ho vyhodili do voľného priestoru. Druhý pilot Francis W. Flynn sa, hoci zranený, dostal z lietadla sám cez otvorené dvere pumovnice. V spodnej veži zostal uväznený spodný strelec Marinello. Bombometčík Russel W. Meyrick bol pri následnej explózii vymrštený z neovládateľného lietadla. To sa počas pádu k zemi roztrhlo na niekoľko častí. Trup dopadol do lesa Jehličná pri Přečkoviciach, časť kabíny skončila v lese neďaleko Přečkovíc pri Zbožínkovej hájovni, krídla s motormi a podvozkom dopadli na lúku pri ceste spájajúcej Přečkovice a Rudice a ďalšie časti na pole pri Rudiciach.
V povojnových rokoch sa bádateľom a Loyovi Dickinsonovi podarilo získať svedectvá všetkých preživších letcov z lietadla Tail End Charlie. Nachádza sa v nich množstvo zaujímavých momentov.
William S. Tune
Veliteľ lietadla a celej 20. perute, nadporučík William S. Tune, sa pri voľnom páde v ľadovom vzduchu našťastie prebral a stihol padák včas otvoriť. Dopadol so zlomenou nohou na zem v lese nad Luhačovicami, odkiaľ ho mladí muži, ktorí ho našli, preniesli do Luhačovíc. Použili pritom letcov padák. Zraneného Tunea umiestnili do hotela Palace, kde mu poskytli prvé ošetrenie.
Nemci neskôr nadporučíka Tunea pravdepodobne previezli najprv do Vizovíc alebo Zlína, kde sa stretol so zajatými letcami zostrelenými pri Kašave a Liptáli, a potom do kroměřížskej nemocnice. Tu ho 31. augusta preložili do sanitky, kde už boli Francis Flynn a Thomas Coogan. Spoločne ich previezli do nemocnice v Brne. Po vyliečení boli všetci presunutí do zajateckých táborov.
Tune spomína:
„Aby ma dostali do nemocnice, museli ma niesť mestečkom (pozn. autorov – išlo o Luhačovice). Keď ma niesli okolo hostincov, zakaždým niekto, o kom som si myslel, že je majiteľ, vybehol na ulicu s pohárom vodky alebo whisky a snažil sa mi ju naliať do úst. Vždy, keď sme sa priblížili k nejakej krčme, ďalší muž s čerstvým pohárom ma chcel prinútiť piť. Keby som nebol tak ťažko zranený, bolo by to celkom zábavné. Musela to byť ešte dobrá pol míľa cesty do nemocnice – aspoň sa mi to tak zdalo.“
Loy A. Dickinson
O osudoch navigátora lietadla Tail End Charlie, Loya A. Dickinsona, vieme azda najviac, pretože opakovane navštevoval Slavičín a zúčastňoval sa mnohých spomienkových podujatí k Leteckej bitke nad Bielymi Karpatmi. Prvýkrát sem zavítal už v roku 1984.
Pri tragickej misii 29. augusta 1944 bol preradený zo svojej pôvodnej posádky lietadla č. 42-107118, ktorému velil poručík Garland, do posádky poručíka Tunea a bol určený ako hlavný navigátor 20. perute. Po zásahu bombardéra vyskočil z horiaceho stroja spolu s ostatnými členmi posádky na padáku a pomaly klesal k zemi. Panoval pomerne pokoj, nikto po ňom nestrieľal. Dopadol do lesa neďaleko samoty Kaková pri Rudimove, kde ho našli dvaja chlapci Miroslav Hrubý a Rostislav Chmela z Rudimova. Jeho padák a teplé topánky ukryli pod kamene a letca schovali v blízkej sušiarni ovocia. Večer preňho prišiel Mojmír Bača, ktorý býval s rodičmi na spomínanej samote, odviedol ho domov a dali mu najesť. Jeho otec spolupracoval s odbojom a dom na Kakovej býval často miestom stretnutí odbojárov.
Nikto z domácich neovládal angličtinu, preto priviedli z Petrůvky pána Františka Kovaříka, ktorý predtým pracoval v Amerike a vedel po anglicky. Už predtým sa stretol s Owsianikom.
Presvedčili ho, aby sa nepokúšal odísť na Slovensko. Letci totiž pred štartom dostali informáciu, že vtedy ešte samostatný Slovenský štát je pre zostrelených letcov bezpečnejší, preto sa tam snažili dostať.
Nasledujúci deň už bol Dickinson zo šoku zotavený. Cítil sa živý, nezranený a veľmi šťastný. Ráno však zistili, že Nemci pravdepodobne vedia o jeho pobyte u Bačovcov. Upozornil hostiteľov, že ich vystavuje nebezpečenstvu. Ako naivný devätnásťročný mladík sa rozhodol sám odísť a vzdať sa Nemcom. Na ceste ho sprevádzal Mojmír Bača.
Cestou stretli dvoch mužov – jeden mal uniformu miestnej polície (strážmajster Bohuslav Němec), druhý tlačil bicykel. Gestami mu naznačili, aby šiel s nimi. Na policajnej stanici sa ho pýtali na vek, bydlisko v USA a na zbraň. Keď zistili, že pištoľ nemá, odovzdali ho Nemcom. Tí ho odviedli do kasární, dali mu hustú polievku a na druhý deň ho previezli do Brna a následne do Viedne, kde bol sedem dní vo väzbe a dvakrát vypočúvaný. Neskôr bol presunutý do výsluchového centra Oberursel a odtiaľ do zajateckého tábora Stalag Luft I pri Baltskom mori.
Robert D. Donahue
Dvaja letci z posádky sa dokázali vyhnúť nemeckému zajatiu. Zadný strelec Robert Donahue pristál na poli pri Petrůvke. Keď k nemu začali pribiehať ľudia, ukryl padák, utekal do lesa a niekoľko hodín sa skrýval v kroví. Podľa mapy a kompasu sa vydal na juhovýchod. Napriek zložitej situácii počas Slovenského národného povstania sa mu s pomocou Slovákov podarilo dostať do Banskej Bystrice a 17. septembra 1944 bol z letiska Tri Duby evakuovaný späť do Talianska.
Joseph E. Sallings
Príbeh ľavého bočného strelca Josepha E. Sallingse, ktorý po zoskočení pristál na okraji lesa pri Přečkoviciach a až do konca vojny ho ukrývala rodina Pešátovcov.
Joseph Marinello Jr.
Spodný strelec Sgt. Joseph Marinello Jr. bol po útoku pravdepodobne smrteľne zranený a dopadol na zem zakliesnený v spodnej streleckej veži trupu lietadla v lese Jehličná. Miestni obyvatelia ho našli a dôstojne pochovali 31. augusta 1944 v Rudiciach spolu s poručíkom Russelom W. Meyrickom.
Russel W. Meyrick
Bombometčík Russell W. Meyrick zahynul po zásahu strelami ešte na palube. Jeho telo dopadlo pri Rudiciach a bolo pochované na miestnom cintoríne. Pohreb prebehol dôstojne, za účasti nemeckých vojakov, ktorí vzdali padlým vojenské pocty.
htmlText_B7D7ACF9_9C6C_087A_41D9_F0636D539F3D.html =
B-17G Flying Fortress, výrobné číslo (S/N) 42-97159, „Tail End Charlie“, 20. bombardovacia peruť, 2. bombardovacia skupina
Miesto dopadu: Přečkovice, Česká republika
Počas útoku začalo lietadlu horieť krídlo a keďže hrozilo nebezpečenstvo výbuchu palivových nádrží, veliteľ vydal rozkaz na opustenie lietadla. Dvaja členovia posádky zahynuli v boji, ostatným sa podarilo vyskočiť a pomocou padáka si zachrániť život. Šesť letcov bolo zajatých, dvaja boli pochovaní v Rudiciach a dvom sa podarilo uniknúť zajatiu. Zadný strelec S/Sgt. Robert Donahue ušiel na Slovensko, odkiaľ bol 17. septembra z povstaleckého letiska Tri Duby evakuovaný späť do Talianska. Ľavého bočného strelca S/Sgt. Josepha E. Sallingse v lese našla a až do konca vojny vo svojom dome v Přečkoviciach úspešne ukrývala rodina Pešátovcov.
Lietajúca pevnosť prezývaná „Tail End Charlie“ bola veliteľským lietadlom 20. perute. Pri útoku stíhačov bola zasiahnutá pravá polovica jej krídla, ktoré začalo horieť. Hrozil výbuch hlavnej palivovej nádrže v krídle, preto veliteľ lietadla William S. Tune vydal rozkaz na opustenie stroja. V nasledujúcej útočnej vlne zasiahli lietadlo ďalšie strely zo zbraní nemeckých stíhacích lietadiel a pravdepodobne smrteľne zranili spodného strelca Josepha Marinella. Pravý bočný strelec Joseph P. Owsianik, ktorý bol zároveň určený ako kameraman a mal za úlohu natočiť zábery po bombardovaní, chcel vyskočiť cez pumovnicu. V nej však ešte stále viseli bomby. Vrátil sa do zadnej časti lietadla, kde sa druhý bočný strelec Joseph E. Sallings pokúšal otvoriť núdzový východ, ktorým napokon Owsianik vyskočil, krátko nato nasledovaný ľavým bočným strelcom Josephom E. Sallingsem, zadným strelcom Robertom D. Donahuom a rádiotelegrafistom Robertom R. Kirschom.
V prednej časti lietadla Tail End Charlie bola situácia ešte zložitejšia. Zranený mechanik Thomas C. Coogan sa pokúšal ručne uvoľniť pumovnicu a zhodiť bomby. Po výbuchu ďalšieho granátu v pilotnej kabíne upadol prvý pilot Tune do bezvedomia. Coogan spolu s navigátorom Loyom A. Dickinsonom mu nasadili padák a cez uvoľnenú pumovnicu ho vyhodili do voľného priestoru. Druhý pilot Francis W. Flynn sa, hoci zranený, dostal z lietadla sám cez otvorené dvere pumovnice. V spodnej veži zostal uväznený spodný strelec Marinello. Bombometčík Russel W. Meyrick bol pri následnej explózii vymrštený z neovládateľného lietadla. To sa počas pádu k zemi roztrhlo na niekoľko častí. Trup dopadol do lesa Jehličná pri Přečkoviciach, časť kabíny skončila v lese neďaleko Přečkovíc pri Zbožínkovej hájovni, krídla s motormi a podvozkom dopadli na lúku pri ceste spájajúcej Přečkovice a Rudice a ďalšie časti na pole pri Rudiciach.
V povojnových rokoch sa bádateľom a Loyovi Dickinsonovi podarilo získať svedectvá všetkých preživších letcov z lietadla Tail End Charlie. Nachádza sa v nich množstvo zaujímavých momentov.
William S. Tune
Veliteľ lietadla a celej 20. perute, nadporučík William S. Tune, sa pri voľnom páde v ľadovom vzduchu našťastie prebral a stihol padák včas otvoriť. Dopadol so zlomenou nohou na zem v lese nad Luhačovicami, odkiaľ ho mladí muži, ktorí ho našli, preniesli do Luhačovíc. Použili pritom letcov padák. Zraneného Tunea umiestnili do hotela Palace, kde mu poskytli prvé ošetrenie.
Nemci neskôr nadporučíka Tunea pravdepodobne previezli najprv do Vizovíc alebo Zlína, kde sa stretol so zajatými letcami zostrelenými pri Kašave a Liptáli, a potom do kroměřížskej nemocnice. Tu ho 31. augusta preložili do sanitky, kde už boli Francis Flynn a Thomas Coogan. Spoločne ich previezli do nemocnice v Brne. Po vyliečení boli všetci presunutí do zajateckých táborov.
Tune spomína:
„Aby ma dostali do nemocnice, museli ma niesť mestečkom (pozn. autorov – išlo o Luhačovice). Keď ma niesli okolo hostincov, zakaždým niekto, o kom som si myslel, že je majiteľ, vybehol na ulicu s pohárom vodky alebo whisky a snažil sa mi ju naliať do úst. Vždy, keď sme sa priblížili k nejakej krčme, ďalší muž s čerstvým pohárom ma chcel prinútiť piť. Keby som nebol tak ťažko zranený, bolo by to celkom zábavné. Musela to byť ešte dobrá pol míľa cesty do nemocnice – aspoň sa mi to tak zdalo.“
Loy A. Dickinson
O osudoch navigátora lietadla Tail End Charlie, Loya A. Dickinsona, vieme azda najviac, pretože opakovane navštevoval Slavičín a zúčastňoval sa mnohých spomienkových podujatí k Leteckej bitke nad Bielymi Karpatmi. Prvýkrát sem zavítal už v roku 1984.
Pri tragickej misii 29. augusta 1944 bol preradený zo svojej pôvodnej posádky lietadla č. 42-107118, ktorému velil poručík Garland, do posádky poručíka Tunea a bol určený ako hlavný navigátor 20. perute. Po zásahu bombardéra vyskočil z horiaceho stroja spolu s ostatnými členmi posádky na padáku a pomaly klesal k zemi. Panoval pomerne pokoj, nikto po ňom nestrieľal. Dopadol do lesa neďaleko samoty Kaková pri Rudimove, kde ho našli dvaja chlapci Miroslav Hrubý a Rostislav Chmela z Rudimova. Jeho padák a teplé topánky ukryli pod kamene a letca schovali v blízkej sušiarni ovocia. Večer preňho prišiel Mojmír Bača, ktorý býval s rodičmi na spomínanej samote, odviedol ho domov a dali mu najesť. Jeho otec spolupracoval s odbojom a dom na Kakovej býval často miestom stretnutí odbojárov.
Nikto z domácich neovládal angličtinu, preto priviedli z Petrůvky pána Františka Kovaříka, ktorý predtým pracoval v Amerike a vedel po anglicky. Už predtým sa stretol s Owsianikom.
Presvedčili ho, aby sa nepokúšal odísť na Slovensko. Letci totiž pred štartom dostali informáciu, že vtedy ešte samostatný Slovenský štát je pre zostrelených letcov bezpečnejší, preto sa tam snažili dostať.
Nasledujúci deň už bol Dickinson zo šoku zotavený. Cítil sa živý, nezranený a veľmi šťastný. Ráno však zistili, že Nemci pravdepodobne vedia o jeho pobyte u Bačovcov. Upozornil hostiteľov, že ich vystavuje nebezpečenstvu. Ako naivný devätnásťročný mladík sa rozhodol sám odísť a vzdať sa Nemcom. Na ceste ho sprevádzal Mojmír Bača.
Cestou stretli dvoch mužov – jeden mal uniformu miestnej polície (strážmajster Bohuslav Němec), druhý tlačil bicykel. Gestami mu naznačili, aby šiel s nimi. Na policajnej stanici sa ho pýtali na vek, bydlisko v USA a na zbraň. Keď zistili, že pištoľ nemá, odovzdali ho Nemcom. Tí ho odviedli do kasární, dali mu hustú polievku a na druhý deň ho previezli do Brna a následne do Viedne, kde bol sedem dní vo väzbe a dvakrát vypočúvaný. Neskôr bol presunutý do výsluchového centra Oberursel a odtiaľ do zajateckého tábora Stalag Luft I pri Baltskom mori.
Robert D. Donahue
Dvaja letci z posádky sa dokázali vyhnúť nemeckému zajatiu. Zadný strelec Robert Donahue pristál na poli pri Petrůvke. Keď k nemu začali pribiehať ľudia, ukryl padák, utekal do lesa a niekoľko hodín sa skrýval v kroví. Podľa mapy a kompasu sa vydal na juhovýchod. Napriek zložitej situácii počas Slovenského národného povstania sa mu s pomocou Slovákov podarilo dostať do Banskej Bystrice a 17. septembra 1944 bol z letiska Tri Duby evakuovaný späť do Talianska.
Joseph E. Sallings
Príbeh ľavého bočného strelca Josepha E. Sallingse, ktorý po zoskočení pristál na okraji lesa pri Přečkoviciach a až do konca vojny ho ukrývala rodina Pešátovcov.
Joseph Marinello Jr.
Spodný strelec Sgt. Joseph Marinello Jr. bol po útoku pravdepodobne smrteľne zranený a dopadol na zem zakliesnený v spodnej streleckej veži trupu lietadla v lese Jehličná. Miestni obyvatelia ho našli a dôstojne pochovali 31. augusta 1944 v Rudiciach spolu s poručíkom Russelom W. Meyrickom.
Russel W. Meyrick
Bombometčík Russell W. Meyrick zahynul po zásahu strelami ešte na palube. Jeho telo dopadlo pri Rudiciach a bolo pochované na miestnom cintoríne. Pohreb prebehol dôstojne, za účasti nemeckých vojakov, ktorí vzdali padlým vojenské pocty.
htmlText_B4867310_9C24_198A_41A8_FC9B590FAD4B.html =
B-24H Liberator, sériové číslo (S/N) 42-52313, „Rough Cobb“, 737. bombardovací peruť, 454. bombardovací skupina
Místo dopadu: Nemšová- Luborča, poblíž zámečku Antonstal, Slovensko
Nebojová ztráta. Kvůli poruše motoru stroj zaostával za formací bombardérů. Krátce před dosažením moravsko- slovenské hranice začal hořet levý vnitřní motor a po neúspěšných pokusech o uhašení požáru vydal velitel rozkaz k opuštění letadla. Devět letců se zachránilo výskokem na padáku. Ten se z neznámých důvodů nezdařil spodnímu střelci S/Sgt Andrew A. Solockovi, který na místě dopadu letadla zahynul a dne 1. září 1944 byl pohřben na civilním hřbitově v Nemšové-Luborči na Slovensku. Ostatní letci byli zajati a konce války se dočkali v zajateckých táborech.
Osudy letounu č. 42-52113, „Rough Cobb“ a jeho posádky po útoku německých stíhačů.
Posádky Liberátorů 454. bombardovací skupiny, patřících do svazku 304. bombar­dovacího křídla (Bomb Wing), měly za úkol během své mise č. 108 svrh­nout bomby na průmyslové centrum s hutěmi a železárnami v Moravské Ostravě, kde se vyráběly komponen­ty pro tanky a pancéřovou techniky. V sestavě 737. bombardovací pe­rutě, která startovala z letiště v San Giovanni (severně od Foggie), letěl také letoun B-24H-15-FO, sériové číslo 42-52313 pojmenovaný „Rou­gh Cobb“. Již den předtím, 28. srp­na 1944 se musel předčasně vrátit z jiné mise. Navigátor Luis Stromp na to vzpomínal v rukou psaném dopise adresovaném L. Dickinsonovi: „Den předtím, 28. srpna 1944, jsem letěl s posád­kou pilota Billy Raye. Chtěli jsme co nejdříve do­končit stanovený počet misí a pak se vrátit domů.
Nepamatuji si už, jaký byl náš cíl, ale na ten den ne­zapomenu nikdy. Naše letadlo začalo hořet. Pilotovi se podařilo oheň zlikvidovat, odhodit bomby do Ja­derského moře a vrátit se předčasně na základnu. Po kontrole vyzkoušel odpoledne letadlo a říkal, že je již vše v pořádku. Jenže to udělal bez bombové zátěže. Druhý den, 29. srpna 1944, jsme opět letěli a všechno šlo jak hodinky až do doby sotva pár mi­nut před cílem - Moravskou Ostravou. Náš motor č. 2 začal opět hořet. Ačkoliv se všichni snažili, uhasit se nám ho nepodařilo. Vyšlehl plamen, nýty začaly pu­kat a plameny dosahovaly až k okénku bočního střel­ce. Požár se dostal až do zadní sekce. Pilot nařídil bombometčíkovi odhodit bomby a dal povel k opuš­tění letadla.“
Stroj poručíka Raye se tak kvůli poruše motoru zpožďoval za svojí formací a byl v okamžiku němec­kého útoku na úrovni 2. bombardovací skupiny. Ně­mečtí stíhači však na něj neútočili, zřejmě už ho po­kládali za vyřízený. Motor č. 2 hořel a pilot se snažil zapraporovat vrtuli. Následovalo nouzové odhození bomb, které dopadly na zem poblíž Váhu nedaleko obce Zamarovce. Oheň však postoupil ke křídelním nádržím, a proto posádka opustila stroj na padácích.
Všichni letci z posádky letounu Rough Cobb se za­chránili až na jednoho: spodní střelec seržant Andrew A. Solock neměl tolik štěstí. Naposledy byl viděn ka­marády, když s připnutým padákem stojí u únikové­ho otvoru v zadní části bombardéru. Pravděpodobně nebyl psychicky schopen opustit palubu. Jeho tělo bylo nalezeno v troskách letounu. Četnický strážmi­str Štefan Adamovič, nemšovský notář Jozef Bašnák a stavitel Jozef Bútora mu za pomoci dalších míst­ních obyvatel vystrojili pohřeb a pohřbili ho na obec­ním hřbitově v Luborči. Dne 25. září 1946 byly jeho ostatky exhumovány a převezeny na hřbitov do Saint­-Avold ve Francii.
Shrnutí
Liberátor dopadl v lokalitě „Smutný jarok“ v kop­cích nad Ľuborčou asi tři sta metrů severně od mysli­veckého zámečku Antonstal.
Zachránilo se devět letců – William G. Ray, Carnot J. Nisely, Luis Stromp, Luis F. Leone, James B. Ga­rrett, Oscar H. Thielen Jr., Robert H. Reid, William S. Anderson, Ferris K. Joyner, zahynul jeden letec – Andrew A. Solock.
Poslední dopis od Andrewa Solocka jeho sestře
12. srpna 1944 (do slovenštiny přeložil Roman Poláček, který se Solockovou rodinou udržuje kontakt).
Drahá sestra,
Verím tomu, že by som Ti mal napísať list. Už je zopár týždňov odvtedy, čo som Ti písal naposledy. Odvtedy som od Teba dostal jeden list. Dúfal som, že dostanem viac, ale myslím, že si asi veľ­mi zaneprázdnená. Ale prosím Ťa sestrička, píš tak často, ako len môžeš. Teším sa z Tvojich listov. Aj ja budem písať tak často, ako budem môcť. Určite sa polepším, sľubujem. Dúfam, že mi veríš.
Nie je tu moc čo robiť, v tejto časti Talianska, odkedy som prišiel späť z Káhiry. Nič, dokonca ani veľa lietania. Teraz nemáme žiad­ne misie. Mám 40 misií teraz. Očakávam, že budem lietať zajtra. To budem mať ďalší zárez. Týmto letom sa zase priblížim návratu domov. Ešte desať aby som mohol ísť domov. Nevyzerá to tak, že ich bude viac.
Ak budeme lietať pravidelne, mali bysme skončiť v prvej polovici septembra. Dúfam, že sa dostanem do Ríma niekedy tento mesiac. Je to jedno miesto, kam chcem ísť skôr, než opustím túto kraji­nu. Je tam veľa zaujímavých vecí na navštívenie, ako som počul od chlapcov, ktorí tam boli.
Irene písala o Jerrym, ktorý bol doma na pár dní. Ktovie, ako sa zmenil, odkedy som ho videl, keď som odchádzal. Ak máš jeho nejakú aktuálnu fotku, pošli mi ju prosím. A ako sa má Ben! Stále pracuje na nočných, predpokladám! A ty sestrička, ako ide Tvoj život? Dúfam, že Ti dáva všetko len to najlepšie, lebo si to zaslúžiš. Mám Tvoju fotku, ktorá je asi 11 rokov stará. Každý, komu ju uká­žem, nemôže uveriť, že máš toľko rokov, koľko máš. Oni všetci si myslia, že vyzeráš, ako keby si skončila strednú školu. Čo je tvoj recept na udržanie mladosti? Chlapec po takomto boji, cítim sa oveľa starší, než skutočne som. Možno je to len moja predstava. V to dúfam!
Už musím končiť sestrička. Budem písať často. Prosím, Ty urob to isté. Tvoj brat Andy
htmlText_B4A1C81E_9C3C_17B9_41D0_6E7578E7F866.html =
B-24H Liberator, sériové číslo (S/N) 42-52313, „Rough Cobb“, 737. bombardovací peruť, 454. bombardovací skupina
Místo dopadu: Nemšová- Luborča, poblíž zámečku Antonstal, Slovensko
Nebojová ztráta. Kvůli poruše motoru stroj zaostával za formací bombardérů. Krátce před dosažením moravsko- slovenské hranice začal hořet levý vnitřní motor a po neúspěšných pokusech o uhašení požáru vydal velitel rozkaz k opuštění letadla. Devět letců se zachránilo výskokem na padáku. Ten se z neznámých důvodů nezdařil spodnímu střelci S/Sgt Andrew A. Solockovi, který na místě dopadu letadla zahynul a dne 1. září 1944 byl pohřben na civilním hřbitově v Nemšové-Luborči na Slovensku. Ostatní letci byli zajati a konce války se dočkali v zajateckých táborech.
Osudy letounu č. 42-52113, „Rough Cobb“ a jeho posádky po útoku německých stíhačů.
Posádky Liberátorů 454. bombardovací skupiny, patřících do svazku 304. bombar­dovacího křídla (Bomb Wing), měly za úkol během své mise č. 108 svrh­nout bomby na průmyslové centrum s hutěmi a železárnami v Moravské Ostravě, kde se vyráběly komponen­ty pro tanky a pancéřovou techniky. V sestavě 737. bombardovací pe­rutě, která startovala z letiště v San Giovanni (severně od Foggie), letěl také letoun B-24H-15-FO, sériové číslo 42-52313 pojmenovaný „Rou­gh Cobb“. Již den předtím, 28. srp­na 1944 se musel předčasně vrátit z jiné mise. Navigátor Luis Stromp na to vzpomínal v rukou psaném dopise adresovaném L. Dickinsonovi: „Den předtím, 28. srpna 1944, jsem letěl s posád­kou pilota Billy Raye. Chtěli jsme co nejdříve do­končit stanovený počet misí a pak se vrátit domů.
Nepamatuji si už, jaký byl náš cíl, ale na ten den ne­zapomenu nikdy. Naše letadlo začalo hořet. Pilotovi se podařilo oheň zlikvidovat, odhodit bomby do Ja­derského moře a vrátit se předčasně na základnu. Po kontrole vyzkoušel odpoledne letadlo a říkal, že je již vše v pořádku. Jenže to udělal bez bombové zátěže. Druhý den, 29. srpna 1944, jsme opět letěli a všechno šlo jak hodinky až do doby sotva pár mi­nut před cílem - Moravskou Ostravou. Náš motor č. 2 začal opět hořet. Ačkoliv se všichni snažili, uhasit se nám ho nepodařilo. Vyšlehl plamen, nýty začaly pu­kat a plameny dosahovaly až k okénku bočního střel­ce. Požár se dostal až do zadní sekce. Pilot nařídil bombometčíkovi odhodit bomby a dal povel k opuš­tění letadla.“
Stroj poručíka Raye se tak kvůli poruše motoru zpožďoval za svojí formací a byl v okamžiku němec­kého útoku na úrovni 2. bombardovací skupiny. Ně­mečtí stíhači však na něj neútočili, zřejmě už ho po­kládali za vyřízený. Motor č. 2 hořel a pilot se snažil zapraporovat vrtuli. Následovalo nouzové odhození bomb, které dopadly na zem poblíž Váhu nedaleko obce Zamarovce. Oheň však postoupil ke křídelním nádržím, a proto posádka opustila stroj na padácích.
Všichni letci z posádky letounu Rough Cobb se za­chránili až na jednoho: spodní střelec seržant Andrew A. Solock neměl tolik štěstí. Naposledy byl viděn ka­marády, když s připnutým padákem stojí u únikové­ho otvoru v zadní části bombardéru. Pravděpodobně nebyl psychicky schopen opustit palubu. Jeho tělo bylo nalezeno v troskách letounu. Četnický strážmi­str Štefan Adamovič, nemšovský notář Jozef Bašnák a stavitel Jozef Bútora mu za pomoci dalších míst­ních obyvatel vystrojili pohřeb a pohřbili ho na obec­ním hřbitově v Luborči. Dne 25. září 1946 byly jeho ostatky exhumovány a převezeny na hřbitov do Saint­-Avold ve Francii.
Shrnutí
Liberátor dopadl v lokalitě „Smutný jarok“ v kop­cích nad Ľuborčou asi tři sta metrů severně od mysli­veckého zámečku Antonstal.
Zachránilo se devět letců – William G. Ray, Carnot J. Nisely, Luis Stromp, Luis F. Leone, James B. Ga­rrett, Oscar H. Thielen Jr., Robert H. Reid, William S. Anderson, Ferris K. Joyner, zahynul jeden letec – Andrew A. Solock.
Poslední dopis od Andrewa Solocka jeho sestře
12. srpna 1944 (do slovenštiny přeložil Roman Poláček, který se Solockovou rodinou udržuje kontakt).
Drahá sestra,
Verím tomu, že by som Ti mal napísať list. Už je zopár týždňov odvtedy, čo som Ti písal naposledy. Odvtedy som od Teba dostal jeden list. Dúfal som, že dostanem viac, ale myslím, že si asi veľ­mi zaneprázdnená. Ale prosím Ťa sestrička, píš tak často, ako len môžeš. Teším sa z Tvojich listov. Aj ja budem písať tak často, ako budem môcť. Určite sa polepším, sľubujem. Dúfam, že mi veríš.
Nie je tu moc čo robiť, v tejto časti Talianska, odkedy som prišiel späť z Káhiry. Nič, dokonca ani veľa lietania. Teraz nemáme žiad­ne misie. Mám 40 misií teraz. Očakávam, že budem lietať zajtra. To budem mať ďalší zárez. Týmto letom sa zase priblížim návratu domov. Ešte desať aby som mohol ísť domov. Nevyzerá to tak, že ich bude viac.
Ak budeme lietať pravidelne, mali bysme skončiť v prvej polovici septembra. Dúfam, že sa dostanem do Ríma niekedy tento mesiac. Je to jedno miesto, kam chcem ísť skôr, než opustím túto kraji­nu. Je tam veľa zaujímavých vecí na navštívenie, ako som počul od chlapcov, ktorí tam boli.
Irene písala o Jerrym, ktorý bol doma na pár dní. Ktovie, ako sa zmenil, odkedy som ho videl, keď som odchádzal. Ak máš jeho nejakú aktuálnu fotku, pošli mi ju prosím. A ako sa má Ben! Stále pracuje na nočných, predpokladám! A ty sestrička, ako ide Tvoj život? Dúfam, že Ti dáva všetko len to najlepšie, lebo si to zaslúžiš. Mám Tvoju fotku, ktorá je asi 11 rokov stará. Každý, komu ju uká­žem, nemôže uveriť, že máš toľko rokov, koľko máš. Oni všetci si myslia, že vyzeráš, ako keby si skončila strednú školu. Čo je tvoj recept na udržanie mladosti? Chlapec po takomto boji, cítim sa oveľa starší, než skutočne som. Možno je to len moja predstava. V to dúfam!
Už musím končiť sestrička. Budem písať často. Prosím, Ty urob to isté. Tvoj brat Andy
htmlText_B4A0381D_9C3C_17BA_41DF_31869BF8CD69.html =
B-24H Liberator, výrobné číslo (S/N) 42-52313,
„Rough Cobb“, 737. bombardovacia peruť, 454. bombardovacia skupina
Miesto dopadu: Nemšová – Ľuborča, v blízkosti poľovníckeho zámočku Antonstal, Slovensko
Nebojová strata.
V dôsledku poruchy motora lietadlo zaostávalo za formáciou bombardérov. Krátko pred dosiahnutím moravsko-slovenskej hranice začal horieť ľavý vnútorný motor a po neúspešných pokusoch o uhasenie požiaru vydal veliteľ rozkaz na opustenie lietadla. Deväť letcov sa zachránilo výskokom na padáku. Z neznámych dôvodov sa však padák neotvoril spodnému strelcovi S/Sgt. Andrewovi A. Solockovi, ktorý zahynul na mieste dopadu lietadla a 1. septembra 1944 bol pochovaný na civilnom cintoríne v Nemšovej – Ľuborči. Ostatní letci boli zajatí a konca vojny sa dožili v zajateckých táboroch.
Osudy lietadla č. 42-52313 „Rough Cobb“ a jeho posádky po útoku nemeckých stíhačov
Posádky Liberátorov 454. bombardovacej skupiny, patriace do zväzku 304. bombardovacieho krídla, mali počas svojej 108. misie za úlohu zhodiť bomby na priemyselné centrum Moravskej Ostravy, kde sa nachádzali hutnícke závody a železiarne vyrábajúce komponenty pre tanky a obrnenú techniku.
V zostave 737. bombardovacej perute, ktorá štartovala z letiska San Giovanni severne od Foggie, letel aj bombardér B-24H-15-FO, výrobné číslo 42-52313, pomenovaný „Rough Cobb“. Už deň predtým, 28. augusta 1944, sa musel z inej misie predčasne vrátiť. Navigátor Luis Stromp si na túto udalosť spomínal v ručne písanom liste adresovanom L. Dickinsonovi:
„Deň predtým, 28. augusta 1944, som letel s posádkou pilota Billyho Raya. Chceli sme čo najskôr splniť stanovený počet misií a vrátiť sa domov.
Nepamätám si už, aký bol náš cieľ, ale na ten deň nikdy nezabudnem. Naše lietadlo začalo horieť. Pilotovi sa podarilo požiar uhasiť, zhodiť bomby do Jadranského mora a predčasne sa vrátiť na základňu. Po kontrole lietadlo popoludní zalietal a tvrdil, že je už všetko v poriadku. Lenže to urobil bez bombovej záťaže.
Na druhý deň, 29. augusta 1944, sme opäť leteli a všetko išlo ako hodinky až do okamihu, sotva pár minút pred cieľom – Moravskou Ostravou. Motor č. 2 začal opäť horieť. Napriek všetkým pokusom sa ho nepodarilo uhasiť. Vyšľahli plamene, nity začali praskať a oheň dosahoval až k okienku bočného strelca. Požiar sa dostal až do zadnej časti lietadla. Pilot nariadil bombometčíkovi zhodiť bomby a vydal rozkaz na opustenie lietadla.“
Lietadlo poručíka Raya tak pre poruchu motora zaostávalo za svojou formáciou a v čase nemeckého útoku sa nachádzalo na úrovni 2. bombardovacej skupiny. Nemeckí stíhači naň však už nezaútočili, pravdepodobne ho považovali za vyradené. Motor č. 2 horel a pilot sa snažil vrtuľu zapraporovať. Nasledovalo núdzové zhodenie bômb, ktoré dopadli na zem v blízkosti rieky Váh, neďaleko obce Zamarovce. Oheň sa však rozšíril ku krídelným palivovým nádržiam, a preto posádka opustila lietadlo na padákoch.
Všetci letci z posádky lietadla Rough Cobb sa zachránili, okrem jedného. Spodný strelec seržant Andrew A. Solock nemal toľko šťastia. Spolubojovníci ho naposledy videli stáť s pripnutým padákom pri únikovom otvore v zadnej časti bombardéra. Pravdepodobne nebol psychicky schopný opustiť lietadlo. Jeho telo sa našlo v troskách stroja.
Četnícky strážmajster Štefan Adamovič, nemšovský notár Jozef Bašnák a staviteľ Jozef Bútora mu s pomocou ďalších miestnych obyvateľov vystrojili pohreb a pochovali ho na obecnom cintoríne v Ľuborči. Dňa 25. septembra 1946 boli jeho telesné pozostatky exhumované a prevezené na vojenský cintorín do Saint-Avold vo Francúzsku.
Zhrnutie
Liberator dopadol v lokalite „Smutný jarok“ v kopcoch nad Ľuborčou, približne 300 metrov severne od poľovníckeho zámočku Antonstal.
Zachránilo sa deväť letcov:
William G. Ray, Carnot J. Nisely, Luis Stromp, Luis F. Leone, James B. Garrett, Oscar H. Thielen Jr., Robert H. Reid, William S. Anderson, Ferris K. Joyner.
Zahynul jeden letec: Andrew A. Solock.
Posledný list Andrewa Solocka sestre
12. augusta 1944
Drahá sestra,
Verím tomu, že by som Ti mal napísať list. Už je zopár týždňov odvtedy, čo som Ti písal naposledy. Odvtedy som od Teba dostal jeden list. Dúfal som, že dostanem viac, ale myslím, že si asi veľ­mi zaneprázdnená. Ale prosím Ťa sestrička, píš tak často, ako len môžeš. Teším sa z Tvojich listov. Aj ja budem písať tak často, ako budem môcť. Určite sa polepším, sľubujem. Dúfam, že mi veríš.
Nie je tu moc čo robiť, v tejto časti Talianska, odkedy som prišiel späť z Káhiry. Nič, dokonca ani veľa lietania. Teraz nemáme žiad­ne misie. Mám 40 misií teraz. Očakávam, že budem lietať zajtra. To budem mať ďalší zárez. Týmto letom sa zase priblížim návratu domov. Ešte desať aby som mohol ísť domov. Nevyzerá to tak, že ich bude viac.
Ak budeme lietať pravidelne, mali bysme skončiť v prvej polovici septembra. Dúfam, že sa dostanem do Ríma niekedy tento mesiac. Je to jedno miesto, kam chcem ísť skôr, než opustím túto kraji­nu. Je tam veľa zaujímavých vecí na navštívenie, ako som počul od chlapcov, ktorí tam boli.
Irene písala o Jerrym, ktorý bol doma na pár dní. Ktovie, ako sa zmenil, odkedy som ho videl, keď som odchádzal. Ak máš jeho nejakú aktuálnu fotku, pošli mi ju prosím. A ako sa má Ben! Stále pracuje na nočných, predpokladám! A ty sestrička, ako ide Tvoj život? Dúfam, že Ti dáva všetko len to najlepšie, lebo si to zaslúžiš. Mám Tvoju fotku, ktorá je asi 11 rokov stará. Každý, komu ju uká­žem, nemôže uveriť, že máš toľko rokov, koľko máš. Oni všetci si myslia, že vyzeráš, ako keby si skončila strednú školu. Čo je tvoj recept na udržanie mladosti? Chlapec po takomto boji, cítim sa oveľa starší, než skutočne som. Možno je to len moja predstava. V to dúfam!
Už musím končiť sestrička. Budem písať často. Prosím, Ty urob to isté. Tvoj brat Andy
htmlText_B487530F_9C24_1996_41E1_8EEE8FA791DB.html =
B-24H Liberator, výrobné číslo (S/N) 42-52313,
„Rough Cobb“, 737. bombardovacia peruť, 454. bombardovacia skupina
Miesto dopadu: Nemšová – Ľuborča, v blízkosti poľovníckeho zámočku Antonstal, Slovensko
Nebojová strata.
V dôsledku poruchy motora lietadlo zaostávalo za formáciou bombardérov. Krátko pred dosiahnutím moravsko-slovenskej hranice začal horieť ľavý vnútorný motor a po neúspešných pokusoch o uhasenie požiaru vydal veliteľ rozkaz na opustenie lietadla. Deväť letcov sa zachránilo výskokom na padáku. Z neznámych dôvodov sa však padák neotvoril spodnému strelcovi S/Sgt. Andrewovi A. Solockovi, ktorý zahynul na mieste dopadu lietadla a 1. septembra 1944 bol pochovaný na civilnom cintoríne v Nemšovej – Ľuborči. Ostatní letci boli zajatí a konca vojny sa dožili v zajateckých táboroch.
Osudy lietadla č. 42-52313 „Rough Cobb“ a jeho posádky po útoku nemeckých stíhačov
Posádky Liberátorov 454. bombardovacej skupiny, patriace do zväzku 304. bombardovacieho krídla, mali počas svojej 108. misie za úlohu zhodiť bomby na priemyselné centrum Moravskej Ostravy, kde sa nachádzali hutnícke závody a železiarne vyrábajúce komponenty pre tanky a obrnenú techniku.
V zostave 737. bombardovacej perute, ktorá štartovala z letiska San Giovanni severne od Foggie, letel aj bombardér B-24H-15-FO, výrobné číslo 42-52313, pomenovaný „Rough Cobb“. Už deň predtým, 28. augusta 1944, sa musel z inej misie predčasne vrátiť. Navigátor Luis Stromp si na túto udalosť spomínal v ručne písanom liste adresovanom L. Dickinsonovi:
„Deň predtým, 28. augusta 1944, som letel s posádkou pilota Billyho Raya. Chceli sme čo najskôr splniť stanovený počet misií a vrátiť sa domov.
Nepamätám si už, aký bol náš cieľ, ale na ten deň nikdy nezabudnem. Naše lietadlo začalo horieť. Pilotovi sa podarilo požiar uhasiť, zhodiť bomby do Jadranského mora a predčasne sa vrátiť na základňu. Po kontrole lietadlo popoludní zalietal a tvrdil, že je už všetko v poriadku. Lenže to urobil bez bombovej záťaže.
Na druhý deň, 29. augusta 1944, sme opäť leteli a všetko išlo ako hodinky až do okamihu, sotva pár minút pred cieľom – Moravskou Ostravou. Motor č. 2 začal opäť horieť. Napriek všetkým pokusom sa ho nepodarilo uhasiť. Vyšľahli plamene, nity začali praskať a oheň dosahoval až k okienku bočného strelca. Požiar sa dostal až do zadnej časti lietadla. Pilot nariadil bombometčíkovi zhodiť bomby a vydal rozkaz na opustenie lietadla.“
Lietadlo poručíka Raya tak pre poruchu motora zaostávalo za svojou formáciou a v čase nemeckého útoku sa nachádzalo na úrovni 2. bombardovacej skupiny. Nemeckí stíhači naň však už nezaútočili, pravdepodobne ho považovali za vyradené. Motor č. 2 horel a pilot sa snažil vrtuľu zapraporovať. Nasledovalo núdzové zhodenie bômb, ktoré dopadli na zem v blízkosti rieky Váh, neďaleko obce Zamarovce. Oheň sa však rozšíril ku krídelným palivovým nádržiam, a preto posádka opustila lietadlo na padákoch.
Všetci letci z posádky lietadla Rough Cobb sa zachránili, okrem jedného. Spodný strelec seržant Andrew A. Solock nemal toľko šťastia. Spolubojovníci ho naposledy videli stáť s pripnutým padákom pri únikovom otvore v zadnej časti bombardéra. Pravdepodobne nebol psychicky schopný opustiť lietadlo. Jeho telo sa našlo v troskách stroja.
Četnícky strážmajster Štefan Adamovič, nemšovský notár Jozef Bašnák a staviteľ Jozef Bútora mu s pomocou ďalších miestnych obyvateľov vystrojili pohreb a pochovali ho na obecnom cintoríne v Ľuborči. Dňa 25. septembra 1946 boli jeho telesné pozostatky exhumované a prevezené na vojenský cintorín do Saint-Avold vo Francúzsku.
Zhrnutie
Liberator dopadol v lokalite „Smutný jarok“ v kopcoch nad Ľuborčou, približne 300 metrov severne od poľovníckeho zámočku Antonstal.
Zachránilo sa deväť letcov:
William G. Ray, Carnot J. Nisely, Luis Stromp, Luis F. Leone, James B. Garrett, Oscar H. Thielen Jr., Robert H. Reid, William S. Anderson, Ferris K. Joyner.
Zahynul jeden letec: Andrew A. Solock.
Posledný list Andrewa Solocka sestre
12. augusta 1944
Drahá sestra,
Verím tomu, že by som Ti mal napísať list. Už je zopár týždňov odvtedy, čo som Ti písal naposledy. Odvtedy som od Teba dostal jeden list. Dúfal som, že dostanem viac, ale myslím, že si asi veľ­mi zaneprázdnená. Ale prosím Ťa sestrička, píš tak často, ako len môžeš. Teším sa z Tvojich listov. Aj ja budem písať tak často, ako budem môcť. Určite sa polepším, sľubujem. Dúfam, že mi veríš.
Nie je tu moc čo robiť, v tejto časti Talianska, odkedy som prišiel späť z Káhiry. Nič, dokonca ani veľa lietania. Teraz nemáme žiad­ne misie. Mám 40 misií teraz. Očakávam, že budem lietať zajtra. To budem mať ďalší zárez. Týmto letom sa zase priblížim návratu domov. Ešte desať aby som mohol ísť domov. Nevyzerá to tak, že ich bude viac.
Ak budeme lietať pravidelne, mali bysme skončiť v prvej polovici septembra. Dúfam, že sa dostanem do Ríma niekedy tento mesiac. Je to jedno miesto, kam chcem ísť skôr, než opustím túto kraji­nu. Je tam veľa zaujímavých vecí na navštívenie, ako som počul od chlapcov, ktorí tam boli.
Irene písala o Jerrym, ktorý bol doma na pár dní. Ktovie, ako sa zmenil, odkedy som ho videl, keď som odchádzal. Ak máš jeho nejakú aktuálnu fotku, pošli mi ju prosím. A ako sa má Ben! Stále pracuje na nočných, predpokladám! A ty sestrička, ako ide Tvoj život? Dúfam, že Ti dáva všetko len to najlepšie, lebo si to zaslúžiš. Mám Tvoju fotku, ktorá je asi 11 rokov stará. Každý, komu ju uká­žem, nemôže uveriť, že máš toľko rokov, koľko máš. Oni všetci si myslia, že vyzeráš, ako keby si skončila strednú školu. Čo je tvoj recept na udržanie mladosti? Chlapec po takomto boji, cítim sa oveľa starší, než skutočne som. Možno je to len moja predstava. V to dúfam!
Už musím končiť sestrička. Budem písať často. Prosím, Ty urob to isté. Tvoj brat Andy
htmlText_BACB266B_9DEC_7B9E_41B3_B82D707A120C.html =
Bombardovacie lietadlo Ju 88, Nr. 116B, W.Nr. 2425 bombardovacia skupina (Grupul 1 Bombardament)
Miesto dopadu: lokalita Poloma pod Dúžnikom, Melčická dolina, Slovenská republika
Posádka:
Adj. Stg. av. Cristea Nichitescu
Slt. av. Aurel Alexandroaia
Smstr. av. Victor Jipa
Srg. Maj. av. Nicolae Grigore (dle R. Fraita) nebo Srg. av. Ioan Stoian (viz tabule na místě)
Dňa 27. apríla 1945 o 17:30 hod. odštartovala z letiska v Piešťanoch bojová formácia deviatich bombardérov, po troch z každej bombardovacej eskadrily (letky). Cieľom misie bola železničná stanica v Ústí u Vsetína.
Formáciu sprevádzali štyri stíhacie lietadlá zo Grupul 1 Vânătoare, ktoré sa však počas letu pre nepriaznivé poveternostné podmienky otočili a vrátili späť.
Pri prelete Bielych Karpát v hustej oblačnosti z neznámych dôvodov opustilo skupinu lietadlo Junkers Ju 88 A-4, č. 116B, W.Nr. 2425, ktoré sa už na letisko nevrátilo. Podľa nie celkom potvrdených informácií bolo zostrelené rumunskou protilietadlovou obranou, zakopanou v Melčickej doline pod osadou Zabudišová, keďže nedokázala rozoznať rumunskú kokardu na trupe lietadla a odlíšiť ho tak od nepriateľského stroja. Rovnaký typ lietadla Ju 88 používali aj Nemci, a k podobným zámenným zostrelom došlo viackrát.
Bombardér dopadol aj s nákladom bômb na strmý svah vrchu Dúžnik v lokalite Poloma nad osadou Zabudišová (miestna časť obce Bošáca). Všetci letci zahynuli.
Na mieste dopadu je dnes vybudovaný nový pamätník a informačná tabuľa.
htmlText_BAC2966E_9DEC_7B99_41D3_A3E1D270F249.html =
Bombardovací letoun Ju 88, Nr. 116B, W.Nr. 2425 1. bombardovací skupina (Grupul 1 Bombardament) (bombardovací)
Místo dopadu: Lokalita Poloma pod Dúžnikem, Melčická dolina, Slovenská republika.
Posádka:
Adj. Stg. av. Cristea Nichitescu
Slt. av. Aurel Alexandroaia
Smstr. av. Victor Jipa
Srg. Maj. av. Nicolae Grigore (dle R. Fraita) nebo Srg. av. Ioan Stoian (viz tabule na místě)
Dne 27. dubna 1945 v 17:30 hod. odstartovala z letiště v Piešťanech bojová formace devíti bombardérů po třech z každé bombardovací Escadrile (letky). Cílem mise bylo nádraží v Ústí u Vsetína. Formaci doprovázely čtyři stíhací letouny od Grupul 1 Vanatore, kteří se ale cestou kvůli nepříznivému počasí otočily a vrátily se zpět. Při přeletu Bílých Karpat v husté oblačnosti z neznámých důvodů skupinu opustil letoun Junkers Ju 88 A-4, Nr. 116B, W.Nr. 2425 a zpět na letiště se už nevrátil. Podle ne zcela potvrzených informací jej sestřelila rumunská protiletadlová obrana zakopaná v Melčické dolině pod osadou Zabudišová, protože nedokázala rozeznat rumunskou kokardu na trupu letounu a odlišit jej tak od nepřátelského letounu. Stejný typ Ju 88 používali i Němci samotní. Podobných záměn se ostatně stalo několik. Bombardér dopadl i s nákladem bomb na příkrý svah vrchu Dúžnik v lokalitě Poloma nad osadou Zabudišová (místní část obce Bošáca). Všichni letci zahynuli. Na místě dopadu je vybudovaný nový pomník a informační tabule.
htmlText_B38C8B65_9CEC_098A_41C3_1C20EA6A0C6C.html =
Cintorín Vrbovce – historický popis udalosti a miesta (13. september 1944)
Vojnový kontext
Dňa 13. septembra 1944 sa 15. letecká armáda Spojených štátov amerických (USAAF) zapojila do rozsiahlych bombardovacích misií nad územím strednej Európy. Ciele boli priemyselné a strategické objekty, najmä rafinérie a železničná infraštruktúra v Hornom Sliezsku: Odertal a Blechhammer (dnešné územie Poľska). Americké lietadlá pritom prelietavali aj nad územím Slovenska aj pri návrate z bojových letov. Tieto letecké operácie boli súčasťou širších náletov spojeneckých vzdušných síl proti vojenským a priemyselným cieľom nacistického Nemecka a jeho spojencov počas druhej svetovej vojny.
Incident nad Vrbovcami
Dňa 13. septembra 1944 počas letu nad regiónom obce Vrbovce (okres Myjava, Trenčiansky kraj, Slovenská republika) havaroval americký bombardér typu Consolidated B-24H Liberator číslo 42-52283 zo 455. bombardovacej skupiny. Lietadlo malo cestou k cieľu problémy s motormi, ktoré postupne prestávali fungovať. Desaťčlenná posádka sa rozhodla opustiť poškodený stroj pomocou padákov. 
Z posádky prežilo vyskočenie pomocou padákov deväť členov, avšak jeden z členov, predný strelec Sgt. Harry F. Eddy Jr. z Valley v Kalifornii, zahynul. Zabudol si svoj padák v prednej časti bombardéra a tak použil núdzový, ktorý si zle pripol a po jeho otvorení letec vypadol z popruhov. Zahynul pri dopade na zem na poli po Peckovom-Vápeníku.
Ostatní členovia posádky sa zachránili padákmi a unikli smerom k obci Sobotište. Osem z nich zaviedli miestni občania k partizánom oddielu Hurban, ktorí letcov dopravili do Bánskej Bystrice, odkiaľ ich Američania začiatkom októbra evakuovali späť do Talianska. Ľavý bočný strelec Sgt. Benedict H. Raczka si poranil pri dopade koleno a bol neskôr Nemcami zajatý.
Poškodený bombardér dopadol na otvorené priestranstvo v blízkosti Sobotišťa, nevybuchol a po uhasení malého požiaru boli trosky z miesta odvezené pravdepodobne nemeckými jednotkami. 
Hrob a pochovanie na cintoríne vo Vrbovciach
Telo Harryho F. Eddyho bolo prevezené na miestny obecný cintorín vo Vrbovciach, kde bol pochovaný 15. septembra 1944. Jeho hrob sa nachádzal medzi ďalšími obetami vojny a stal sa jedným z priamych dôsledkov preletov spojeneckých lietadiel nad územím Slovenska v období druhej svetovej vojny. 
Po skončení vojny, 26. septembra 1946, boli ostatky Harryho F. Eddyho exhumované a prevezené späť do Spojených štátov amerických, kde boli znovu pochované. Tento krok bol súčasťou povojnových snáh o repatriáciu padlých amerických vojakov a ich dôstojné uloženie na domácej pôde. 
Význam miesta
Cintorín vo Vrbovciach je obecný cintorín, v ktorom boli počas vojnového obdobia pochovávané rôzne obete konfliktov, vrátane civilných a vojenských. Dočasný hrob amerického letca Harryho F. Eddyho predstavuje konkrétny historický odkaz na priamy dôsledok leteckých operácií 15. leteckej armády nad územím Slovenska. Po jeho exhumácii a prevoze do USA ostáva tento príbeh uložený v miestnych kronikách a pamätných záznamoch regiónu ako pripomienka udalostí z obdobia druhej svetovej vojny. 
Chronologický sled udalostí
• 13. september 1944: Americký bombardér B-24H Liberator havaruje v oblasti Vrboviec počas návratu z bojovej misie. 
• 13. september 1944: Člen posádky Sgt. Harry F. Eddy Jr. vyskakuje z poškodeného lietadla pomocou padáku, no pri dopade zahynie pri kopanici Pecková pod Vrbovcami. 
• 15. september 1944: Sgt. Harry F. Eddy je pochovaný na obecnom cintoríne vo Vrbovciach. 
• 26. september 1946: Jeho ostatky sú exhumované a prevezené späť do Spojených štátov amerických. 
Tento opis poskytuje prehľad udalosti a miesta, ktorý je založený na historických záznamoch o havárii amerického bombardéra B-24 nad oblasťou Vrboviec počas druhej svetovej vojny a jeho dočasnom pochovaní na cintoríne vo Vrbovciach.
htmlText_B273C327_9CFC_3996_41BC_3AE766A95B4A.html =
Cintorín v Slavičíne – pamätník padlým letcom z 29. augusta 1944
Historický kontext leteckej bitky
Dňa 29. augusta 1944 sa nad oblasťou Bielych Karpát, vrátane priestoru blízko mesta Slavičín na východnej Morave, odohrala rozsiahla letecká bitka medzi spojeneckými bombardovacími zväzmi a nemeckým stíhacím letectvom. Americká 15. letecká armáda (15th Air Force) vyslala bombardéry typu B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator z letísk v južnom Taliansku na útok na strategické ciele v severnej časti Protektorátu Čechy a Morava, predovšetkým na priemyselné a železničné objekty v oblasti Moravskej Ostravy.
Nemecké letectvo reagovalo nasadením stíhacích lietadiel typu Messerschmitt Bf 109 a Focke-Wulf Fw 190, ktoré zaútočili na bombardovacie zväzy v okolí Piešťan a ďalej nad horským terénom Bielych Karpát. V priebehu tvrdých vzdušných súbojov bolo zostrelených alebo ťažko poškodených niekoľko amerických lietadiel. Niektoré stroje sa zrútili priamo v oblasti Bielych Karpát, ďalšie dopadli na územie Moravy a Slovenska. Štyridsaťjeden členov posádok zahynulo, časť letcov sa zachránila pomocou padákov a väčšina z nich bola zajatá nemeckými jednotkami.
Táto letecká bitka patrí medzi najväčšie vzdušné stretnutia nad územím Československa počas druhej svetovej vojny.
Pochovanie padlých letcov v Slavičíne
Po ukončení bojov boli telá dvadsiatich ôsmich padlých amerických letcov zozbierané z miest dopadov lietadiel a dočasne uložené na miestnom cintoríne v Slavičíne. Slavičín sa týmto stal jedným z najvýznamnejších miest dočasného uloženia padlých spojeneckých letcov na územie bývalého Československa.
Po skončení vojny, v roku 1946, boli pozostatky exhumované a prevezené na americké vojenské cintoríny v zahraničí alebo do Spojených štátov amerických v súlade s povojnovými dohodami o repatriácii padlých vojakov.
Pamätník na cintoríne v Slavičíne
Na cintoríne v Slavičíne bol neskôr zriadený pamätník venovaný padlým letcom z udalostí 29. augusta 1944. Pamätník tvorí kamenný monument s pamätnou doskou, na ktorej sú uvedené mená pochovaných letcov a pripomienka leteckej bitky nad regiónom Bielych Karpát.
Text na pamätnej doske je vyhotovený v slovenčine a angličtine a zdôrazňuje úctu k obetiam, ktoré položili život počas bojovej misie nad strednou Európou. Pamätník je udržiavaný mestom a miestnymi organizáciami a slúži ako miesto pietnych spomienok na udalosti druhej svetovej vojny.
Význam miesta
Cintorín v Slavičíne predstavuje významné historické miesto spojené s leteckou vojnou nad územím Československa. Hoci samotné hroby padlých letcov boli po vojne premiestnené, pamätník uchováva historickú pamäť na udalosť, ktorá výrazne zasiahla miestnu komunitu.
Pamätné miesto dokumentuje rozsah a intenzitu vzdušných operácií v záverečných fázach druhej svetovej vojny a pripomína osobné tragédie mladých mužov, ktorí zahynuli ďaleko od svojej vlasti. Zároveň slúži ako trvalé memento vojnových následkov a významu mieru v stredoeurópskom priestore.
htmlText_B2D90B54_9CE4_098A_41A0_03D3CA56BB50.html =
Historie incidentu u Lednice
V období druhé světové války se v horách severně od obce Lednica odehrála letecká havárie, která byla po letech připomínána místním památníkem. Podle dochovaných záznamů dne 11. prosince 1941 havarovalo přibližně 4 km severozápadně od obce Lednica německé vojenské letadlo. Přesný typ stroje není zcela doložen, ale v místních vzpomínkách a dobových fotografiích dochovaných vedle místa havárie se pravděpodobně jednalo o dvoumotorový letoun, který mohl být typu podobného Junkers W 34 nebo jinému typickému německému letadlu operačně nasazenému v té době na Slovensku. Na místě havárie zahynuli všichni členové posádky. 
Mezi oběťmi byli:
• Ernst Kotter, 23letý učitel letectví
• Erhard Haronska, 19letý pilot
• Franz Daut, 21letý vojín letectva
• Heinz Voytossek, 19letý žák letectva
Lokální zdroje uvádějí, že nález a pamětní deska udávají jako datum 11. prosince 1941, i když se jiné televizní či obecní texty občas liší v drobnostech roku (někdy 1942). Důvod těchto rozdílů v datech může být způsobený archivními nejasnostmi či chybami v pamětních záznamech. 
Letoun havaroval zřejmě během přeletu v horském terénu za nejasných okolností – možné příčiny mohly zahrnovat mechanickou poruchu motorů, ztrátu orientace za špatného počasí nebo jinou nehodu během rutinního letu německého letectva. Lokální svědectví zaznamenávají i fotografie německých vojáků a obyvatel obce u trosky letadla krátce po incidentu, což potvrzuje, že havárie byla bezprostředně zaznamenána obyvateli a vojáky přítomnými v oblasti. 
Památník u Lednice
Na místě havárie byl vztyčen památník, který připomíná mladé německé letce, kteří zde zahynuli. Památník se nachází zhruba 30–40 metrů od lesní cesty severně od obce Lednica. Není to monument ve městě, ale spíše lesní pamětní místo, které vzniklo iniciativou místních obyvatel. 
Památník je tvořen žulovým balvanem na kamenném podstavci, na němž je umístěna pamětní deska s vyrytými jmény čtyř padlých členů posádky a datem 11. prosince 1941. Deska s časem vlivem počasí ztrácí čitelnost, ale stále nese původní jména a datum havárie. 
Na opačné straně balvanu je druhá deska s vyrytými jmény místních obyvatel, kteří se podíleli na zřízení památníku. Toto uspořádání ukazuje, že památník byl postaven zejména z iniciativy a úsilí lidí z okolí, kteří chtěli připomenout tragickou událost a osud těchto pilotů bez ohledu na jejich národnost. 
Význam a interpretace
Pamětní místo u Lednice není rozsáhlý veřejný monument či státem chráněná památka, ale spíše lokální památník, který nese osobní a komunitní význam. Připomíná tragický osud čtyř mladých německých pilotů, kteří přišli o život během letecké služby v prvních letech války. Památník stojí v přírodním prostředí, často zapomenutý a nalézá se mimo hlavní cesty, což odpovídá charakteru horských havárií letadel, které se během druhé světové války stávaly v méně přístupných oblastech. 
I když se událost přímo netýká širších vojenských operací, jako jsou velké letecké bitvy, pamětní místo ukazuje, že i méně známé letecké havárie byly součástí válečného dění a zanechaly stopy v paměti místních obyvatel. Památníkem se zachovává vzpomínka na tyto mladé muže a jejich osud jako součást historie oblasti během druhé světové války.
htmlText_B3CE9445_9CE4_7F8A_41CB_43D1E67B8F7C.html =
Hrbitov Vrbovce – historický popis události a místa (13. září 1944)
Válečný kontext
Dne 13. září 1944 se 15. letecká armáda Spojených států amerických (USAAF) zapojila do rozsáhlých bombardovacích misí nad územím střední Evropy. Cíle byly průmyslové a strategické objekty, zejména rafinérie a železniční infrastruktura v Horním Slezsku: Odertal a Blechhammer (dnešní území Polska). Americká letadla přitom přelétávala i nad územím Slovenska i při návratu z bojových letů. Tyto letecké operace byly součástí širších náletů spojeneckých vzdušných sil proti vojenským a průmyslovým cílům nacistického Německa a jeho spojenců během druhé světové války.
Incident nad Vrbovci
Dne 13. září 1944 během letu nad regionem obce Vrbovce (okres Myjava, Trenčínský kraj, Slovenská republika) havaroval americký bombardér typu Consolidated B-24H Liberator číslo 42-52283 ze 455. bombardovací skupiny. Letadlo mělo cestou k cíli problémy s motory, které postupně přestávaly fungovat. Desetičlenná posádka se rozhodla opustit poškozený stroj pomocí padáků.
Z posádky přežilo vyskočení pomocí padáků devět členů, avšak jeden z členů, přední střelec Sgt. Harry F. Eddy Jr. z Valley v Kalifornii, zahynul. Zapomněl si svůj padák v přední části bombardéru a tak použil nouzový, který si špatně připnul a po jeho otevření letec vypadl z popruhů. Zahynul při dopadu na zem na poli po Peckově-Vápeníku.
Ostatní členové posádky se zachránili padáky a unikli směrem k obci Sobotiště. Osm z nich zavedli místní občané k partyzánům oddílu Hurban, kteří letce dopravili do Bánské Bystrice, odkud je Američané začátkem října evakuovali zpět do Itálie. Levý boční střelec Sgt. Benedict H. Raczka si poranil při dopadu koleno a byl později Němci zajat.
Poškozený bombardér dopadl na otevřené prostranství poblíž Sobotiště, nevybuchl a po uhašení malého požáru byly trosky z místa odvezeny pravděpodobně německými jednotkami.
Hrob a pohřbení na hřbitově ve Vrbovcích
Tělo Harryho F. Eddyho bylo převezeno na místní obecní hřbitov ve Vrbovcích, kde byl pohřben 15. září 1944. Jeho hrob se nacházel mezi dalšími obětmi války a stal se jedním z přímých důsledků přeletů spojeneckých letadel nad územím Slovenska v období druhé světové války.
Po skončení války, 26. září 1946, byly ostatky Harryho F. Eddyho exhumovány a převezeny zpět do Spojených států amerických, kde byly znovu pohřbeny. Tento krok byl součástí poválečných snah o repatriaci padlých amerických vojáků a jejich důstojné uložení na domácí půdě.
Chronologický přehled událostí
- 13. září 1944: Americký bombardér B-24H Liberator havaruje v oblasti Vrbovců během návratu z bojové mise.
- 13. září 1944: Člen posádky Sgt. Harry F. Eddy Jr. vyskakuje z poškozeného letadla pomocí padáku, ale při dopadu zahyne u kopanice Pecková pod Vrbovci.
- 15. září 1944: Sgt. Harry F. Eddy je pohřben na obecním hřbitově ve Vrbovcích.
- 26. září 1946: Jeho ostatky jsou exhumovány a převezeny zpět do Spojených států amerických.
Tento popis poskytuje přehled události a místa, který je založen na historických záznamech o havárii amerického bombardéru B-24 nad oblastí Vrbovců během druhé světové války a jeho dočasném pohřbení na hřbitově ve Vrbovcích.
htmlText_B1641CD1_9CFC_088A_41DC_6E9A130997AA.html =
Hřbitov ve Slavičíně – památník padlým letcům z 29. srpna 1944
Historický kontext letecké bitvy
Dne 29. srpna 1944 se nad oblastí Bílých Karpat, včetně prostoru poblíž města Slavičín na východní Moravě, odehrála rozsáhlá letecká bitva mezi spojeneckými bombardovacími svazy a německým stíhacím letectvem. Americká 15. letecká armáda (15th Air Force) vyslala bombardéry typu B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator z letišť v jižní Itálii k útoku na strategické cíle v severní části Protektorátu Čechy a Morava, především na průmyslové a železniční objekty v oblasti Moravské Ostravy.
Německé letectvo reagovalo nasazením stíhacích letadel typu Messerschmitt Bf 109 a Focke-Wulf Fw 190, které zaútočili na bombardovací svazy v okolí Piešťan a dále nad horským terénem Bílých Karpat. V průběhu tvrdých vzdušných soubojů bylo sestřeleno nebo těžce poškozeno několik amerických letadel. Některé stroje se zřítily přímo v oblasti Bílých Karpat, další dopadly na území Moravy a Slovenska. Čtyřicet jedna členů posádek zahynulo, část letců se zachránila pomocí padáků a většina z nich byla zajata německými jednotkami.
Tato letecká bitva patří mezi největší vzdušná střetnutí nad územím Československa během druhé světové války.
Pohřbení padlých letců ve Slavičíně
Po ukončení bojů byla těla dvaceti osmi padlých amerických letců sesbírána z míst dopadů letadel a dočasně uložena na místním hřbitově ve Slavičíně. Slavičín se tímto stal jedním z nejvýznamnějších míst dočasného uložení padlých spojeneckých letců na území bývalého Československa.
Po skončení války, v roce 1946, byly ostatky exhumovány a převezeny na americké vojenské hřbitovy v zahraničí nebo do Spojených států amerických v souladu s poválečnými dohodami o repatriaci padlých vojáků.
Památník na hřbitově ve Slavičíně
Na hřbitově ve Slavičíně byl později zřízen památník věnovaný padlým letcům z událostí 29. srpna 1944. Památník tvoří kamenný monument s pamětní deskou, na níž jsou uvedena jména pohřbených letců a připomínka letecké bitvy nad regionem Bílých Karpat.
Text na pamětní desce je vyhotoven v češtině a angličtině a zdůrazňuje úctu k obětem, které položily život během bojové mise nad střední Evropou. Památník je udržován městem a místními organizacemi a slouží jako místo pietních vzpomínek na události druhé světové války.
Význam místa
Hřbitov ve Slavičíně představuje významné historické místo spojené s leteckou válkou nad územím Československa. Ačkoli samotné hroby padlých letců byly po válce přemístěny, památník uchovává historickou paměť na událost, která výrazně zasáhla místní komunitu.
Památné místo dokumentuje rozsah a intenzitu vzdušných operací v závěrečných fázích druhé světové války a připomíná osobní tragédie mladých mužů, kteří zahynuli daleko od své vlasti. Zároveň slouží jako trvalé memento válečných následků a významu míru ve středoevropském prostoru.
htmlText_B3478212_9CE4_1B8E_41D6_12A7CF862C57.html =
Mestské múzeum Slavičín sa nachádza v historickom jadre mesta Slavičín na Hornom námestí a predstavuje kľúčové centrum pamäti regionálnych dejín. Múzeum dokumentuje vývoj osídlenia a života v oblasti Slavičínska od praveku až po nedávnu minulosť prostredníctvom archeologických nálezov, etnografických predmetov a historických dokumentov zo života mesta a jeho okolia.
Významná časť stálej expozície je venovaná leteckej bitke, ktorá sa 29. augusta 1944 odohrala nad Bielymi Karpatmi a Slavičínskom. Návštevník tu môže vidieť autentické časti amerických a nemeckých lietadiel, zbrane a osobné predmety pilotov oboch strán, vrátane originálneho motora nemeckej stíhačky Messerschmitt Bf0 109, doplnené fotodokumentáciou a dobovými materiálmi.
Expozícia tak približuje nielen technické a vojenské súvislosti bitky, ale aj ľudské príbehy jej účastníkov a následky udalosti, ktorá hlboko zasiahla miestne obyvateľstvo počas druhej svetovej vojny. Múzeum zároveň uchováva bohatý archív dokumentov, fotografií a materiálov o tradičných remeslách, zvykoch a každodennom živote v regióne.
Vďaka svojej polohe a komplexnému výkladu histórie je Mestské múzeum Slavičín dôležitým miestom pre pochopenie miestneho aj širšieho kontextu udalostí z roku 1944 a ich vplyvu na pamäť a identitu miestnej komunity.
htmlText_AD8A3762_9CEC_398E_41CD_CEB0EF6662F2.html =
Muzeum Bojkovice – dokumentace letecké bitvy nad Bílými Karpaty
Muzeum Bojkovice představuje významnou instituci regionální paměti, která se věnuje dějinám města Bojkovice a širšího okolí Bílých Karpat. Nachází se v historických prostorách bývalého okresního soudu a prostřednictvím svých sbírek mapuje vývoj osídlení, řemesel, každodenního života obyvatelstva i dramatické události 20. století, včetně období druhé světové války.
Zvláštní místo v expozicích muzea zaujímá letecká bitva z 29. srpna 1944, která zasáhla rozsáhlé území Bojkovicka. V tento den přeletovaly nad regionem bombardovací svazy americké 15. letecké armády směřující ke strategickým cílům v severní části Protektorátu Čechy a Morava. Nad horským terénem Bílých Karpat došlo k prudkým vzdušným soubojům s německým stíhacím letectvem, jejichž následky se projevily i v okolí Bojkovic.
Muzeum uchovává a prezentuje autentické artefakty pocházející ze sestřelených a havarovaných letadel, která dopadla v blízkosti města a okolních obcí. Součástí sbírek jsou fragmenty letecké techniky, osobní předměty letců, dobové fotografie, dokumenty a svědectví místních obyvatel, kteří byli přímými svědky leteckých bojů a pádů letadel. Tyto materiály poskytují jedinečný pohled na průběh bitvy z perspektivy civilního obyvatelstva.
Význam Muzea Bojkovice spočívá v tom, že propojuje vojenské dějiny s místním kontextem. Nezaměřuje se pouze na technické aspekty letecké války, ale zdůrazňuje i lidský rozměr konfliktu – osudy posádek letadel, strach a pomoc místních obyvatel i následky války na každodenní život v karpatském pohraničí.
Muzeum tak hraje důležitou roli při uchovávání historické paměti letecké bitvy nad Bílými Karpaty. Slouží jako místo vzdělávání, vzpomínek a porozumění událostem, které zasáhly region Bojkovicka, a zároveň připomíná, že i relativně malá města a vesnice se stala součástí jednoho z největších ozbrojených konfliktů moderních dějin.
htmlText_B03F20C0_9CEF_F88A_41B3_CCF070569BB6.html =
Múzeum Bojkovice – dokumentácia leteckej bitky nad Bielymi Karpatmi
Múzeum Bojkovice predstavuje významnú inštitúciu regionálnej pamäti, ktorá sa venuje dejinám mesta Bojkovice a širšieho okolia Bielych Karpát. Nachádza sa v historických priestoroch bývalého okresného súdu a svojimi zbierkami mapuje vývoj osídlenia, remesiel, každodenného života obyvateľstva, ako aj dramatické udalosti 20. storočia, vrátane obdobia druhej svetovej vojny.
Osobitné miesto v expozíciách múzea zaujíma letecká bitka z 29. augusta 1944, ktorá zasiahla rozsiahle územie Bojkovicka. V tento deň prelietavali nad regiónom bombardovacie zväzy americkej 15. leteckej armády smerujúce k strategickým cieľom v severnej časti Protektorátu Čechy a Morava. Nad horským terénom Bielych Karpát došlo k prudkým vzdušným súbojom s nemeckým stíhacím letectvom, ktorých následky sa prejavili aj v okolí Bojkovíc.
Múzeum uchováva a prezentuje autentické artefakty pochádzajúce zo zostrelených a havarovaných lietadiel, ktoré dopadli v blízkosti mesta a okolitých obcí. Súčasťou zbierok sú fragmenty leteckej techniky, osobné predmety letcov, dobové fotografie, dokumenty a svedectvá miestnych obyvateľov, ktorí boli priamymi svedkami leteckých bojov a pádov lietadiel. Tieto materiály poskytujú jedinečný pohľad na priebeh bitky z perspektívy civilného obyvateľstva.
Význam Múzea Bojkovice spočíva v tom, že prepája vojenské dejiny s miestnym kontextom. Nezameriava sa iba na technické aspekty leteckej vojny, ale zdôrazňuje aj ľudský rozmer konfliktu – osudy posádok lietadiel, strach a pomoc miestnych obyvateľov, ako aj následky vojny na každodenný život v karpatskom pohraničí.
Múzeum tak zohráva dôležitú úlohu pri zachovávaní historickej pamäti leteckej bitky nad Bielymi Karpatmi. Slúži ako miesto vzdelávania, spomienok a porozumenia udalostiam, ktoré zasiahli región Bojkovíc, a zároveň pripomína, že aj relatívne malé mestá a dediny sa stali súčasťou jedného z najväčších ozbrojených konfliktov moderných dejín.
htmlText_B30078A6_9CE4_0896_41E2_7D24BA20A918.html =
Městské muzeum Slavičín se nachází v historickém jádru města Slavičín na Horním náměstí a představuje klíčové centrum paměti regionální historie. Muzeum dokumentuje vývoj osídlení a života ve Slavičínsku od pravěku až po nedávnou minulost prostřednictvím archeologických nálezů, etnografických předmětů a historických dokumentů ze života města a okolí. 
Významná část stálé expozice je věnována letecké bitvě, která se 29. srpna 1944 odehrála nad Bílými Karpaty a Slavičínskem. Návštěvník zde může zhlédnout autentické části amerických a německých letadel, zbraně a osobní věci pilotů obou stran, včetně originálního motoru německé stíhačky Messerschmitt Bf 109, doplněné fotodokumentací a dobovými materiály. 
Expozice tak přibližuje nejen technické a vojenské souvislosti bitvy, ale i lidské příběhy účastníků a následky události, která hluboce zasáhla místní obyvatelstvo během druhé světové války. Muzeum rovněž uchovává bohatý archiv dokumentů, fotografií a materiálů o starých řemeslech, tradicích a životě v regionu. 
Díky své poloze a komplexnímu výkladu historie je Městské muzeum Slavičín důležitým místem pro pochopení místního i širšího kontextu událostí z roku 1944 a jejich vlivu na paměť a identitu komunity.
htmlText_F552B12F_E01B_5FF5_41B8_B82AE4D0041D.html =
Názov malého projektu: Letecká bitka nad Bielymi Karpatmi
Celkové náklady: 43 678,92 €
Výška príspevku EFRR: 34 943,13 €
Výška príspevku ŠR SR: 5 241,47 €
Konečný užívateľ: Bánovská regionálna rozvojová agentúra
Hlavný cezhraničný partner: Sdružení měst a obcí východní Moravy
Doba realizácie: 1.10.2025 – 30.9.2026
Popis projektu: Rozvoj technológií a globalizácia núti subjekty cestovného ruchu prispôsobiť svoju ponuku pre náročnejších zákazníkov. Žiadateľ Bánovská RRA v participácii so Sdružením měst a obcí Východní Moravy sa rozhodli poskytnúť plnohodnotné inovatívne služby pomocou aplikácie s virtuálnymi prehliadkami lokalít spojených s leteckými bitkami nad Bielymi Karpatmi. Virtuálne prehliadky napĺňajú túto potrebu tým, že cestujúcim poskytujú jasný prehľad o významných turistických atrakciách s textom a videom vysvetľujúcim význam a dôležitosť rôznych aspektov vojenskej histórie.
Nedostatočná informovanosť o dopadoch leteckých bitiek v prihraničnom regióne v Bielych Karpatoch spôsobuje, že o tieto vojnové udalosti sa zaujíma menší podiel návštevníkov, ale aj obyvateľov. Realizáciou projektu sa radikálne podporí rozvoj aj dopyt po formách virtuálneho cestovného ruchu, zároveň sa zatraktívnia vojenské dejiny pohraničného regiónu Česka a Slovenska.
Cieľ projektu: Cieľom projektu je vytvoriť inovatívnu mobilnú aplikáciu, ktorá prostredníctvom virtuálnej reality zdokumentuje letecké bitky z územia Slovenska a Česka, podporí turizmus a spoločné kultúrne dedičstvo. Podporené o zorganizované spomienkové podujatia a vydané brožúry.
Výsledky projektu: Výsledkom projektu je mobilná aplikácia vo virtuálnej realite, ktorá sprístupní históriu leteckej bitky nad Bielymi Karpatmi s obsahom 23 virtuálnych prehliadok. Ďalším výstupom je aj tlačená brožúra a 3 uskutočnené spomienkové podujatia v rámci SR aj ČR.
Poďakovanie: Úprimne ďakujeme pánovi Vlastimilovi Helovi za jeho odbornú spoluprácu, dlhoročný výskum a cenné historické podklady, bez ktorých by realizácia projektu Letecká bitka nad Bielymi Karpatmi nebola možná. Jeho precízna práca, znalosť regionálnych dejín a ochota zdieľať poznatky významne prispeli k autentickosti a odbornej hodnote celého projektu.
Odkaz na EÚ: https://european-union.europa.eu/
#erbbk #Interreg #InterregSKCZ #EÚ #EuropeanCommission #cofinancedbyEÚ
Privacy Policy LINK
Zásady ochrany osobných údajov LINK
Interiér lietadla, v ktorom je umiestnená mapa, je len ilustračný a nezodpovedá realite (vygenerované pomocou umelej inteligencie).
Zdroj audiovizuálnych scén: verejne dostupné archívy (licencia Creative Commons):
• USAAF courtesy of the US Government
• National Archives and Records Administration
• spitfire fly past.mp3 by mattew -- https://freesound.org/s/42968/ -- License: Attribution 4.0
• military_alarm.wav by KIZILSUNGUR -- https://freesound.org/s/96973/ -- License: Creative Commons 0
• https://topaudio.io/music
• "Boeing B-17 Flying Fortress" (https://skfb.ly/ZEpn) by helijah is licensed under Creative Commons Attribution (http://creativecommons.org/licenses/by/4.0/).
• "Consolidated B-24 Liberator" (https://skfb.ly/otVJv) by helijah is licensed under Creative Commons Attribution (http://creativecommons.org/licenses/by/4.0/).
htmlText_B31D86ED_9CE4_389A_41D3_1FCB027DC096.html =
Pamätník a letecký incident pri Lednici (11. december 1941)
Historické pozadie incidentu
V období druhej svetovej vojny došlo v horskom teréne severne od obce Lednica k leteckej havárii, ktorá je dnes pripomínaná miestnym pamätníkom. Podľa dostupných záznamov 11. decembra 1941 havarovalo približne štyri kilometre severozápadne od obce Lednica nemecké vojenské lietadlo. Presný typ stroja nie je jednoznačne archivovaný, no podľa dobových fotografií a miestnych svedectiev išlo pravdepodobne o dvojmotorové lietadlo používané Luftwaffe na výcvikové alebo preletové účely.
Na palube sa nachádzali štyria mladí príslušníci nemeckého letectva, ktorí pri havárii zahynuli.
Išlo o:
• Ernst Kotter, 23-ročný letecký inštruktor,
• Erhard Haronska, 19-ročný pilot,
• Franz Daut, 21-ročný vojak letectva,
• Heinz Voytossek, 19-ročný žiak letectva.
V miestnych zdrojoch sa ako dátum nehody uvádza 11. december 1941, hoci v niektorých starších publikáciách sa ojedinele objavujú mierne rozdiely v datovaní. Tie sú pravdepodobne dôsledkom nepresností v povojnových archívnych záznamoch alebo ústnom podaní.
Príčina havárie nie je presne zdokumentovaná. Predpokladá sa, že mohlo ísť o kombináciu nepriaznivých poveternostných podmienok, zníženej viditeľnosti v horskom teréne, technickej poruchy alebo navigačnej chyby počas preletu. Krátko po nehode sa na mieste nachádzali nemeckí vojaci aj miestni obyvatelia, čo potvrdzujú zachované dobové fotografie z okolia trosiek lietadla.
Pamätník pri Lednici
Na mieste pádu lietadla bol neskôr z iniciatívy miestnych obyvateľov zriadený pamätník, ktorý pripomína tragickú udalosť a obete nehody. Pamätné miesto sa nachádza približne 30 až 40 metrov od lesnej cesty severne od obce Lednica, v lesnom a málo frekventovanom prostredí.
Pamätník tvorí kamenný podstavec s veľkým žulovým balvanom, na ktorom je upevnená pamätná tabuľa s vyrytými menami štyroch zahynutých letcov a dátumom 11. decembra 1941. Vplyvom poveternostných podmienok je nápis miestami menej čitateľný, no základné údaje sú stále zachované.
Na zadnej strane pamätníka sa nachádza druhá tabuľa s menami miestnych obyvateľov, ktorí sa podieľali na jeho vybudovaní a údržbe. Tento detail poukazuje na skutočnosť, že pamätník vznikol ako prejav miestnej úcty k obetiam nehody, bez ohľadu na ich národnosť či vojenskú príslušnosť.
Význam pamätného miesta
Pamätník pri Lednici nepatrí medzi veľké oficiálne vojnové pamätníky, ale má význam predovšetkým na lokálnej úrovni. Pripomína osud štyroch mladých mužov, ktorí zahynuli počas služby v prvých rokoch druhej svetovej vojny. Zároveň dokumentuje, že vojnové udalosti zasahovali aj odľahlé horské oblasti Slovenska, ktoré neboli priamo frontovou líniou.
Pamätné miesto je dnes súčasťou kultúrnej pamäti regiónu a predstavuje tichú pripomienku rizík vojenského letectva, ako aj ľudských tragédií, ktoré vojna prináša. Slúži nielen ako historický bod záujmu, ale aj ako miesto zamyslenia nad následkami vojnových konfliktov a hodnotou ľudského života.
htmlText_BBE2E056_9DE4_17B6_41E2_2C61316A11AB.html =
Stíhacie lietadlo IAR 81C, 66. letka, 2. stíhacia skupina (Grupul 2 Vânătoare) – stíhací
Miesto dopadu: lokalita medzi obcami Dolní Němčí a Vlčnov, Česká republika
Posádka:
Locotenent Av. (poručík)
Gheorghe Mociorniță
Locotenent av. Gheorghe Mociorniță sa narodil 14. marca 1919 v obci Băicoi v rodine ropného technika Nicolaeho Mociornițu, ktorý bojoval v prvej svetovej vojne a bol vyznamenaný za statočnosť v bitke pri Mărășești. Po absolvovaní strednej školy sa v roku 1938 zapísal na Literárnu a filozofickú fakultu Univerzity v Bukurešti. Na jeseň roku 1940 bol v treťom ročníku vysokej školy, no štúdium nemohol dokončiť pre vojenskú službu.
Vzhľadom na nadšenie pre letectvo navštevoval kurzy športového lietania organizované Rumunskou asociáciou pre leteckú propagandu a získal pilotnú licenciu. 9. decembra 1940 sa zapísal do Vojenskej školy pre aktívnych leteckých dôstojníkov a po jej ukončení bol 10. mája 1942 povýšený do hodnosti podporučíka. Gheorghe Mociorniță následne absolvoval školu stíhacích pilotov v Galați, ktorú ukončil 26. júna 1943 a získal licenciu vojenského pilota.
V období od 26. novembra 1943 do februára 1944 bol pridelený k 64. peruti 1. stíhacej skupiny (Grupul 1 Vânătoare), pôsobiacej v meste Roșiorii de Vede. Počas zosilneného spojeneckého bombardovania Rumunska v apríli 1944 sa Gheorghe Mociorniță zúčastnil takmer všetkých bojových misií skupiny. Svoje prvé vzdušné víťazstvá dosiahol nad americkými bombardérmi 15. leteckej armády USA pri ich náletoch na ropné polia v župe Prahova v okolí Ploiești v dňoch 5. – 6. mája 1944, keď zostrelil dva bombardéry B-24. Svoje tretie víťazstvo, opäť nad B-24, dosiahol pri americkom nálete na Ploiești 18. mája 1944.
Misie vykonané po 23. auguste 1944
Po prevrate 23. augusta 1944, keď sa Rumunsko obrátilo proti hitlerovskej koalícii a rumunská armáda začala postup na západ, bol Gheorghe Mociorniță súčasťou 66. letky 2. stíhacej skupiny (Grupul 2 Vânătoare). Bol nasadzovaný na rôzne bojové úlohy od prieskumu až po leteckú podporu pozemných vojsk.
Zúčastnil sa bojov pri oslobodzovaní Sedmohradska, Maďarska a Československa, kde plnil sprievodné, prieskumné a ochranné letecké misie a zároveň útočil na pozemné ciele. 8. septembra 1944 bol povýšený do hodnosti poručíka a o týždeň neskôr bol vyznamenaný Radom rumunskej koruny (Ordinul Coroana României) za mimoriadnu odvahu a svedomitosť pri plnení bojových úloh na podporu pozemných armád.
Na podporu vojsk sovietskej 27. armády sa 21. novembra 1944 presunula 2. stíhacia skupina na letisko v maďarskom Miškolci. V dňoch 22. – 23. novembra vykonávala útoky proti nepriateľským motorizovaným kolónam v oblastiach Fiľakovo – Lučenec a Rimavská Sobota – Rimavská Baňa. 22. decembra 1944 Mociorniță spolu s ďalšími letcami zničil 20 nemeckých nákladných vozidiel naložených vojnovým materiálom v okolí Fiľakova.
Začiatkom apríla 1945 podporoval útok na mesto Kremnica. Rumunskí stíhači vtedy napadli motorizované kolóny pri Turčeku severne od Kremnice.
Počas 29 bojových misií, ktoré Gheorghe Mociorniță absolvoval, zostrelil tri nepriateľské lietadlá, no podľa rumunského bodovacieho systému mu bolo uznaných deväť zostrelov, čím dosiahol hranicu potrebnú na udelenie statusu leteckého esa.
Posledná misia
Jeho posledná, 29. bojová misia, sa uskutočnila 21. apríla 1945. Z letiska Tri Duby vzlietla o 12:30 dvojica lietadiel IAR 81C. Pilotom stroja označeného „Alb (biela) 426“ bol Locotenent av. Gheorghe Mociorniță, spolu s ním letel Adj. Maj. av. Silivan Dumitru. Ich úlohou bolo hliadkovanie nad cestou medzi Suchou Lozou a Dolným Němčím.
Na ceste od Nivnice spozorovali nemeckú kolónu 7 – 8 nákladných vozidiel. Pri prvom útoku zapálili po jednom vozidle. Pri obratu na ďalší útok Dumitru zistil, že kolegu stratil. Pravdepodobne zostúpil príliš nízko, jeho lietadlo bolo zasiahnuté protilietadlovou paľbou a havarovalo v plameňoch. Na letisko sa Adj. Maj. av. Dumitru vrátil sám o 13:30.
Rodák z Vlčnova Josef Pavelčík si na túto tragickú udalosť spomínal takto:
„Keď za Čupami spadlo horiace lietadlo, prilákala aj mňa detská zvedavosť. Spolu s Jožkom Knotkom a ďalšími kamarátmi sme tam hneď utekali. Z diaľky sme videli, ako na poľnej trati Horní Rovná dymil vrak zhoreného lietadla. Keď som sa k miestu havárie priblížil, uvidel som obhorené a zmrzačené telo letca, visiace na popruhu. Táto trať bola už obsadená nemeckým vojskom a vojaci nás od lietadla odháňali. My sme sa však nedali. Päť dní nato bolo po vojne a na mieste pádu letca zostal len hrob. Majiteľ poľa medzičasom odsunul vrak bližšie k ceste, aby mohol na poli pracovať. Túžil som odniesť si nejakú súčiastku na pamiatku, a tak som dlho prosil otca, až sme domov odviezli zachovanú chvostovú plochu so zvyškami plechov z trupu lietadla. Ako školák som sa s kamarátmi s týmito rekvizitami hrával na letcov.“
Udalosť opísal aj jeho kamarát Josef Knotek:
„V osudný deň, keď došlo k zostreleniu rumunskej stíhačky, som bol za hum­nami a sledoval bombardovanie medzi Vlčnovom a Dolným Němčím. Ciele nebolo cez kopec vidieť. Zrazu som však uvidel, ako z jedného miesta stúpa čierny dym. Na ulici mi kamaráti povedali, že Nemci zostrelili jednu stíhačku, ktorá na nich útočila. Čoskoro prišlo niekoľko starších chlapcov a priniesli veci z lietadla, myslím, že aj vysielačku. Hovorili, že pilot letel veľmi nízko a bol pravdepodobne zasiahnutý paľbou z pušiek a guľometov. Letec zahynul. Mal dieru v hlave a obhorené nohy. Vraj bol mladý. Padák mu Nemci odrezali. Keď som prišiel k miestu havárie, bol tam už hrob, na ktorom bola trojlistá kovová vrtuľa.“
Je pravdepodobné, že na tomto hrobe bolo uvedené aj meno letca, ktoré sa v zozname padlých pochovaných vo Vlčnove objavuje skomolene ako Mociciu Gheorghe, poručík letec. Neskôr boli jeho ostatky prenesené na vlčnovský cintorín a uložené vedľa ďalších 33 krajanov ako bezmenný hrdina – poručík letec (EROU NECUNOSCUT L. T. AVIATOR). V tejto podobe je nápis zachovaný dodnes.
V apríli 1952 boli pozostatky všetkých rumunských vojakov exhumované a prevezené na pohrebisko rumunských vojakov na Ústrednom cintoríne v Brne. Pomník na pôvodnom mieste zostal zachovaný.
Od júna 2005 sa bádateľ Radovan Frait spolu s kolegami Pavlom Stejskalom, Pavlom Krejčím a Markom Sekaninom opakovane pokúšali nájsť miesto havárie, no bez úspechu. Až 25. novembra 2018 sa bádateľovi Markovi Jančovi z Korytnej a Dušanovi Švestkovi z Vlčnova, vnukovi Josefa Pavelčíka, podarilo miesto dopadu lietadla IAR 81C objaviť. Nájdené a identifikované časti pochádzali najmä z motora a okolia kapotáže.
Uznanie hrdinstva
Gheorghe Mociorniță bol posmrtne vyznamenaný radmi Hviezda Rumunska V. triedy, Koruna Rumunska V. triedy s mečmi a Aeronautical Virtue. Od roku 1991 nesie 86. letecká základňa rumunského letectva (Baza 86 Aeriană) jeho meno „Locotenent aviator Gheorghe Mociorniță“. Základňa sa nachádza pri obci Borcea a v súčasnosti tam pôsobí 53. stíhacia peruť vyzbrojená lietadlami F-16 Fighting Falcon.
Busta letca Gheorgheho Mociornițu bola umiestnená pred radnicou v jeho rodnom Băicoi a slávnostne odhalená 21. apríla 2015 pri príležitosti 70. výročia jeho hrdinskej smrti.
V blízkosti miesta dopadu lietadla a pilotovej smrti v lokalite Čupy bol 11. mája 2025 za účasti veľvyslankyne Rumunska pani Antoanety Barta a zástupcov rumunského letectva slávnostne odhalený nový pamätník, venovaný tomuto letcovi.
htmlText_B4E64543_9DEC_198E_41E0_920640F1583E.html =
Stíhacie lietadlo IAR 81C, Nr. 308,
2. stíhacia skupina (Grupul 2 Vânătoare) – stíhacie
Miesto dopadu: lokalita Lány na okraji obce Suchá Loz
Posádka:
Adj. av. Constantin Prisacaru
Zahynul, pochovaný v Bánove – Vlčnove
26. apríl 1945
V tento deň boli intenzívne nasadení aj stíhači Gr. 2 Vt. Na prieskum komunikácie Uherský Brod – Nivnice vzlietla o 6:45 štvorica pilotov Adj. Șef. av. Pompiliu Georgescu, Adj. av. Pavel Vieru, Adj. av. Alex. Sfiriiala a Adj. av. Gheorghe Grecu. V cieľovej oblasti zaútočili na štyri vozidlá a zapálili ich. Po 45 minútach letu pristáli.
S rovnakou úlohou vzlietla o 7:05 ďalšia štvorica Slt. av. Constantin Opriș, Adj. av. Constantin Prisacaru, Adj. av. Eugen Fulga a Adj. av. Miron Clinciu. V priestore 2 km severozápadne od Slavkova zaútočili na nepriateľskú pechotu a následne zničili päť povozov medzi Hlukom a Kunovicami.
Na hĺbkový útok na cestu Uherský Brod – Dolní Němčí vzlietli o 7:30 piloti Adj. Maj. av. Mihai Mihordea a Serg. av. Petre Niculescu, ktorí úspešne napadli nepriateľské jednotky a následne zaútočili na frontové línie juhovýchodne od Uherského Brodu, kde zničili štyri guľometné hniezda.
O 8:00 vzlietla dvojica Adj. av. Mihai Momîrlă a Adj. av. Victor Lazar, aby zaútočili na vlak na trati Uherský Brod – Pitín a následne napadli kolónu vojsk na ceste medzi Uherským Brodom a Nivnicou. Po tridsiatich minútach sa vrátili späť.
Medzitým o 8:20 vzlietli Lt. av. Grigore Neagoe, Adj. av. Ștefan Nica, Adj. av. Traian Mironescu a Adj. av. Victor Popescu (IAR-81C Nr. 408), ktorí však zaznamenali len nízku aktivitu na cestách v okolí Uherského Brodu. Vrátili sa o 8:55.
Ani ďalšia štvorica nečakala na návrat kolegov a o 8:35 vzlietli Lt. av. Mircea Busuioceanu, Adj. av. Constantin Giușcă, Adj. av. Gh. Bucur a Adj. av. Cicerone Niculescu, ktorí zaútočili na pechotu na ceste v obci Nivnice. Pristáli o 9:10.
Na útok proti nepriateľskému vojsku severne od Dolného Němčí – Nivnice vzlietli o 9:20 Adj. Maj. av. Silivan Dumitru a Adj. av. Pompiliu Ardeleanu, ktorí zaútočili na pechotu na severozápadnom okraji obce Nivnice.
S nádejou na ďalšiu akciu vzlietli o 9:45 Adj. av. Cicerone Niculescu a Serg. av. Petre Niculescu, no keď nezaregistrovali žiadny vhodný cieľ, pristáli o 10:20 na letisku Piešťany.
Na prieskum nepriateľských delostreleckých batérií a útok na Suchú Loz vzlietli o 10:20 Adj. av. Eugen Fulga a Serg. av. Octav Dumitrescu. Delá sa im nepodarilo nájsť, preto zaútočili na vojská v Suchej Lozi.
Na útok proti ustupujúcemu vojsku na ceste Bystřice pod Lopeníkom – Uherský Brod vzlietli o 10:55 Adj. Maj. av. Mihai Mihordea a Adj. av. Petre Niculescu. Na severovýchodnom okraji obce Bystřice pod Lopeníkom zničili tri vozidlá a následne zaútočili na ustupujúcu pechotu na ceste.
Na hĺbkový útok na autá a povozy na ceste severne od Dolného Němčí vzlietli o 11:30 Slt. av. Constantin Opriș a Adj. av. Constantin Prisacaru. Po krátkom lete objavili kolónu, na ktorú zaútočili. Počas útoku na vozidlo asi 1 km od Bánova bol protilietadlovou paľbou (flakom) zasiahnutý stroj IAR-81C Nr. 308, pilotovaný Adj. av. Prisacarom. V tom okamihu sa mu jeho vedúci stratil v hmle.
Zasiahnuté lietadlo dopadlo na severnom okraji obce Suchá Loz, kde boli 21. apríla 2014 objavené jeho nepatrné zvyšky.
Takto na túto udalosť spomínal rodák z obce Suchá Loz, pán Mahdal:
„Dňa 26. apríla, deň pred oslobodením, sprievodné rumunské lietadlá ostreľovali a bombardovali nemecké pozície aj celú obec. Pred domom č. 66 pri dolnom moste dopadli bomby na cestu a vytvorili tam veľké krátery.
(S najväčšou pravdepodobnosťou išlo o nálet troch lietadiel Hs 129 z Esc. 41, vedený Lt. av. Munteanom.)
Do jednej jamy spadol tank tak, že sa obrátil dnom nahor. V podlahe mal únikový otvor a z neho strieľali na lietadlá a jedno zasiahli. Lietadlo havarovalo a letelo až za Lány, kde sa rozpadlo na niekoľko kusov, ktoré boli rozptýlené na dĺžke až 400 metrov.
Zahynul v ňom rumunský pilot, volal sa Prisacaru a mal 21 rokov. Brat Klement bol v ľudovej milícii, a tak sme mu pomáhali preniesť telo do dediny. Potom bol prevezený do Bánova, kde je pochovaný na cintoríne. Jeho telo bolo zohavené – celé polámané, zaliate olejom, očné jamky a nos mal vyplnené hlinou a všetko bolo zaliate krvou. Vo vrecku mal obrázok Panny Márie, doklady a fotografiu svojej priateľky. V deň oslobodenia nad miestom krúžili jeho kamaráti a vzdávali mu poslednú poctu.“
Priameho svedka nehody sa autorom nepodarilo vypátrať, keďže väčšina obyvateľstva sa počas neustálych náletov ukrývala v krytoch. Pamätníci sa zhodujú, že lietadlo zachytilo o strechu stodoly na severnom okraji obce a rozpadlo sa na priľahlom poli. Či pilot zasiahnutý protilietadlovou paľbou v dyme z horiacej obce pri pokuse o núdzové pristátie stodolu prehliadol, alebo či bol zranený už vo vzduchu, zostane pravdepodobne navždy neobjasneným tajomstvom.
Slt. av. Opriș pristál v Piešťanoch o 12:05 a nahlásil zničenie dvoch vozidiel.
htmlText_C71EB6AA_D1A6_5919_41A4_138373213A69.html =
Stíhacie lietadlo IAR 81C, Nr. 308,
2. stíhacia skupina (Grupul 2 Vânătoare) – stíhacie
Miesto dopadu: lokalita Lány na okraji obce Suchá Loz
Posádka:
Adj. av. Constantin Prisacaru
Zahynul, pochovaný v Bánove – Vlčnove
Na severnom okraji obce Suchá Loz, v lokalite Lán, zahynul 26. apríla 1945 rumunský stíhací letec Adj. av. Constantin Prisacaru. Následne bol pochovaný v Bánove.
Dňa 26. apríla 1945 pokračovala intenzívna podpora pozemných jednotiek rumunským letectvom. Do týchto operácií sa zapojil aj stíhací letec Adj. av. Constantin Prisacaru, ktorý o 7:05 spoločne s tromi ďalšími letcami vzlietol na prieskum oblasti okolo Uherského Brodu. V priestore 2 km severozápadne od Slavkova zaútočili na nepriateľskú pechotu a následne zničili päť povozov medzi Hlukom a Kunovicami.
Po návrate na letisko, dotankovaní a doplnení munície bol Prisacaru vyslaný na hĺbkový útok proti automobilom a povozom na ceste severne od Dolného Němčí. Z letiskovej plochy vzlietol o 11:30 spolu s veliteľom skupiny Slt. av. 1 Constantinonom Oprisenom.
Počas letu objavili kolónu, na ktorú zaútočili. Počas útoku na vozidlá približne 1 km od Bánova bol jeho lietadlo IAR 81 C, č. 308, pravdepodobne zasiahnuté paľbou zo zeme. V tom okamihu sa stratil svojmu vedúcemu v hmle. Zasiahnutý lietadlo dopadlo na severnom okraji obce Suchá Loz, kde boli 21. apríla 2014 objavené jeho nepatrné zvyšky.
Takto na túto udalosť spomínal rodák z obce Suchá Loz, pán Mahdal:
„26. apríla, deň pred oslobodením, sprievodné rumunské lietadlá ostreľovali a bombardovali nemecké pozície a celú obec. Pred domom č. 66 pri dolnom moste dopadli bomby na cestu a vytvorili tam veľké krátery.
Do jednej jamy spadol tank tak, že sa obrátil dnom nahor. V podlahe mal únikový otvor a z neho strieľali na lietadlá a jedno zasiahli. Lietadlo havarovalo a letelo až za Lán, kde sa rozpadlo na niekoľko častí a trosky boli rozptýlené až na 400 metrov. Zahynul v ňom rumunský pilot menom Prisacaru, mal 21 rokov. Brat Klement bol v „milícii“ (?), a tak sme mu pomáhali odniesť telo do dediny. Potom bol prevezený do Bánova, kde je pochovaný na cintoríne.
Jeho telo bolo znetvorené tak, že bol celý dolámaný, poliata olejom, očné jamky a nos mal vyplnené hlinou a všetko bolo zaliate krvou. Vo vrecku mal obrázok Panny Márie, doklady a fotografiu svojej priateľky. V deň oslobodenia nad miestom krúžili jeho kamaráti a dávali mu posledné zbohom.“
Priameho svedka nehody sa nepodarilo vypátrať, keďže väčšina obyvateľstva sa ukrývala pred neustálymi náletmi v krytoch. Pamätníci sa zhodujú, že lietadlo zachytilo o strechu stodoly na severnom okraji obce a rozbilo sa na priľahlom poli. Či pilot zasiahnutý protilietadlovou paľbou prehliadol stodolu v dyme z horiacej obce pri pokuse o núdzové pristátie, alebo bol zranený už vo vzduchu, zostane pravdepodobne navždy neobjasneným tajomstvom.
Vedúci stíhač Slt. av. Opris pristál v Piešťanoch o 12:05 a nahlásil zničenie dvoch vozidiel.
htmlText_BBE88058_9DE4_17B9_41E2_A44EDB7F9906.html =
Stíhací letoun IAR 81C, 66. letka, 2. stíhací skupina (Grupul 2 Vanatoare) (stíhací)
Místo dopadu: Lokalita mezi obcemi Dolní Němčí a Vlčnov, Česká republika
Posádka
Locotenent Av. (poručík)
Gheorghe Mociorniță
Locotenent av. Gheorghe Mociorniță se narodil 14. března 1919 v obci Băicoi do rodiny ropného technika Nicolae Mociorniță, který bojoval v první světové válce a byl vyznamenán za statečnost v bitvě u Mărășești. Po absolvování střední školy se v roce 1938 zapsal na Literární a filozofickou fakultu Univerzity v Bukurešti. Na podzim roku 1940 byl ve třetím ročníku vysoké školy, ale nemohl ji dokončit kvůli vojenské službě.
Vzhledem k nadšení pro letectví navštěvoval kurzy sportovního pilotování pořádané Rumunskou asociací pro leteckou propagandu a získal pilotní licenci. Dne 9. prosince 1940 se zapsal do Vojenské školy pro aktivní letecké důstojníky a po jejím ukončení byl 10. května 1942 povýšen na podporučíka. Gheorghe Mociorniță poté navštěvoval školu stíhacích pilotů v Galați, kterou absolvoval 26. června 1943 a získal licenci vojenského pilota. V době od 26. listopadu 1943 do února roku 1944 byl přidělen k 64. peruti, 1. stíhací skupiny (Grupul 1 Vanatoare) působící v městě Roșiorii de Vede. V době zesílení spojeneckého bombardování Rumunska v dubnu 1944 se Gheorghe Mociorniță zúčastnil téměř všech bojových misí skupiny. První vzdušná vítězství zaznamenal Mociorniță nad americkými bombardéry od 15. americké letecké armády při jejich náletech na ropná pole v župě Prahova v okolí Ploiești ve dnech 5. – 6. května 1944, kdy sestřelil dva letouny B-24. Svého třetího vítězství, rovněž nad B-24, dosáhl při americkém náletu na Ploiești 18. května.
Mise odlétané po 23. srpnu 1944
Když se po převratu 23. srpna 1944 otočil kurz Rumunska směrem proti hitlerovské koalici a začal postup Rumunské armády na západ, byl Gheorghe Mociorniță součástí 66. letky, 2. stíhací skupiny 2 (Grupul 2 Vanatoare). Byl přidělen k různým bojovým úkolům od průzkumu až po leteckou podporu pozemních vojsk. Zúčastnil se bojů za osvobození Sedmihradska, Maďarska a Československa, kde plnil doprovodné, průzkumné a letecké krycí mise a také útočil na pozemní cíle. Dne 8. září 1944 byl povýšen do hodnosti poručíka a o týden později byl dekorován záslužným Řádem rumunské koruny (Ordinul Coroana României) za mimořádnou odvahu a svědomitost, s jakou plnil své bojové úkoly při podpoře pozemních armád.
Na podporu vojsk sovětské 27. armády se 2. stíhací skupina 21. listopadu 1944 přesunula na letiště v maďarském Miškolci. Ve dnech 22.–23. listopadu prováděla mise proti nepřátelským motorizovaným kolonám v oblastech Fil'akovo–Lučenec a Rimavská Sobota–Rimavská Baňa. Dne 22. prosince Mociorniță spolu s dalšími letci zničil 20 německých nákladních aut naložených válečným materiálem v okolí města Fiľakovo. Mimo další akce podporoval počátkem dubna 1945 útok na město Kremnica. Rumunští stíhači tehdy napadli motorizované kolony u Turčeka severně od Kremnice.
Ve 29 bojových misích, ke kterým Gheorghe Mociorniță vzlétl, sestřelil tři letadla, ale bylo mu podle rumunského bodovacího systému přiznáno devět sestřelů, díky čemuž dosáhl potřebné hranice pro udělení statusu leteckého eso.
Poslední mise
Jeho poslední 29. válečná mise se odehrála 21. dubna 1945. Z letiště Tri Duby vzlétla ve 12:30 dvojice letounů IAR 81C. Pilotem letounu označeného „Alb (bílá) 426“ byl Locotenent av. Gheorghe Mociorniță. S ním letěl Adj. Maj. av. Silivan Dumitru. Jejich úkolem bylo hlídkování nad cestou mezi Suchou Lozou a Dolním Němčí. Na cestě od Nivnice letci objevili německou kolonu 7 – 8 nákladních aut. Při prvním útoku zapálili po jednom autě. Při otočce k dalšímu útoku Dumitru zjistil, že kolegu ztratil. Pravděpodobně sestoupil příliš nízko, jeho letoun byl zasažen protiletadlovou palbou a havaroval v plamenech. Na letiště se Adj. Maj. av. Dumitru vrátil sám ve 13:30.
Vlčnovský rodák Josef Pavelčík vzpomínal na tuto tragickou událost: „Když za Čupami spadlo hořící letadlo, přilákala i mě dětská zvědavost. Spolu s Jožkem Knotkem a dalšími kamarády jsme tam hned utíkali. Z dálky jsme viděli, jak v polní trati Horní Rovná doutnal vrak shořelého letadla. Když jsem se k místu havárie přiblížil, uviděl jsem ohořelé a zmrzačené letcovo tělo, visící na popruhu. Tato trať byla již obsazena německým vojskem a vojáci nás od letadla odháněli. My jsme se ale nedali. Pět dní poté bylo po válce a na místě letcova pádu zůstal jen hrob. Majitel pole mezitím odsunul vrak blíže k cestě, aby mohl na poli pracovat. Toužil jsem po tom, abych si mohl nějakou součástku odnést na památku, a tak dlouho jsem prosil otce, až jsme odvezli domů zachovalou ocasní plochu se zbytky plechů z trupu letadla. Jako školák jsem si s kamarády s těmito rekvizitami hrával na letce. "
Tuto událost popsal i jeho kamarád Josef Knotek: „V osudný den, kdy došlo k sestřelu rumunské stíhačky, jsem byl u nás za humny a pozoroval jsem bombardování mezi Vlčnovem a Dolním Němčím. Cíle, které letci bombardovali, nebylo přes kopec, který tyto obce dělí, vidět. Najednou jsem však uviděl, jak z jednoho místa stoupá černý kouř. Na ulici, kde už byli ostatní kamarádi, mi řekl jeden z nich, že Němci sestřelili jednu stíhačku, která na ně útočila. Brzy k nám přišlo několik starších kamarádů a přinesli nějaké věci z letadla. Mezi nimi byla myslím i vysílačka. Říkali, že pilot letěl velmi nízko a byl pravděpodobně zasažen palbou z pušek a kulometů. Letec zahynul. Měl díru v hlavě a ohořelé nohy. Prý byl mladý. Padák mu odřízli Němci. Když jsem přišel k místu havárie, byl tam už hrob, na kterém byla třílistá kovová vrtule. "
Je pravděpodobné, že na tomto hrobě bylo uvedeno i jméno letce, které v seznamu padlých pohřbených ve Vlčnově figuruje částečně zkomoleně jako Mociciu Gheorghe, poručík letec. Později byly ostatky z tohoto hrobu přeneseny na vlčnovský hřbitov a uloženy vedle dalších 33 krajanů jako bezejmenný hrdina poručík letec (EROU NECUNOSCUT L. T. AVIATOR). V této podobě je nápis dodnes. V dubnu 1952 byly pak pozůstatky všech rumunských vojáků exhumovány a převezeny na pohřebiště rumunských vojáků na Ústředním hřbitově v Brně. Pomník na hřbitově zůstal.
Od června 2005 se badatel Radovan Frait s kolegy Pavlem Stejskalem, Pavlem Krejčím a Markem Sekaninou pokoušeli několikrát najít místo havárie, ale bezúspěšně. Dne 25. listopadu 2018 bylo konečně badatelem Markem Jančou z Korytné a Dušanem Švestkou z Vlčnova, vnukem Josefa Pavelčíka, objeveno místo dopadu letounu IAR 81C. Nalezené a identifikované díly pocházely hlavně z motoru a okolí kapotáže.
Uznání hrdinství
Gheorghe Mociorniță byl posmrtně vyznamenán řádem „Hvězda Rumunska tř. V.“, „Koruna Rumunska tř. V. s meči“ a „Aeronautical Virtue“. Od roku 1991 nese 86. letecká základna rumunského letectva (Baza 86 Aeriană) jméno: „Locotenent aviator Gheorghe Mociorniță“. Nachází se u obce Borcea. V současné době tam sídlí 53. stíhací perutě vyzbrojená letouny F-16 Fighting Falcon. Busta letce Gheorghe Mociorniță byla umístěna před radnicí v jeho rodném Băicoi a byla odhalena 21. dubna 2015 u příležitosti 70. výročí jeho hrdinské smrti.
Poblíž místa dopadu letounu a pilotova skonu v lokalitě Čupy byl 11. května 2025 za účasti velvyslankyně Rumunska paní Antoanety Barta a zástupců rumunského letectva slavnostně odhalený nový pomník, věnovaný zmíněnému letci.
htmlText_B656F227_9DE4_1B96_41C2_B196DABE4274.html =
Stíhací letoun IAR 81C, Nr. 308, 2. stíhací skupina (Grupul 2 Vanatoare) (stíhací)
Místo dopadu: Lokalita Lán na okraji obce Suchá Loz
Posádka
Adj.av. Constantin Prisacaru
Zahynul, pohřben v Bánově Vlčnově.
26. 4. 1945
Silně angažovaní byli tohoto dne i stíhači Gr.2 Vt. K průzkumu komunikace Uherský Brod - Nivnice vzlétla v 6:45. čtveřice pilotů Adj.Sef.av. Pompiliu Georgescu, Adj.av. Pavel Vieru, Adj.av. Alex. Sfiriiala a Adj.av. Gheorghe Grecu. V cílovém prostoru zaútočili na čtyři auta a zapálili je. Přistáli po 45 minutách letu. S identickým úkolem vzlétla v 7:05 hod. čtveřice Slt.av. Constantin Opris, Adj.av. Constantin Prisacaru, Adj.av. Eugen Fulga a Adj.av. Miron Clinciu.
V prostoru 2 km severozápadně od Slavkova zaútočili na nepřátelskou pěchotu a poté zničili pět povozů mezi Hlukem a Kunovicemi.
K hloubkovému útoku na cestu Uherský Brod - Dolní Němčí vzlétli v 7:30 hod. piloti Adj.Maj.av. Mihai Mihordea a Serg.av. Petre Niculescu, kde úspěšně napadli vojsko a poté zaútočili na frontové linie jihovýchodně od Uherského Brodu na čtyři kulometná hnízda.
V 8:00 hod. dvojice Adj.av. Mihai Momirla a Adj. av. Victor Lazar vzlétla, aby zaútočili na vlak na trati Uherský Brod - Pitín a poté napadli kolonu vojska na cestě mezi Uherským Brodem a Nivnicí.
Po třiceti minutách byly zpátky. Mezitím v 8:20 hod. vzlétli Lt.av. Grigore Neagoe, Adj.av. Stefan Nica, Adj.av. Traian Mironescu a Adj.av. Victor Popescu (IAR-81C Nr.408), kteří však zaznamenali jen nízkou aktivitu na cestách v okolí Uherského Brodu. Vrátili se v 8:55. A ani další čtveřice nečekala na návrat kolegů, a v 8:35. vzlétli Lt.av. Mircea Busuioceanu, Adj. av. Constantin Giusca, Adj.av. Gh. Bucur a Adj.av. Cicerone Niculescu a zaútočili na pěchotu na cestě v obci Nivnica. Přistáli v 9:10 hodin.
K útoku na nepřátelské vojsko severně od Dolního Němčí - Nivnice vzlétli v 9:20. Adj.Maj.av. Silivan Dumitru a Adj.av. Pompiliu Ardeleanu, kteří zaútočili na pěchotu na severozápadním okraji obce Nivnice. S nadějemi na akci vzlétli v 9:45. Adj.av. Cicerone Niculescu a Serg.av. Petre Niculescu, ale poté, co nezaregistrovali žádný vhodný cíl, přistáli v 10:20 hod. na letišti Piešťany.
K průzkumu nepřátelských dělostřeleckých baterií a k útoku na Suchou Loz vzlétli v 10:20. Adj.av. Eugen Fulga a Serg.av. Octav Dumitrescu. Děla se jim nepodařilo najít a tak zaútočili na vojsko v Suché Lozi.
K útoku na ustupující vojsko po cestě Bystřice pod Lopeníkem - Uherský Brod vzlétli v 10:55. Adj. Maj.av. Mihai Mihordea a Adj.av. Petre Niculescu. Na severovýchodním okraji obce Bystřice pod Lopeníkem zničily tři auta a poté zaútočili na ustupující pěchotu na silnici.
K hloubkovému útoku na auta a povozy na silnici severně od Dolního Němčí se z plochy letiště odlepily v 11:30. Slt.av. Constantin Opris a Adj.av. Constantin Prisacaru. Po chvíli letu objevili kolonu, kterou napadli. Během útoku na auto asi 1 km od Bánova, byl zasažen flakem stroj IAR-81 C Nr. 308 pilotovaný Adj.av. Prisacarem. V tom okamžiku se mu jeho vedoucí ztratil v mlze.
Zasažený letoun dopadl na severním okraji obce Suchá Loz, kde byly 21. 4. 2014 objeveny jeho nepatrné zbytky. Takto vzpomínal na tuto událost rodák z obce Suchá Loz pan Mahdal:
„Dne 26. dubna, den před osvobozením, doprovodná rumunská letadla ostřelovala a bombardovala německé pozice a celou obec. Před domem č. 66 u dolního mostu spadly bomby na cestu a udělaly tam velké krátery. (Jednalo se s největší pravděpodobností o nálet tří Hs 129 od Esc. 41, vedený Lt.av. Munteanem.)
Do jedné jámy spadal tank tak, že se obrátil dnem vzhůru. V podlaze měl únikový výlez a z toho stříleli na letadla a jedno zasáhli. Letadlo havarovalo a letělo až za Lán, kde se rozpadlo na několik kousků a tak bylo roztaženo až na 400 metrů.
Zahynul v něm rumunský pilot, jmenoval se Prisacaru a mu bylo 21 let. Bratr Klement byl v lidové milici a tak jsme mu ho pomáhali odnést do vesnice. Pak byl zavezen do Bánova, kde je pohřben na hřbitově. Jeho tělo bylo zohaveno tak, že byl celý dolámaný, politý olejem, oční otvory a nos měl vycpaný hlínou a vše ještě zalité krví. V kapse měl obrázek panenky Marie, doklady a fotku své dívky. V den osvobození nad místem kroužili jeho kamarádi a dávali mu poslední sbohem.“
Přímého svědka nehody se autorům nepodařilo vypátrat, většina obyvatelstva byla schována před neustálými nálety v krytech. Pamětníci se shodují na tom, že letadlo zavadilo o střechu stodoly na severním okraji obce a rozbilo se na přilehlém poli. Zda pilot zasažený protiletadlovou palbou přehlédl v kouři z hořící obce při pokusu o nouzové přistání stodolu nebo zda byl raněn již ve vzduchu, zůstane zřejmě navždy nevyjasněným tajemstvím.
Slt.av. Opris přistál v Piešťanech ve 12:05 hod. a nahlásil zničení dvou aut.
htmlText_C71CB6AC_D1A6_5918_41D6_A940F8BBA4BD.html =
Stíhací letoun IAR 81C, Nr. 308, 2. stíhací skupina (Grupul 2 Vanatoare) (stíhací)
Místo dopadu: Lokalita Lán na okraji obce Suchá Loz
Posádka
Adj.av. Constantin Prisacaru
Zahynul, pohřben v Bánově Vlčnově.
Na severním okraji obce Suchá Loz v lokalitě Lán zahynul dne 26. dubna 1945 rumunský stíhací letec Adj. av. Constantin Prisacaru. Byl následně pohřben v Bánově.
Dne 26. dubna 1945 pokračovala intenzivní podpora pozemních jednotek rumunským letectvem. Do ní se zapojil i stíhací letec Adj. av. Constantin Prisacaru, který v 7:05 společně se třemi dalšími letci vzlétl k průzkumu oblasti kolem Uherského Brodu. V prostoru 2 km severozápadně od Slavkova zaútočili na nepřátelskou pěchotu a poté zničili pět povozů mezi Hlukem a Kunovicemi. Po návratu na letiště, dotankování a doplnění munice byl Prisacaru vyslán k hloubkovému útoku na auta a povozy na silnici severně od Dolního Němčí. Z plochy letiště se odlepil v 11:30 společně s vedoucím skupiny Slt. av.1 Constantinen Oprisen.
Při letu objevili kolonu, kterou napadli. Během útoku na auta asi 1 km od Bánova, byl jeho stroj IAR 81 C, Nr. 308 pravděpodobně zasažen palbou ze země. V tom okamžiku se jeho vedoucímu ztratil v mlze. Zasažený letoun dopadl na severním okraji obce Suchá Loz, kde byly 21. dubna 2014 objeveny jeho nepatrné zbytky. 2
Takto vzpomínal na tuto událost rodák z obce Suchá Loz pan Mahdal 3:
„Dne 26. dubna, den před osvobozením, doprovodná rumunská letadla ostřelovala a bombardovala německé pozice a celou obec. Před domem č. 66 u dolního mostu spadly bomby na cestu a udělaly tam velké krátery. 4
Do jedné jámy spadal tank tak, že se obrátil dnem vzhůru. V podlaze měl únikový výlez a z toho stříleli na letadla a jedno zasáhli. Letadlo havarovalo a letělo až za Lán, kde se rozpadlo na několik kousků a tak bylo roztaženo až na 400 metrů. Zahynul v něm rumunský pilot, jmenoval se Prisacaru a mu bylo 21 let. Bratr Klement byl v „milici“ (?) a tak jsme mu ho pomáhali odnést do vesnice. Pak byl zavezen do Bánova, kde je pohřben na hřbitově. Jeho tělo bylo zohaveno tak, že byl celý dolámaný, politý olejem, oční otvory a nos měl vycpaný hlínou a vše ještě zalité krví. V kapse měl obrázek panenky Marie, doklady a fotku své dívky. V den osvobození nad místem kroužili jeho kamarádi a dávali mu poslední sbohem.“
Přímého svědka nehody se nepodařilo vypátrat, většina obyvatelstva byla schována před neustálými nálety v krytech. Pamětníci se shodují na tom, že letadlo zavadilo o střechu stodoly na severním okraji obce a rozbilo se na přilehlém poli. Zda pilot zasažený protiletadlovou palbou přehlédl v kouři z hořící obce při pokusu o nouzové přistání stodolu nebo byl raněn již ve vzduchu, zůstane zřejmě navždy nevyjasněným tajemstvím.
Vedoucí stíhač Slt. av. Opris přistál v Piešťanech ve 12:05 hod. a nahlásil zničení dvou aut.
htmlText_83620498_9C24_78BA_41D2_D762CD67383B.html =
Střemhlavý bombardovací letoun Ju 87 D-5, Nr. 14 / „LDD 86 Jeana“, W.Nr. 141385, Grupul 8 Asalt / Picaj, Ecadrila 74 Picaj
Místo dopad
Lokalita Pusté Jamy u obce Biskupice, Česká republika
Posádka
Adj. Maj. Av. Paul Lazaroiu
Srg. Constantin Popescu
Dne 29. dubna 1945 podnikla Escadrila 74 Picaj útoky se čtyřmi střemhlavými bitevníky Junkers Ju 87 Stuka na německé dělostřelecké postavení a kolonu aut na blízké komunikaci u obce Dobrkovice. Doprovázela je dvojice letounů Messerschmitt Bf 109 od Grupul 1 Vanatore.
Při útoku byl palbou se země zasažen stroj Ju 87 D-5 W.Nr.141385 s taktickým označením Nr.14 a přezdívkou „LDD 86 Jeana“, který začal hořet. Nad nepřátelským územím z letadla vyskočil na padáku pilot Adj. Maj. av. Paul Lazaroiu a byla zajat německými vojáky. Zatímco palubní střelec Srg. av. Constantin Popescu zahynul v troskách stroje, který se zřítil v lokalitě Pusté Jamy severně od obce Biskupice (okres Zlín). Na místě dopadu je pomník věnovaný oběma letcům.
Celá akce, jakož i sestřel bitevníku, je celkem dobře popsána v místních pramenech. Kronika národní školy v Dobrkovicích uvádí: „Brzy ráno v neděli 29. 4. 1945 přišlo německé dělostřelectvo - děla rozestavili u stodoly č. 62 a v domě č. 44. Hned po umístění děl do pozic zahájili Němci palbu směrem na Pašovice …
... letadla nalétala od cesty Pašovice - V. Ořechov směrem k pozicím děl. Bomby však
pozice minuly a dopadaly do zahrad domů naproti školy - zničena byla stodola č. 54 a poškozené stodoly č. 68, 69 a 72. Krytina na střechách a okna domů byly rozbity. Zahynul jeden německý voják a bylo zabito pět koní.“
Kronika obce Polichno uvádí: „Večer ruská letadla hlídkovala nad Polichnem a Maďarům se podařilo jedno letadlo zasáhnout tak, že se za Biskupicemi zřítilo. Tuto událost slavili Maďaři dlouho do noci. Z letadla vyskočil jeden rumunský major2 a v troskách letadla zahynuli dva Rumuni. Pomocí padáku přistál major bez nehody, ale byl Němci ihned zajat a odvezen ke Zlínu.“
V kronice národní školy v Biskupicích je zapsáno: „V neděli odpoledne byl zase nálet. Maďarské baterii se podařilo sestřelit rumunské letadlo, které bylo zapáleno a jako hořící pochodeň se zřítilo do „Pusté Jamy“ na sever od obce. Místo zdobí menší pomníček.
Posádka shořela. Jeden rumunský nadporučík seskočil z hořícího letadla padákem a dopadl na „Jamách“ směrem k Polichnu. Bylo hnusné pozorovat, jak se Němci a Maďaři zběsile hnali za padajícím letcem a s jakou zuřivostí a dychtivostí po něm stříleli. Měl opravdu štěstí, že nebyl zasažen, protože padák byl na několika místech zasažen. Po chvíli ho odváželi autem na divizní velitelství v Ludkovicích.“
Podle svědectví Emílie Přikrylové letadlo sestřelilo dělo umístěné v zahradě mlýna poblíž
křižovatky u železniční trati. Střelec obsluhy děla byl velmi malého vzrůstu.
Osud pilota Junkerse doplňuje kronika Kaňovic: „Major byl však Němci zajat a odvezen ke Zlínu. Následující den kolovala zpráva, že partyzáni majora v lesích u Zlína osvobodili.“
htmlText_CDC46D2C_D0BA_6B18_41E0_7488A2677353.html =
Ústredný cintorín v Brne – miesto posledného odpočinku obetí leteckej vojny
Ústredný cintorín v Brne patrí k najväčším a najvýznamnejším pohrebiskám v Českej republike a zároveň predstavuje dôležité pietne a pamäťové miesto spojené s udalosťami druhej svetovej vojny. Počas vojnových rokov sa Brno ako významné priemyselné a dopravné centrum Protektorátu Čechy a Morava stalo opakovaným cieľom spojeneckých leteckých náletov, najmä v rokoch 1944 – 1945.
V súvislosti s leteckou vojnou boli na Ústrednom cintoríne pochovávaní vojaci aj civilné obete leteckých útokov, ako aj letci rôznych národností, ktorých lietadlá boli zostrelené alebo havarovali na území Moravy. Nachádzali sa medzi nimi príslušníci spojeneckých leteckých posádok aj nemeckého letectva. Cintorín sa tak stal miestom, kde sa symbolicky stretávajú osudy protivníkov leteckej vojny.
Osobitný význam má cintorín aj v kontexte leteckej bitky z 29. augusta 1944 nad Bielymi Karpatmi. Niektorí letci, ktorí zahynuli počas týchto bojov alebo neskôr podľahli zraneniam, boli dočasne alebo natrvalo pochovaní práve v Brne. Ústredný cintorín tak dopĺňa sieť pietnych miest, ktoré pripomínajú rozsah leteckých operácií nad Moravou a ich ľudské dôsledky.
Na cintoríne sa nachádzajú vojenské hroby, pamätné tabule a čestné pohrebiská venované obetiam oboch svetových vojen. Tieto pamätníky dokumentujú nielen vojenské udalosti, ale aj utrpenie civilného obyvateľstva, ktoré bolo leteckou vojnou priamo zasiahnuté. Ústredný cintorín sa tak stal miestom tichej spomienky na tragické následky moderného spôsobu vedenia vojny.
Dnes je Ústredný cintorín v Brne významným pietnym a historickým priestorom, kde sa každoročne konajú spomienkové podujatia na uctenie pamiatky obetí druhej svetovej vojny. V kontexte leteckých bojov nad Moravou predstavuje miesto, ktoré uzatvára príbehy letcov aj civilistov a pripomína cenu, ktorú región zaplatil za udalosti globálneho konfliktu.
htmlText_CDC7ED2D_D0BA_6B1B_41E6_6BBCB557A88C.html =
Ústřední hřbitov v Brně – místo posledního odpočinku obětí letecké války
Ústřední hřbitov v Brně patří k největším a nejvýznamnějším pohřebištím v České republice a zároveň představuje důležité pietní a paměťové místo spojené s událostmi druhé světové války. Během válečných let se Brno, jako významné průmyslové a dopravní centrum Protektorátu Čechy a Morava, stalo opakovaným cílem spojeneckých leteckých náletů, zejména v letech 1944–1945.
V souvislosti s leteckou válkou byli na Ústředním hřbitově pohřbíváni vojáci i civilní oběti leteckých útoků, ale také letci různých národností, jejichž letadla byla sestřelena nebo havarovala na území Moravy. Mezi nimi se nacházeli jak členové spojeneckých leteckých posádek, tak i příslušníci německého letectva. Hřbitov se tak stal místem, kde se symbolicky setkávají osudy protivníků letecké války.
Zvláštní význam má hřbitov také v kontextu letecké bitvy z 29. srpna 1944 nad Bílými Karpaty. Někteří letci, kteří zahynuli při těchto bojích nebo později podlehli zraněním, byli dočasně či trvale pohřbeni právě v Brně. Ústřední hřbitov tak doplňuje síť pietních míst, která připomínají rozsah leteckých operací nad Moravou a jejich lidské důsledky.
Na hřbitově se nacházejí vojenské hroby, pamětní desky a čestná pohřebiště věnovaná obětem obou světových válek. Tyto památky dokumentují nejen vojenské události, ale i utrpení civilního obyvatelstva, které bylo leteckou válkou přímo zasaženo. Ústřední hřbitov se tak stal místem tiché připomínky tragických následků moderního způsobu vedení války.
Dnes je Ústřední hřbitov v Brně významným pietním a historickým prostorem, kde se každoročně konají vzpomínkové akce k uctění památky obětí druhé světové války. V kontextu letecké bitvy nad Moravou představuje místo, které uzavírá příběhy letců i civilistů a připomíná cenu, již region zaplatil za události globálního konfliktu.
htmlText_C67A0B95_D16E_AF0B_41A0_9A185FDC4E6C.html =
Šanov – obec zasažená leteckými boji 29. srpna 1944
Obec Šanov, ležící v severní části Bílých Karpat nedaleko Slavičína, se během druhé světové války ocitla v prostoru intenzivních leteckých operací. Dne 29. srpna 1944 přeletěly nad jejím katastrálním územím bombardovací svazy americké 15. letecké armády, které směřovaly ke strategickým cílům v oblasti severní Moravy, především k průmyslovým a dopravním objektům ostravského regionu.
V průběhu letecké bitvy mezi americkými bombardéry B-17 Flying Fortress a německými stíhacími letouny typu Messerschmitt Bf 109 a Focek-Wulf Fw 190 se nad obcí Šanov i přilehlými lesy odehrávaly prudké vzdušné souboje, jejichž následky pocítili i místní obyvatelé. Došlo zde k sestřelu poškozeného bombardéru B-17G Flying Fotress, číslo 42-38096. Padající trosky letadla a zbytky munice se nacházely na polích a v lesním terénu v bezprostředním okolí obce.
Pro obyvatele Šanova představovaly tyto události mimořádně dramatický zásah do každodenního života. Někteří obyvatelé byli svědky pádů letadel, jiní se podíleli na poskytování pomoci zraněnému pilotovi letoun, jedinému, který tragédii přežil nebo se později setkali s německými jednotkami, které oblast zajišťovaly a pátraly po sestřelených posádkách dalších bombardérů. Události z konce srpna 1944 se hluboce zapsaly do místní paměti a po celá desetiletí se dochovaly v podobě vzpomínek a ústního podání.
V Šanově se nachází dva památníky věnované devíti letcům, kteří v okolí zahynuli. Jeden je přímo v obci a druhý v lesním porostu v trati Jabloní poblíž místa dopadu trosek letounu.
Jsou nedílnou součástí historické mozaiky událostí, které provázely leteckou válku nad Bílými Karpaty. Její území dokládá rozsah bojů a připomíná, že i malé horské vesnice se staly svědky globálního konfliktu, jehož důsledky zasáhly místní komunity daleko od hlavních bojových linií.
Šanov tak představuje tiché, avšak významné místo paměti druhé světové války – symbol toho, jak světové dějiny vstoupily do každodenního života obyčejných lidí v karpatském pohraničí.
htmlText_C644CB93_D16E_AF0F_41E0_5745B331E2FA.html =
Šanov – obec zasiahnutá leteckými bojmi 29. augusta 1944
Obec Šanov, ležiaca v severnej časti Bielych Karpát neďaleko Slavičína, sa počas druhej svetovej vojny ocitla v priestore intenzívnych leteckých operácií. Dňa 29. augusta 1944 preleteli nad jej katastrálnym územím bombardovacie zväzy americkej 15. leteckej armády, ktoré smerovali k strategickým cieľom v oblasti severnej Moravy, predovšetkým k priemyselným a dopravným objektom ostravského regiónu.
V priebehu leteckej bitky medzi americkými bombardérmi B-17 Flying Fortress a nemeckými stíhacími lietadlami typu Messerschmitt Bf 109 a Focek-Wulf Fw 190 sa nad obcou Šanov aj priľahlými lesmi odohrávali prudké vzdušné súboje, ktorých následky pocítili aj. Došlo tu k zostrelu poškodeného bombardéra B-17G Flying Fotress, číslo 42-38096. Padajúce trosky lietadla a zvyšky munície sa nachádzali na poliach av lesnom teréne v bezprostrednom okolí obce.
Pre obyvateľov Šanova predstavovali tieto udalosti mimoriadne dramatický zásah do každodenného života. Niektorí obyvatelia boli svedkami pádov lietadiel, iní sa podieľali na poskytovaní pomoci zranenému pilotovi lietadlo, jedinému, ktoré tragédiu prežilo alebo sa neskôr stretli s nemeckými jednotkami, ktoré oblasť zaisťovali a pátrali po zostrelených posádkach ďalších bombardérov. Udalosti z konca augusta 1944 sa hlboko zapísali do miestnej pamäte a po celé desaťročia sa zachovali v podobe spomienok a ústneho podania.
V Šanove sa nachádzajú dva pamätníky venované deviatim letcom, ktorí v okolí zahynuli. Jeden je priamo v obci a druhý v lesnom poraste v trati Jabloní blízko miesta dopadu trosiek lietadla.
Sú neoddeliteľnou súčasťou historickej mozaiky udalostí, ktoré sprevádzali leteckú vojnu nad Bielymi Karpatmi. Jej územie dokladá rozsah bojov a pripomína, že aj malé horské dediny sa stali svedkami globálneho konfliktu, ktorého dôsledky zasiahli miestne komunity ďaleko od hlavných bojových línií.
Šanov tak predstavuje tiché, avšak významné miesto pamäti druhej svetovej vojny – symbol toho, ako svetové dejiny vstúpili do každodenného života obyčajných ľudí v karpatskom pohraničí.
htmlText_8347B0E4_9CEC_788A_41C6_9491012AC566.html =
Stíhacie bombardovacie lietadlo Ju 87 D-5, č. 14 / „LDD 86 Jeana“,
W.Nr. 141385, Grupul 8 Asalt / Picaj, Escadrila 74 Picaj
Miesto dopadu
Lokalita Pusté Jamy pri obci Biskupice, Česká republika
Posádka
Adj. Maj. Av. Paul Lazaroiu
Srg. Constantin Popescu
Dňa 29. apríla 1945 podnikla Escadrila 74 Picaj útoky so štyrmi strmhlavými bitevnými lietadlami Junkers Ju 87 Stuka na nemecké delostrelecké postavenie a kolónu vozidiel na blízkej komunikácii pri obci Dobrkovice. Doprevádzala ich dvojica lietadiel Messerschmitt Bf 109 zo Grupul 1 Vânătoare.
Počas útoku bol paľbou zo zeme zasiahnutý stroj Ju 87 D-5, W.Nr. 141385, s taktickým označením č. 14 a prezývkou „LDD 86 Jeana“, ktorý začal horieť. Nad nepriateľským územím z lietadla vyskočil na padáku pilot Adj. Maj. av. Paul Lazaroiu, ktorý bol zajatý nemeckými vojakmi. Palubný strelec Srg. av. Constantin Popescu zahynul v troskách lietadla, ktoré sa zrútilo v lokalite Pusté Jamy severne od obce Biskupice (okres Zlín). Na mieste dopadu sa nachádza pamätník venovaný obom letcom.
Celá akcia, rovnako ako zostrel bitevného lietadla, je pomerne podrobne zdokumentovaná v miestnych prameňoch. Kronika národnej školy v Dobrkoviciach uvádza:
„Skoro ráno v nedeľu 29. 4. 1945 prišlo nemecké delostrelectvo – delá rozmiestnili pri stodole č. 62 a pri dome č. 44. Ihneď po zaujatí palebných postavení začali Nemci paľbu smerom na Pašovice…
… lietadlá nalietavali od cesty Pašovice – Veľký Ořechov smerom k postaveniam diel. Bomby však postavenia minuli a dopadali do záhrad domov oproti škole – zničená bola stodola č. 54 a poškodené stodoly č. 68, 69 a 72. Strešná krytina a okná domov boli rozbité. Zahynul jeden nemecký vojak a zabitých bolo päť koní.“
Kronika obce Polichno uvádza:
„Večer ruské lietadlá hliadkovali nad Polichnom a Maďarom sa podarilo jedno lietadlo zasiahnuť tak, že sa za Biskupicami zrútilo. Túto udalosť Maďari oslavovali dlho do noci. Z lietadla vyskočil jeden rumunský major a v troskách lietadla zahynuli dvaja Rumuni. Pomocou padáka major pristál bez zranenia, ale bol Nemcami okamžite zajatý a odvezený k Zlínu.“
Kronika národnej školy v Biskupiciach zaznamenáva:
„V nedeľu popoludní bol opäť nálet. Maďarskej batérii sa podarilo zostreliť rumunské lietadlo, ktoré bolo zapálené a ako horiaca fakľa sa zrútilo do ‚Pustých Jám‘ severne od obce. Miesto zdobí menší pamätník.
Posádka zhorela. Jeden rumunský nadporučík vyskočil z horiaceho lietadla na padáku a dopadol na ‚Jamách‘ smerom k Polichnu. Bolo odporné sledovať, ako sa Nemci a Maďari zbesilo hnali za padajúcim letcom a s akou zúrivosťou a dychtivosťou po ňom strieľali. Mal skutočné šťastie, že nebol zasiahnutý, pretože padák bol na niekoľkých miestach prestrelený. Po chvíli ho odviezli autom na divízne veliteľstvo v Ludkoviciach.“
Podľa svedectva Emílie Přikrylovej bolo lietadlo zostrelené delom umiestneným v záhrade mlyna pri križovatke pri železničnej trati. Strelec obsluhy dela bol veľmi malého vzrastu.
Osud pilota Junkersu dopĺňa kronika Kaňovíc:
„Major bol však Nemcami zajatý a odvezený k Zlínu. Nasledujúci deň kolovala správa, že partizáni majora v lesoch pri Zlíne oslobodili.“
## Skin ### Button Button_D247449D_FF9F_CFD3_4198_96BBBBE315EF.label = 11. 12. 1941 Button_D27226A8_FF93_4BF0_41DD_6761975B78F4.label = 13. 9. 1944 Button_D38EF9D1_FFB4_D953_41E5_D86D045F7E07.label = 21. 4. 1945 Button_E5F28480_FFAD_CFB1_41E5_B57FCAE49CDF.label = 22. 8. 1944 Button_D22CFBC9_FFAD_D9B0_4184_2009752A0AD6.label = 26. 4. 1945 Button_D1E6F373_FFAD_C950_41CB_70BE2CD76A3F.label = 27. 4. 1945 Button_D2AE1ADD_FFB7_5B53_41EA_849B40F23FEE.label = 29. 4. 1945 Button_E5E0C467_FFAD_CF7F_41EF_C9215D65848B.label = 29. 8. 1944 Button_D3D2E462_FFAD_CF71_4195_37D2A8F50A27.label = Cintorín v Bánove Button_DF6D846B_FFEC_CF77_41E2_172ED232589B.label = Cintorín v Luborči Button_E5F3A47C_FFAD_CF51_41EF_98B5F5D67F36.label = Cintorín v Novej Bošáci Button_DF406CB6_FFEC_BFD1_41E4_69E1512BB08C.label = Cintorín v Rudiciach Button_DE8823FD_FFEF_4950_41BB_7F2E97E3D2E9.label = Cintorín v Slavičíne Button_D420D8C5_FFB4_C7B3_41E5_F37A2B7D7F3A.label = Cintorín vo Vlčnove Button_D3072110_FF93_46D1_41ED_1E5BD0DF19A1.label = Cintorín vo Vrbovciach Button_DDA0DDD9_FFEC_D953_41E2_B4F247424799.label = Dedinka Šanov Button_D23E33C4_FF9D_49B3_41EC_0FCA6D206705.label = Hřbitov v Brne Button_D357393A_FFAC_C6D1_41CB_5BC303A4E356.label = Letecká bitva 29.08.1944 Button_DF56BEB0_FFEC_BBD1_41E0_0413538A70A7.label = Letecké srdce Button_DF786878_FFEC_C751_41E1_2489011B95EB.label = Marinellův strom Button_D3B1E5B9_FFAC_C9D3_41EE_095478BD6564.label = Memento Button_DF4CBABF_FFEC_BBCF_41E6_47C8389283C7.label = Meyrickův strom Button_DF041203_FFEC_CAB7_41B6_F5CF53CABC05.label = Muzeum Bojkovska Button_DD88EFB5_FFEC_D9D3_41EF_E130A2D1071E.label = Muzeum Slavičín Button_D2B59AD4_FFB7_5B51_41EE_EC857B642BC9.label = Pomník v Biskupiciach Button_D346262B_FFAD_4AF7_41DD_9FB9F6F4CC74.label = Pomník v Ivanovciach Button_DEB9322E_FFEF_4AF1_41E2_21CC062C9DBF.label = Pomník v Krhove Button_D2FBCB73_FF9F_D957_41E8_ACA600CAD7FD.label = Pomník v Lednici Button_DF67967B_FFEC_CB57_41DF_633E827B83D6.label = Pomník v Luborči Button_E5FB846C_FFAD_CF71_41E1_CFE2E9075001.label = Pomník v Suchej Lozi Button_DEA6F04A_FFEF_46B1_41EB_A0A230FDFF8D.label = Pomník vo Šanove Button_D3A72783_FFAC_C9B7_41ED_D85E806A86C6.label = Rumunské letectvo Button_D3C1BA73_FFAF_7B57_41B1_164CBF047318.label = Strategické a taktické Button_D38BB06E_FFAF_4771_41D6_7228EAD16496.label = Video Button_D2455AF0_FF9D_7B50_41E0_11A2B8EA1FEF.label = Ústřední hřbitov Brno Button_DE92C5B2_FFEF_49D1_41E9_21981B9A44FD.label = “Lovely Ladies” Button_DEFFA67A_FFEF_4B51_41D4_7C975D43279E.label = “My Baby” vo Vyškovci ### Image Image_41A8B7BA_016D_49D1_4161_D5536ECD4D00.url = skin/Image_41A8B7BA_016D_49D1_4161_D5536ECD4D00_sk.png Image_845EACF7_934D_202A_41D5_749F09284652.url = skin/Image_845EACF7_934D_202A_41D5_749F09284652_sk.jpg ## Tour ### Description ### Title tour.name = Biele Karpaty (appstore 3D)